Na daně nesahat

19. 9. 2002

Göran Persson vítězí s vizí sociálního státu

Konzervativci z Umírněné strany věřili, že voličům už jdou proslulé švédské vysoké daně na nervy. Před parlamentními volbami (15. září) proto slibovali výrazné snížení daňového zatížení občanů. Přepočítali se. Ve volbách tato největší pravicová strana propadla a ztratila 27 poslaneckých mandátů (Nyní jich má v 349členném parlamentu pouze pětapadesát).
Naopak dosud vládní sociální demokraté si pod vedením premiéra Görana Perssona oproti minulým volbám ještě o téměř čtyři body polepšili a získali na 40 procent hlasů (144 mandátů). Jestliže v řadě evropských zemích patří snižování daní k populárním volebním heslům, většina Švédů podobným slibům evidentně nedůvěřuje. Kde by pak stát vzal peníze na kvalitní veřejné služby, školství, zdravotnictví?
O to, jak dopadnou tyto švédské volby, byl velký zájem i v zahraničí. Není divu. Perssonovi se podařilo nejen zpochybnit celoevropský posun k pravici, ale také povzbudit příznivce švédského sociálního modelu. Za toho je považován i český premiér Vladimír Špidla. Volební úspěch sociálních demokratů ve Švédsku je nesporný, ať už se Perssonovi podaří, či nepodaří sestavit stabilní vládu.

Atraktivní pro investory.

Švédský sociální model vychází z vysokých výdajů ze státního rozpočtu. Jeho kritici tvrdí, že už musí každou chvíli zkolabovat. Prohlašují, že investoři budou zemi s tak velkými daněmi masově opouštět.
Jenže fakta zatím takovým krizovým scénářům vůbec nenasvědčují. Spíše naopak. Podle průzkumu Konference OSN o rozvoji a obchodu (UNCTAD) patří Švédsko k absolutní světové špičce v lákání přímých zahraničních investic v poměru k velikosti ekonomiky. Zpráva Světového ekonomického fóra, která vychází z dotazování více než tisícovky byznysmenů z různých koutů planety, zařazuje Švédsko mezi ekonomiky s nejvyšší konkurenční schopností. Za mimořádné švédské přednosti označují představitelé byznysu masové rozšíření internetu a státní podporu výzkumu.
Také makroekonomická čísla hrají sociálním demokratům do karet. Od roku 1999 rostla švédská ekonomika téměř čtyřprocentním tempem za rok. V tomto roce to bude méně, ale pořád dost nad průměrem Evropské unie. Míra nezaměstnanosti je na úrovni 4,3 procenta.

Rudí a spořiví.

Jestliže si však někdo švédské sociální demokraty představuje tak, že ochotně rozhazují občanům sociální příspěvky, je na velkém omylu. V roce 1994, kdy se švédský stát sociálního blahobytu opravdu nacházel ve velké finanční krizi, se ministrem financí stal právě pozdější premiér Göran Persson. „Kdo má dluhy, není svobodný,“ prohlásil tehdy a své zemi začal ordinovat škrty v sociálních příspěvcích, podpoře v nezaměstnanosti i nemocenských dávkách. V této politice pokračoval i jako premiér, kterým se stal o dva roky později.
Když sociální demokraté později dovedli státní hospodaření k rozpočtovému přebytku, finanční trhy si to vyložily jako projev švédské makroekonomické stability. Přidáme-li k tomu zmíněnou podporu výzkumu a zavádění informačních technologií, Švédsko začalo být ve světě vnímáno úplně jinak než v první polovině devadesátých let.
Švédové si jsou tohoto úspěchu vědomi a spojují ho s Göranem Perssonem. Z někdejšího nevrlého, arogantního (slovy německého listu Die Welt) a nepopulárního ministra vyrostl usměvavý nejpopulárnější politik v zemi. Když Persson vítězí, švédská koruna projevuje tendence k posilování. Mnozí očekávají, že právě šéf sociálních demokratů přesvědčí skeptické Švédy o potřebě zavést evropskou společnou měnu euro, stejně jako jim doložil účinnost rozpočtových úspor.

Žádné biflování.

Ivan Jančárek, ředitel odboru Evropské unie z pražského ministerstva zahraničí, který dříve působil na ambasádě ve Stockholmu, se domnívá, že stále existuje jistá „dělba práce“ mezi švédskou vládou a tamními firmami. „Sociální demokraté garantují podnikům sociální stabilitu a starost o zaměstnance, podniky zase zaručují řízení podle moderních manažerských metod,“ říká Jančárek. Za klíčové považuje to, že švédské školství (hrazené z „Perssonových daní“) připravuje mimořádně kvalitní pracovníky. „Tamní školství má hodně daleko k pověstnému biflování,“ dodává český znalec Švédska. Švédové se především učí dokonalé práci s informačními zdroji, rádi vyvolávají debatu.
Ani skeptici se ovšem svého kritického pohledu nevzdávají. Tak kupříkladu britský publicista Eric Culp tvrdí, že ona symbióza mezi švédskou vládou a podniky již končí, neboť firmy se dostávají do rukou zahraničních vlastníků. Nezaměstnanost je údajně nízká jen díky tomu, že třetina dospělé populace už odešla do penze. Culp také cituje švédského konzervativního vůdce Bo Lundgrena, podle něhož se žádná domácí firma od sedmdesátých let nevypracovala natolik, aby se dostala do první padesátky nejúspěšnějších podniků v zemi.
Není pochyb o tom, že globalizace v budoucnu švédský model znovu pořádně otestuje. Je ale také pravděpodobné, že na období přelomu tisíciletí budou Švédové vzpomínat spíše jako na dobu hospodářských úspěchů.