Na férovku

Gross musí uklidnit Zemanovce a nenaštvat Klause a Kalouska

Ministrem informatiky se stane duchovní Svatopluk Karásek z Unie svobody. Potvrdily to zdroje blízké psychiatrické léčebně v Praze v Bohnicích. Zhruba takto vypadaly minulý týden některé zaručené informace o nových členech vlády Stanislava Grosse. V médiích se v rychlém sledu objevilo zhruba padesát jmen různých ministrů, náměstků a poradců, kteří by měli v příští vládě sehrát klíčové role. Vše bylo odrazem hektických jednání – plných zvratů - mezi představiteli stran, které mají vytvořit pevnou vládu. Výsledek dokázal jen to, že kabinet nebude příliš pevný a premiér Gross se do budoucna bude muset naučit, jak čelit znepokojené části vlastní strany a dobře promyšleným tahům mnohem zkušenějšího politika Miroslava Kalouska.

Zdánlivá hra o Černín.

Gross měl minulý týden co dělat s géniem Kalouska, který – zdá se - hru o složení nové vlády hrál i na nedohodu. Že by naopak měl dohodu se šéfem ODS Mirkem Topolánkem? To se ještě ukáže. Nicméně Kalouskova taktika Grosse musela překvapit, ale mladý premiér ještě včas vrátil úder, který se jmenoval Telička.
O co šlo? Na první pohled o ministra zahraničí. Cyril Svoboda by na tomto postu vadil Grossovi i Klausovi, ale snad nejvíce Kalouskovi. Grossovi například proto, že Svoboda by si dobře rozuměl s evropským komisařem Vladimírem Špidlou a do budoucna takový tandem může být silným protivníkem při vytváření zahraniční politiky. Klausovi proto, že by si jako prezident přál spíše ministra zahraničí, který ho nebude kritizovat za to, kterou zemi navštívil a co tam říkal, a se kterým si bude rozumět při koordinaci výběru klíčových velvyslanců. Kalousek se Svobodou si nerozumějí už dlouho, a to nejen uvnitř KDU-ČSL.

Kalousek na tahu.

Týdeník EURO má informace, že Kalousek nabídl Grossovi, aby ČSSD požádala KDU-ČSL o změnu na postu ministra zahraničí, ač tuto rošádu vlastně chtěli lidovci. Gross na hru přistoupil a údajně slíbil Kalouskovi dokonce dvě méně významná místa ve vládě navíc. Lidovci tedy nejdříve žádali vnitro a finance, ale pro ČSSD ani jedno ani druhé nepřipadalo v úvahu. Jak by vypadal premiér, kdyby na post ministra vnitra usedl předchozí vládou odvolaný šéf BIS Jiří Růžek, jenž vstoupil do KDU-ČSL a nyní radí Kalouskovi v otázkách bezpečnosti. O postu ministra financí Bohuslava Sobotky také nemohl Gross diskutovat. Lidovci pak přišli s návrhem, že by brali spravedlnost a resort průmyslu a obchodu. O obranu a zemědělství pochopitelně nestáli, protože oba resorty v minulosti dlouhodobě fakticky ovládali (a ovládají dodnes). I za Špidly bylo z hlediska lidoveckých zájmů v zásadě lhostejné, že ministry těchto resortů byli zrovna nestraník Kostelka sociální demokrat Palas.
Získat ministerstvo zahraničí a přistoupit na požadavky lidovců se nejevilo pro vedení ČSSD jako dobrý obchod (taky že by nebyl) a raději vzalo unionistům a jejich šéfovi Pavlovi Němcovi (což se v normální politice se nedělá) klíčový a – vzhledem k dotacím z Evropské unie – i bohatý resort místního rozvoje (pravda, dalo jim spravedlnost).
Gross nakonec Kalouskovu taktiku zřejmě odhalil, přešel do protiútoku a na šéfa Černínského paláce navrhl svým koaličním partnerům Pavla Teličku. Jestliže mu tento tah někdo poradil, měla by se ta osoba ihned stát nejbližším premiérovým poradcem. Gross musel dobře vědět, že když lidovci šíleli nad Teličkou i tehdy, kdy se měl stát evropským komisařem, tak není šance, aby o jeho postu ve společné vládě vůbec uvažovali. Kalousek Teličku pochopitelně odmítl, a tím padl i výměnný obchod mezi lidovci a ČSSD. Otázkou je, s jakým tahem přijde teď Kalousek, který z této bitvy odešel bez vítězství. Dokonce je tlačen k tomu, aby nějakým způsobem – třeba jako místopředseda – šel do vlády a také on byl za její činnost zodpovědný. Ale jak známe Kalouska, zařídí, aby se vše dohádalo tak, aby do vlády nakonec nemusel.

Renesanční osobnosti.

Symptomatické pro Grossův „mladý a energický tým“ může být hledání vhodného uplatnění pro některé stranické osobnosti. Místopředseda US-DEU Karel Kühnl (konečně máme ministra války, který má správné jméno – německé) se během hektického vyjednávacího týdne postupně zjevil jako vhodná osoba na post ministra průmyslu a obchodu, školství, informatiky i obrany. Podobě se například o sociálnědemokratickém náměstkovi pražského primátora Jiřím Paroubkovi uvažovalo na posty šéfa resortu místního rozvoje, zdravotnictví a zemědělství. Nezvykle široké multioborové zaměření skýtá zřejmě naději, že si sbor ministrů dokáže udržet potřebný nadhled.
Pokud bychom opět srovnávali, odborná erudice nového týmu Špidlovu vládu předčí, byť málo. Hendikepy ministrů a premiéra by mohl částečně nahradit dobrý poradenský tým. Zdá se, že zákulisí Strakovy akademie bude nyní připomínat více časy Miloše Zemana, kdy Šlouf & spol. mnohé projekty sami usměrňovali, než éru Špidly, v níž obslužný aparát až na výjimky představoval pouze servisní tým. Informace týdeníku EURO říkají, že nový premiér si chce vybrat na posty poradců lidi opačného zaměření, než jaké měl jeho předchůdce. „Ti současní by postupně vyráběli z Grosse Špidlu. To nikdo nechce. Musí být méně teorie a více praktických rad,“ řekl týdeníku EURO vlivný muž z Grossova nejbližšího okolí.

