PRAHA (zdf) - Nejčastějším důvodem k propouštění bývá firemní či oborová restrukturalizace. Na tom zřejmě není nic překvapivého. Daleko zajímavější však je, že podle screeningu provedeného švýcarskou asociací outplacementových společností na zaměstnance číhá s podobně velkou pravděpodobností stejné „riziko“ i v případě výměny firemního managementu.
Zatímco kvůli restrukturalizaci dostali lidé výpovědi v šestačtyřiceti procentech případů, výměna vedení znamenala nutnost hledání nového uplatnění pro dvaatřicet procent respondentů. Podstatně menší ohrožení pracovních míst představují akvizice podniků (dvanáct procent případů) či nedostatečný výkon pracovníků (jen devět procent).
Obdobná šetření v českých poměrech zatím zřejmě neexistují, domnívá se Petr Peniška, vedoucí projektů společnosti CS-Project, zabývající se mimo jiné i poskytováním služeb outplacementu. Co to vlastně outplacement je? Zjednodušeně jde o vzájemně ohleduplné řešení snižování počtu zaměstnanců v případě, kdy firma nechce nechat další osud propouštěných jen na nich samotných. Do vztahu mezi propouštějící firmou a pracovníky na odchodu vstupuje třetí strana – konzultant, pro něhož je klientem nejenom zadavatelská firma, ale i propouštěný pracovník.
„V České republice se s tím teprve začíná, firmy si na tento druh služby teprve začínají zvykat,“ vysvětluje Peniška. Nejvíce se metoda prý zatím uplatnila při změnách v tabákových závodech a v bankovnictví. Ředitelka úseku lidských zdrojů České spořitelny Alena Wollerová si pochvaluje zkušenosti z probíhajícího programu pomoci uvolňovaným pracovníkům, potvrzuje ale, že v tuzemsku outplacement zatím nemá četné využití. Zda je větší nedostatek na straně propouštějících firem, či naopak dodavatelů služeb, si netroufá říct. „Pravda je, že nabídka firem na trhu byla poměrně omezená,“ zavzpomínala však pro týdeník EURO na situaci před třemi lety. Podle Penišky se navíc v Česku pod pojmem outplacement často skrývají neúplné služby: třeba jen zadávání personální inzerce nebo vyplňování dotazníků se zaměstnanci.
Zahraniční čísla však mohou být užitečná i v Česku: už proto, že se zřejmě příliš nebudou lišit od zdejších reálií. Nejčastěji jsou podle Švýcarů propouštěni lidé ve věku šestačtyřiceti až padesáti let (45 procent případů). O pět let mladší či naopak starší skupiny se musí vyrovnat se ztrátou místa zhruba stejně často (kolem osmnácti procent); lidé ve věku 36 až 40 let jsou dvakrát ohroženější (jedenáct procent) než jejich o dvacet let starší kolegové (pět procent).
A jak se nejčastěji daří najít novou pozici? Jednoznačně vedou osobní kontakty (41 procent) a přímé oslovení firem (30 procent).
