Výuka finanční gramotnosti na školách často naráží na nezájem učitelů. Poradenská společnost KFP přišla s metodou, jak učitele i žáky pro toto téma nadchnout. Učitelům nabízí kurzy, kde si mohou zahrát hru Finanční svoboda.
Autor: Martin Siebert
Půjčit si na dovolenou může snad jenom blázen. „To musíme rychle splatit,“ spráskne ruce paní Moudrá. Ještě před pár lety si to nemyslela. S manželem si vzala úvěr 150 tisíc korun a odjeli do teplých krajin. Teď vidí, že je tíží splátka několik tisícovek za měsíc. Podobně je na tom i rodina Brzobohatých, Korunkových a Spořivých. Všem je třicet let, mají jedno dítě a nepořádek v rodinných financích. A před sebou spoustu snů a cílů. Za pár let se chtějí přestěhovat do většího bytu, opravit si chatu, koupit auto či jet na pěknou dovolenou. V šedesáti by je měla čekat bezstarostná penze s milionovým majetkem v zádech.
Jenže kde na to vzít. Třeba Brzobohatí vydělávají dohromady 23 500 korun za měsíc. Po zaplacení všech účtů jim každý měsíc zbudou čtyři tisíce korun. Ostatní rodiny jsou na tom o něco lépe. Teď se sešly, aby své sny zkusily naplnit.
Finanční svoboda je hra
V podkrovní jazykové učebně číslo 407 na pražské Obchodní akademii Heroldovy sady se u třech stolů usadilo osmnáct lidí. Brzobohatí, Korunkovi, Moudří, Spoříví a dalších osm rodin. Tedy přesněji osmnáct učitelů základních a středních škol, kteří si na tyto rodiny budou v příštích třech hodinách hrát. Přišli na půldenní kurz Jak vyučovat finanční gramotnost poutavě a zábavně akreditovaný Ministerstvem školství, který pořádá soukromá finančněporadenská společnost KFP.
„Chceme děti učit formou hry, ale zároveň by to mělo vycházet z praxe, aby si děti mohly osahat konkrétní produkty, které znají z reklam,“ tvrdí lektor Viktor Drlík ze společnosti Sophia Finance. Drlík je jeden z externích spolupracovníků, které si KFP vybrala, aby její kurz učili. Učitelé více než Drlíka sledují na stolech rozloženou deskovou hru Finanční svoboda. Oči jim přejíždějí z hracích karet podílových fondů na miliony v bance a zpět na pestrobarevnou hrací plochu se čtyřmi figurkami. Na první pohled vše vypadá složitě.
„Tak dost teorie a jdeme hrát,“ oddechne si Drlík. K tabuli přichází Karel Kořený, který má celý projekt vzdělávání učitelů v KFP na starosti. „Ukážeme vám, jak se hra dá použít k výuce finanční gramotnosti. Je pro šestnáct dětí. Hrají ji dvě skupiny po osmi. Ty jeden učitel dokáže zvládnout,“ vysvětluje Kořený.
Vy umřít nesmíte, manžel ano
U stolů zašustí peníze. Každá rodina dostává od bankéře předem určenou hotovost. Pak přijdou na řadu karty s úvěry, dětmi, nájemným a úsporami v podílových fondech peněžního trhu. Tmavý kámen na hrací desce se posunul v sekci věk o políčko dopředu. Teď je všem třiatřicet.
Pan Brzobohatý dostane z banky 144 tisíc, které dokázal za poslední tři roky ušetřit. Už za šest let chce s manželkou koupit za dva miliony nový byt. Jenže vzít si hypotéku na celou částku nemůžou. Má deset minut, aby se rozhodl. Sjedná si proto pro sebe a ženu dvě stavební spoření. Každý měsíc pošle spořitelně 3500 korun, za šest let si vybere 280 tisíc.
Rodiny zestárly o další tři roky. Nové bydlení budou potřebovat brzy. Korunkovým se narodila dvojčata. Brzobohatí si z porodnice přivezli holčičku a Moudří kluka. V rozpočtu ubylo volných peněz. Výdaje vzrostly o stovky či tisíce korun podle životního stylu jednotlivých rodin. Ještě že paní Spořivá vytáhla z balíčku hracích karet tu s oznámením, že vláda zavedla přídavky na děti pro všechny rodiny. Brzobohatí si polepšili o tisícovku měsíčně.
„Můžu taky umřít?“ ptá se pobaveně paní Moudrá. „Vy ne, jen váš manžel,“ odpovídá suše Karel Kořený z KFP. Na řadu přichází test, kdo je jak pojištěný. Prozíravost či pošetilost si mohou hned v příštím kole otestovat ti, kdo si vytáhli kartu, která je donutí vážně onemocnět či zemřít. Záleží na tom, jaké číslo hodí kostkou.
Pan Brzobohatý pouští kostku na stůl. Ta se několikrát převalí, až se zastaví o balíček s kartami penzijního připojištění. Dvojka. „To je čtyřměsíční nemoc,“ utrousí kysele a předává bankéři částku ve výši čtyř měsíčních platů. Naštěstí má slušnou finanční rezervu. „Když budete mít rezervu, nemoc vás finančně zase tak moc bolet nebude. A nebudete si muset kupovat zbytečně drahé pojistky pro případ nemoci,“ vysvětluje Kořený smysl hry.