Kde je Mládek …

Už se hovoří o prvních jménech. Jedním z vlivných, dokonce možná na místě šéfa sboru poradců, by údajně měl být Robert Sýkora, někdejší náměstek ministra průmyslu a obchodu z éry Miroslava Grégra. „Atomový dědek“ ho ovšem po krátkém náměstkování vyhodil. Sýkora s Grossem se dobře znají již z dob působení v mladých sociálních demokratech. Sýkora byl Grossovi na blízku i jako ministru vnitra, byl považován za styčnou osobu pro řadu ekonomických záležitostí, například privatizaci uhelných společností. Další, o nichž se hodně mluví, je vlivný poslanec Jan Mládek či šéf středočeské organizace ČSSD Richard Dolejš. Mládek měl ještě minulý čtvrtek dostat výkonný post: místopředsedu vlády pro hospodářskou politiku. Prý i proto, aby uhlídal někdy neposlušného a odborně málo erudovaného ministra financí Sobotku, který Grossovi před několika měsíci zbořil jeho plán na privatizaci Severočeských dolů. Hospodářské noviny minulý pátek uvedly, že se prezidentu Klausovi nová vláda nelíbí a je údajně rozzlobený. Zřejmě kvůli Cyrilu Svobodovi. Ale jmenování Mládka na tak významný post by Klause přímo bolelo. Na funkci hospodářského místopředsedy kabinetu však minulý pátek kývl populární a velice úspěšný šéf agentury CzechInvest Martin Jahn. Mládek zřejmě zůstane poradcem premiéra, i když ve skutečnosti vždy toužil být ministrem financí…

Superporadci.

Jedni poradci mohou pracovat na plný úvazek, jiní jako externisté. Hovoří se o systému dvou či tří superporadců (na ekonomiku a na evropské záležitosti), z nichž by každý měl svůj tým. Řeč se v této souvislosti stáčí i na lobbistu Vladimíra Johanese, který dosud pomáhal ministru průmyslu Urbanovi. „Už jsem něco takového také slyšel, ale já nikam na vládu jít nechci,“ řekl Johanes týdeníku EURO. Stěhovat se nemíní ani Grossův poradce pro oblast telekomunikací Miroslav Forman. „Myslím, že zůstanu jeho externím poradcem,“ uvedl. Z vnitra by údajně měla za Grossem ale přijít jeho současná mluvčí Věra Dušková, někdejší dramaturgyně TV Nova. Složení týmu spolupracovníků může být pro novou vládu stejně důležité jako obsazení ministerstev.
Týdeník EURO má informace, že tvůrci nové vlády uvažují o tom, aby každá ze stran měla v každém resortu svého náměstka. „I když jeden druhému důvěřujeme, rádi bychom zavedli určitý vzájemný kontrolní mechanismus, aby členové vládní koalice věděli z první ruky, co se děje na jednotlivých ministerstvech. Chceme zamezit tomu, aby ministři se na úřad nedívali pouze jako na kapsu, o které rozhodují jen oni,“ řekl týdeníku EURO dobře informovaný zdroj. Například na post náměstka ministra zahraničí Gross tlačí velvyslance OSN v Iráku Hynka Kmoníčka, možná i proto, aby uklidnil zemanovce. Ti jsou rozhořčeni, že ve vládě jim nezůstalo dost míst. Zejména se jde o Jana Kavana, Josefa Hojdara, Jaroslava Foldynu či Vladimíra Laštůvku. Ten má výhrady k Cyrilu Svobodovi. „Pokud nedojde k zásadní změně v práci a obsahu ministerstva zahraničí, nemám příliš mnoho důvodů tuto vládu podpořit,“ řekl Laštůvka pro ČTK. Dalším politikům ČSSD zase vyrazil dech Kühnl v čele obrany.

Není trafika jako trafika.

„Standa potřebuje postavit vládu v tempu. Nemůže vyjednávat příliš dlouho, protože by pak hrozilo, že se socani začnou hašteřit a potřebná většina 101 hlasů nebude nakonec jistá. Navíc poslanec Vlček je stále nemocný a není pravděpodobné, aby se do dne hlasování o důvěře uzdravil,“ řekl týdeníku EURO významný politik ČSSD.
Už teď jsou slyšet nespokojené hlasy z tábora zemanovců. Avšak i sám Zeman musí být rozhořčený, protože většina těch, kteří díky jeho politice se dostali k poslaneckým či výkonným postům, nyní – když by bylo třeba bojovat – zradili. Jak se může cítit třeba poslanec Hojdar, který minimálně šest let sní o funkci ministra průmyslu a obchodu? Aby je Gross uklidnil, musí pro ně najít přijatelné posty v diplomacii či ve státních podnicích. Ale není trafika jako trafika. Bývalá ministryně zdravotnictví Marie Součková minulý týden odmítla nabídku stát se generální konzulkou v Drážďanech s tím, že se chce věnovat nadále zdravotnictví. Ale jak, když post konzulky byl pro bývalou ministryni málo? Najde Gross pro uklidnění vlastní strany dost atraktivních postů pro zemanovce?