Když palačinky, tak jedině z Národní
Ta iluze je podmanivá. Je k ní také daleko blíže než do té nejdostupnější francouzské vísky. Nevelký, hřejivou atmosférou prodchnutý podnik s tajuplným jménem Creperrie aux Clochettes naleznete v samém srdci Prahy, v nově zrestaurovaném domě plynařů na Národní třídě. Nedalo mi mnoho práce jej objevit. Již sám dům s kouzelně upraveným nádvořím vábí k nahlédnutí. Vydáte-li se průjezdem, zvědavi, co čeká uvnitř, patrně už neuniknete lákající předzahrádce nebo originální hospůdce v útrobách objektu. Už proto, že adresa je snadno k nalezení i pro skalní nepražáky, dal jsem si u zvonků schůzku s jedním takovým. Postávám před zahrádkou a zjišťuji, že je beznadějně plná. Proto – a musím říci, že nepříliš rád – vstupuji do vlastního lokálu. Mé původní nenadšení je téměř ihned rozpuštěno. Rustikální nábytek z dob prarodičů, jakoby doběla vydrhnutý tisícem tahů rýžákem, jednoduché prostření, falešné dřevěné trámoví pod stropem i kol oken a dveří. Starodávné kredence i nejrůznější poličky jsou plny sklenic s konzervovanými snad všemi druhy zeleniny, na šňůrách visí svazky bylinek, koření a sušených květin. A zvonečky. Kam pohlédnete, všude visí zvonečky.
Z nejrůznějších materiálů, rozmanitých velikostí. Je jich tolik, že se tu zdá až přezvonečkováno. Mezi stoly se
hbitě proplétají dívky z obsluhy, i ony jsou střiženy po francouzsku, šarmantní, stále usměvavé, pozorné a s hostem přes všechen spěch lehce koketující. Bohužel pouze v rámci své služby. A tak se s mým hostem chápeme předloženého lístku. Nenechávám bez povšimnutí bramboračku, cosi mi říká, že ji zde umějí. Z další nabídky se rozhoduji pro krmi spíše italskou, domácí nudle olio verde se sýrem ricotta, červenými chilli papričkami, olivovým olejem a bazalkou. Abych završil dojem z posezení v babiččině kuchyni, zavírat budu štrůdlem. Kolega se zhlédl ve francouzské cibulové polévce se sýrovými krutony a palačince vege.
Když se na stůl dostanou polévky, zdaleka již vonící, nedočkavě se do nich pouštíme. V odhadu jsem se nemýlil a jsem tomu rád. Bramboračka je taková, jakou si pamatuji z útlého dětství. Dostatečně hustá, plná vůní hub, koření a zeleniny. Majoránka, plovoucí na povrchu hraje jakoby prim ve vůni, ale je vzápětí dostižena důrazným, zemitým odérem hub, kterých přistávají na lžíci celé velké řezy. Zelenina potom podkresluje a obohacuje výraz. Chuť je kopírovaná vůně, jen se v ní důrazně hlásí o slovo krom již zmíněného také chutné brambory dobrého rodu. Od bujónky před protější židlí slyším ticho, poněkud rozpačité. Důvod je patrně uvnitř, proto kradí nahlížím přes okraj misky. Je v ní krém. Cibulový, v dobré konzistenci, vonící a patrně i chutný, ale krém. To mého parťáka, dietetika amatéra, trochu rozhodilo, čekal temně zlatý, hlavně však méně kalorický vývar. Hlavní jídlo, se kterým vzápětí po debarasu přitančila další z dívek, bylo v mém případě stejně vydařené jako chod předchozí. Široké nudle,
promísené s listy špenátu, červenými kroužky papriček, drobenkou sýra, provoněné bazalkou a notně zalité znamenitým olejem, to je již napohled lákavá vizitka středomoří. Kombinace chutí je až laboratorně vypointovaná, hladivé tóny rozviřuje uměřeně důrazný podíl chilli, špenát uklidňuje sousto, sýr rozšiřuje paletu a olej všemu přidává sametové zakončení. Jenom nudle mohly být o čárku, o čárečku tvrdší. Mám rád tu chvíli, kdy těstovina po
počátečním vzdoru podlehne skousnutí, jakoby praskne a obdaří vás zdravou chutí obilí. I spoluhodovník je tentokrát spokojen. Palačinka na jeho talíři, efektně složená do psaníčka, jaké posílali z bitev vojáci Marie Terezie, je přiměřeně tmavá, s dobře propečenou krustou těsta. Když se jeho tenká vrstvička poddá tlaku vidličky, rozline se místností omamující vůně celého zástupu různé zeleniny. Až teď mi sepíná, že vege je vlastně pokrm vegetariánský, všeho masa prostý. Ovšem zdaleka ne špatný. O tom svědčí spokojené pokyvování partnerovo a hlavně komentář. V něm oceňuje hlubokou a razantní přítomnost modrého sýra, který, maje hrany lehce zjemněné olejem, je přesto chuťovou dominantou. Zelenina mu však zdatně přidává, těsto vyplňuje a výsledkem je nejednoduchý, vzácně však seřazený bábel chutí s nečekaně až urovnaným dozvukem. Se závinem jsem to neodhadl. Krásně voní, báječně chutná, ale na oválku vypadá jako nohavice kalhot Kyklopových. Tak je veliký a k nesnězení! S lahví dobrého vína a nezbytnou kávou jsme pořídili oběd za 640 korun. Za poskytnuté požitky je to suma přiměřená.
Creperrie aux Clochettes
Národní 37/38, 110 00 Praha 1
Tel.: +420 296 325 793
Otevírací doba: restaurace pondělí - neděle 10:00 - 22:00,
vinárna denně 15.00 - 23.00 počet míst: restaurace 35, zahrádka
40, vinárna 40
kuchyně: mezinárodní s prvky nejnovějších trendů
Platební karty: ne
Jídelní lístek: čeština, angličtina
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, němčina
Původ nabízených vín: ČR, Francie
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 9 bodů z 10
Prostírání 8 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 9 bodů z 10
Chování personálu 8 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 18 bodů z 20
Celkem: 52 bodů ze 60
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem
jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči,
jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku:
Jemná avokádová polévka se smetanou a sherry Kč 40,-
Palačinky s fíkovou marmeládou a marinovanými hruškami Kč
80,-
Palačinky s čerstvým špenátem, česnekem, zatřeným vajíčkem a
sýrem „Roquefort“ Kč 90,-
Norský losos marinovaný
nasucho mořskou solí, koprem a zeleným kořením, podávaný na
čerstvém salátu s jogurtovou omáčkou Kč 130,-
Masové Fondue (pro dvě až čtyři osoby) 1 osoba Kč 150,-
Teplý jablečný závin s vanilkovým krémem Kč 50,-
Výběr z vinného lístku:
Laurent Perrier - Brut Kč 1850,-
Sauvignon – pozdní sběr Kč 320,-
Bourgogne Chardonay M. Picard Kč 490,-
Rulandské modré Kč 260,-
Cabernet Sauvignon Maison Chandesais Kč 360,-
Chateauneuf-du-Pape Domaine L´Arnesque Kč 1260,-
ČLÁNKY DO MAILU