V životě akcie nejdou jen nahoru
Po hracích plánech se opět rozletěly modré kostky. Stejně jako v každém kole i teď určí, jak se posunou kurzy akciových, dluhopisových a peněžních fondů, do kterých lze ukládat úspory. Akcie od začátku hry už poskočily na dvojnásobek. Dluhopisy v tomto kole mírně spadly. Peněžáky si drží stejnou hodnotu. „Teď akcie kupovat nebudeme, jsou hrozně drahé,“ prohlašuje paní Korunková. Je jí 42 let.
O šest let později akcie zase rostou. Tentokrát je Korunkovi kupují. „Škoda, že jsme do nich nešli dřív,“ brblá paní Korunková. Nakupují i ostatní rodiny. Většinou si už splnily první dva cíle. Teď zbývá našetřit na důchod. Akcie se jeví jako něco, co je ke kýžené finanční nezávislosti dovede.
Do cesty se jim ještě staví zvýšení daní pro bohaté, inflace či lákavé nabídky na nákup auta či zvýšení kvalifikace. Všem je 54 let. Od začátku hry uplynuly dvě hodiny. „Čas nás tlačí. Teď jedno kolo přeskočíme,“ zavelí Drlík. „To je podlé, s tím jsme nepočítali. Kdybychom to věděli, části akcií bychom se zbavili,“ vyčítá mu paní Moudrá.
Napětí vrcholí. Naposledy se po stolech zakutálí kostky. I tentokrát akcie i dluhopisy rostou. Všichni počítají. Moudří a Spořiví jásají. Mají víc peněz, než chtěli. Brzobohatým, kteří před důchodem investovali konzervativně, chybí do naplnění cíle půl milionu. Podobně jsou na tom i Korunkovi. Kdo měl nejvíc majetku v akciích, vyhrál. „Akcie prostě dlouhodobě nejvíce vynášejí. Proto má smysl do nich od začátku dlouhodobě investovat,“ ukazuje později na příkladu fiktivního investora Karel Kořený.
Jenže učitelé jeho optimismus nesdílejí. „V životě akcie nejdou jen nahoru,“ namítá Marian Sabol, který učí matematiku na základní škole. „Takový nárůst, jako ve hře, asi není úplně reálný,“ přidává se k němu Lenka Raisová.
Narazili na jedno z úskalí hry. I když je postavena na zjednodušeném obrazu skutečného života, musí se hrát několikrát, aby hráči poznali víc variant. V posledním kole klidně mohl hod kostkou dopadnout hůř a ceny akcií by se zřítily. Poměr spokojených a nespokojených rodin by se rázem obrátil. Především pro děti je přitom důležité, aby po jedné hře nepodlehly bludu, že finanční trhy rostou jen do nebe.
Není čas na hraní Na několikeré hraní ve školách nejspíš moc času nebude, potvrzují učitelé. Buď by museli dostat od ředitelů pro hru půl dne, nebo ji zařadit do odpoledního dobrovolného vyučování. První případ není prý příliš reálný, odpoledne by zase sotva kdo přišel. „Je to zajímavé, ale pro běžnou výuku bychom spíš potřebovali nějaké jednoduché pomůcky nebo příklady, které by trvaly půl hodiny nebo které by mohli studenti vypracovat doma,“ myslí si Františka Vojtěšková, která učí na strojní průmyslovce. Někteří učitelé pochybují i o tom, zda by žáky při hře dokázali udržet na uzdě. „Hru v běžné výuce hrát nelze,“ souhlasí Kořený a nabízí lepší alternativy: „Zkuste to třeba v době, kdy je režim volnější. Před Vánoci, v době maturit, na lyžařských kurzech nebo školách v přírodě.“ V poslední půlhodině kurzu navíc ukáže pár jednoduchých metod, jak finanční gramotnost učit i v běžných hodinách. KFP pro učitele zpracovala metodické listy, které jim mohou v tomto ohledu pomoci. Pro zájemce má i dálkový kurz finančního vzdělávání. Školy ovšem za vše musí platit. Samotný čtyřhodinový kurz přijde na 1190 korun, po slevě za včasné objednání na 952 korun. Jedno balení hry Finanční svoboda stojí 1590 korun, ale účastníci kurzu dostanou slevu 400 korun. Spolu s publikací Miliony navíc aneb jak se stát rentiérem a výukovými materiály přijde školu na 3700 korun. Balíček, který navíc obsahuje ještě dálkový kurz, stojí 5700 korun. Za reklamami jsou peníze**
I když se k podrobným metodám výuky finanční gramotnosti učitelé na půldenním kurzu nedostanou, v jednom je neocenitelný. Ve hře si vyzkouší, jak sami v běžném životě řeší finanční otázky. Začnou o rodinných financích uvažovat dlouhodobě. Sami zažijí, jak chytlavé takové hraní na vymyšlené rodiny je. Stejně zábavné může být i pro děti. Pokud je učitelé touto hrou zaujmou, nejspíš pak v běžných hodinách ocení jejich větší pozornost a zaujetí pro probíranou látku.
„Přesně toho chceme dosáhnout. Hra motivuje učitele i žáky,“ dodává Kořený. Cílem je, aby děti dokázaly v dospělosti hospodařit s rodinným rozpočtem, aby si za reklamami představily peníze. Měly by umět obecně porovnat cenu finančních produktů s výnosy, které jim stejné částky vydělají jinde. „Chceme, aby dokázaly posoudit, co je dobré a co je špatné. Aby se na jedné straně nebály podílových fondů a na druhé straně, aby se hloupě nezadlužovaly. Třeba si na dluh nekupovaly dovolenou,“ vysvětluje Kořený.
Protože na dovolenou si přece může půjčit jen blázen, jak na začátku kurzu konstatovala paní Moudrá.
