A tak Andrej Babiš může celkem sebevědomě slibovat snížení deficitu ze sta miliard na sedmdesát. Má to ale trochu slabinu. A tou jsou výdaje, které ministerstvo financí zřejmě nechává růst jen velmi omezeně. Růst prostředků na platy ve výši tří miliard korun představuje dvouprocentní zvýšení platů ve státním sektoru, což bude málo nejen odborářům, ale i Babišovu šéfovi Sobotkovi.
Také dvě miliardy pro zdravotnictví jsou trochu v rozporu s představami ministra Němečka, který počítá s každoročním růstem státní dotace o šest až osm miliard korun. O hodně víc budou chtít i stavitelé silnic a dálnic, či pečovatelé o chudé a potřebné, kde jsou vždy požadavky neomezeny.
Ruce budou dotěrnější
A natažené ruce budou dotěrnější i kvůli tomu, že Babiš slibuje stále ono zázračné zvýšení daňových příjmů, které se pořád jaksi nekoná. Ale příští rok nastoupí již zmíněné registrační pokladny a kontrolní hlášení tržeb, tedy v případě že to poněkud chaoticky vedené ministerstvo financí dokáže dotáhnout do použitelného stavu.
A tyto zázraky mají nadělit údajně nějakých 25 miliard korun. Takže autor spolu se socany trochu škodolibě čeká na to, jak velký optimismus a víru ve vlastní dílo projeví Andrej Babiš v konečných rozpočtových číslech a zda tam o těch třicet miliard nižší deficit opravdu bude.
Nicméně musíme přiznat, že kus realismu v našem ministru financí přece jen dříme. Na rok 2017 počítá s poklesem deficitu již jen o deset miliard, místo současných třiceti, přestože růst ekonomiky by měl pokračovat a možná i akcelerovat.
On totiž rok 2017 bude volební a to politici rozdávají předvolební dárečky. Andrej Babiš sice není politik a maká, jak tvrdí, ale zjevně ví, že přes některé věci prostě vlak nejede.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
