Zatímco místní, evropští i světoví politici se snaží, aby se systém globálního kapitalismu znovu rozjel naplno tak, jak fungoval před koronakrizí, futurologové, psychologové a sociologové upozorňují na to, že se opravdu něco podstatného změnilo. Thinktanky celého světa tak chrlí scénáře dalšího vývoje, jen nikdo neví, který je ten správný.
Německý Institut budoucnosti (Zukunft Institut) vytvořil rozsáhlou studii vize vývoje byznysu, trhů a společností v nejbližší době, nazvanou Svět po koroně (Die Welt nach Corona), v níž jsou takové scénáře hned čtyři. Nejhorším modelem je totální izolace, tedy boj všech proti všem, v osobním i mezistátním smyslu. Následuje život v permanentní krizi, ústup do soukromí a malých kmenů, kterému editoři říkají neotribalismus, a nakonec nejoptimističtější model odolné společnosti. Ten připomíná novodobou utopii: „Bude docházet k samočištění trhů … vyváženosti mezi lokálním a globálním obchodem … zvítězí holistický, celostní přístup, který umožní vytvoření zdravého prostředí pro všechny … dojde k reorganizaci měst a megalopolí podle ideje glokalizace, která kombinuje lokální i globální ohledy života … pomůže k tomu efektivní využití velkých datových souborů, tzv. big data … a samozřejmě umělá inteligence, mnohem masověji využívaná … vznikne nová kultura nového MY (We-culture).“
Odkouzlená věda
Idea „odolné společnosti“ má evidentně medicínský organický základ: jedině komplexně odolný organismus má šanci proti virům pozdně moderní doby, ať už jde o viry biologické, virtuální, nebo společenské.
Medicína, jak vidno, žene vpřed i sociál ní vědce, kteří projikují naši budoucnost a stávají se proroky současnosti. „V dějinách moderních médií asi neexistuje období, kdy by přírodní vědci byli reprezentováni v médiích častěji – buď přímo jako mluvčí, nebo jako citované zdroje,“ říká socioložka Irena Reifová (viz rozhovor na straně 14), která se specializuje na kulturní roli médií. „Je obtížné odhadovat, co to udělalo s obrazem vědy a expertního vědění v očích veřejnosti. Skutečně by to mohlo vypadat jako vznik kultu a iracionální víry ve vědu.“ Reifová ale připomíná, že média ve snaze mít co nejvíc nových a nových informací předkládala různé vědecké názory a odhalovala nejistotu vědců. „To mohlo vědu i částečně odkouzlit,“ říká socioložka.
Její kolega z Fakulty sociální věd UK a šéf správní rady Fondu nezávislé žurnalistiky Josef Šlerka k tomu dodává ještě jednu důležitou věc: „Podle mě došlo spíše k totálnímu rozpojení vědy a společnosti. My na vědu strašlivě spoléháme, ale ona najednou říká, my takto rychle nejsme schopni dodat, co vy potřebujete. Takhle rychle věda pracovat neumí. Navíc se ukázalo, že samotná data k ničemu nestačí,“ popisuje pochybnosti o roli vědy v současných společnostech Šlerka, který jako by potvrzoval slavnou tezi o tom, že teorie předchází data, neníli teorie, tedy nějaký výklad světa či fenoménu, data sama nepromluví.
Homo home office
To, že věda, zejména medicínské obory, možná bude řídit naše životy po koronaviru, ale není nic tak úplně nového.
Koronakrize jen uspíšila a zviditelnila mnoho tendencí, které se už dávno rýsovaly. Naplno se například projevila osudová závislost světa na moderních komunikačních technologiích, které zabraly další rozsáhlá pole, a na nich už zůstanou.
Práce z domova, home office, zůstane v mnoha firmách běžnou, dokonce primární volbou. Netýká se to jen Twitteru, který nechal své zaměstnance zvolit, odkud budou pracovat, i když jeho příklad je pochopitelně téměř ikonický. Home office se během koronakrize stal pracovním standardem 21. století, a to nejen pro firmy, ale zcela jistě i pro školy. Dokonce i české ministerstvo školství už alespoň teoreticky počítá s tím, že část výuky by se kvůli větší efektivitě a individualizaci distančního vyučování mohla v budoucnu odehrávat online z domova, čímž by se vytvořil úplně jiný rytmus školy.
Znamená to ohromný boom pro komunikační platformy, který se pochopitelně projevil už během koronakrize.
Společnost Apptopia, která mimo jiné shromažďuje a analyzuje data v oblasti aplikací, zjistila, že nejvytíženější komunikační platformou byla aplikace Zoom, která přeskočila i Google Clasroom. Obě platformy vykazovaly v App Store exponenciální nárůst uživatelů. O trochu hůře si vedla aplikace Microsoft Teams, která byla hojně používána i před krizí, ale i ona během uzávěr v pandemii prudce rostla.
Analytici upozornili ještě na jednu důležitou změnu: lidem už nestačí si psát či posílat obrázky, chtějí, potřebují se navzájem vidět. To vše znamená ohromný nárůst nároků na kvalitu sítí a serverů, rozšiřování IT vybavení, jež by mohlo být i důležitou náhradou pro pronajímatele kancelářských prostor, kteří vlivem pokoronavirového boomu práce z domova přijdou o část klientely.
Obliba home office a distančního vzdělávání, s nimiž i počítačově gramotnější Češi udělali velmi dobrou zkušenost, potvrzuje, že definitivně dochází k prolnutí soukromé a veřejné oblasti života, takže čas, kdy odpočíváme a jen tak rozvíjíme sami sebe, se od času pracovního nedá skoro rozlišit. Německý filozof korejského původu ByungChul Han právě v tomto prostoupení veřejného a soukromého, k němuž došlo během koronakrize doslova viditelně, vidí jednu z příčin vyčerpání a vyhořelosti lidí ve společnosti zaměřené na výkon. „Společnost zaměřená na výkon je společností sebevykořisťování,“ píše Han ve své knize Vyhořelá společnost. „Myslím, že byla významně narušena soukromá sféra našich životů a že je to špatně,“ navazuje Josef Šlerka. „Ze soukromí se tak stává zboží, které je využíváno k byznysu. Kromě toho my tu technologii ještě úplně nezvládáme, protože nemáme habitus, patřičný zvyk, rutinu, způsob nakládání s ní. Po čtyřech pěti hodinách na Zoomu byli studenti totálně vyčerpaní, musíme se jej nejdříve nějak naučit používat,“ vysvětluje Šlerka.
Krize plná seriálů
Hanovy analýzy současného světa, s nimiž se Šlerkův postoj z velké části kryje, dávají za pravdu třetímu scénáři Institutu budoucnosti, tedy ústupu do soukromí a životu v malých kmenech propojených komunikačními sítěmi. „Popravdě české veřejné sféře by trochu víc digitalizace neškodilo. Pokud je pravda, že zkušenost s online nástroji komunikace kvůli koronakrizi získali i lidé, kteří ji dosud neměli, bylo by dobré to využít například k tlaku na možnost volit online alespoň v parlamentních volbách,“ oponuje pesimistickému Hanovi mnohem optimističtější socioložka Reifová. „Videokonference už nejsou jen pro nadnárodní manažery, umějí je teď používat mnohem širší vrstvy. Člověk má právo na ochranu soukromí, ale tento typ prolínání soukromého a veřejného, který člověk může sám regulovat, nepovažuji za nebezpečný.“
Jenže je toho možná už trochu moc: doma pracujeme, z domova se učíme, z domova budeme virtuálně cestovat, z domova budeme volit, z domova nakupujeme, z domova se bavíme.
Koronakrize, kterou rámují masové online nákupy po celém světě, posílila nebývalým způsobem také domácí zábavu. Byla to také krize plná seriálů, filmů a her. Streamovací služba Netflix hlásí během krize další příliv předplatitelů, a to celosvětově o patnáct milionů. Dohromady jich má dnes Netflix po planetě už 188 milionů. Cestou streamu se vydal i zábavní obr z největších Amazon, silnou konkurencí je HBO. „Zájem o streamingové služby a stejně tak i o HBO GO roste dlouhodobě.
Je to dáno měnícím se životním stylem, kdy více diváků preferuje sledovat oblíbený obsah v době, kdy je to pro ně nejvhodnější,“ říká ředitel české pobočky HBO Europe Michal Mizera (viz rozhovor). „To ale neznamená, že by ubývalo těch, kteří sledují klasické lineární vysílání televize, sledovanost streamu ale během krize opravdu velmi narostla,“ dodává. Mizera je přesvědčen, že i po koronakrizi bude pokračovat trend zájmu o kvalitní filmy a seriály na požádání. Budoucnost hlavní masové zábavy je jasně načrtnuta.
Zatím to vypadá, že místo vytváření odolné společnosti, o které mluví studie Institutu budoucnosti, vytváříme společnost úniku do soukromí, které umíme prodat, ale i si ho pořádně užít.
Má tedy odolná společnost ještě šanci?
„Definitivně se v této krizi potvrdilo, že žijeme v globální síti. Planetární člověk, o němž mluvil Teilhard de Chardin, opravdu existuje.
Bohužel neumíme na nebezpečí zatím reagovat jinak, než že tu síť vypneme.
Bráníme se tím, že umíráme,“ uvažuje Šlerka. „Tahle zkušenost tu zůstane.
Nebudeme na ni reagovat okamžitou změnou, ale postupně se propíše do všech procesů a do systému rozhodování a nakonec ke změně k planetárnímu způsobu života a globálním institucím postupně dojde.“
Po čtyřech pěti hodinách na Zoomu byli studenti totálně vyčerpaní, musíme se jej nejdříve nějak naučit používat.
15 milionů lidí si během koronavirové krize předplatilo službu Netflix. Obliba home office a distančního vzdělávání, s nimiž i počítačově gramotnější Češi udělali velmi dobrou zkušenost, potvrzuje, že definitivně dochází k prolnutí soukromé a veřejné oblasti života, takže čas, kdy odpočíváme a jen tak rozvíjíme sami sebe, se od času pracovního nedá skoro rozlišit.
O autorovi| Petr Fischer, fischer@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU