Na hranicích možností

USA: Zesnulý rakouský prezident vrátil zemi důvěryhodnost

Píše se rok 1986. Thomas Klestil je rakouským velvyslancem ve Spojených státech. Rakušané volí za svého prezidenta Kurta Waldheima, i když je známo, že za druhé světové války působil ve wehrmachtu. Washington dává najevo svou nevoli. Američané se svými spojenci dostávají Waldheima do mezinárodní izolace. Kariérní diplomat Klestil se ve Washingtonu pohybuje na velmi tenkém ledě.
Kdo by tenkrát tušil, že se Waldheimovým nástupcem stane v roce 1992 právě Klestil? A že právě o Klestilovi budou o dalších dvanáct let později - po jeho smrti - američtí pozorovatelé tvrdit, že to byl on, kdo vrátil Rakousku důvěryhodnost?
Většina amerických médií se zaměřila právě na tento aspekt Klestilova působení v čele státu. Sami Rakušané přitom diskutují spíše o tom, do jaké míry se Klestilovi podařilo zvýšit vliv hlavy státu ve vlastní zemi. Většinou dospívají k závěru, že nedávno zesnulý prezident ve vnitřní politice narážel na omezené pravomoci. Nakonec tedy potvrzují to, co zaznívá z Ameriky – hlavní Klestilovy zásluhy je nutné hledat v zahraniční politice.
Rakouský deník Die Presse připomněl, že Thomas Klestil byl prvním rakouským prezidentem, který už nebyl poznamenán historií dvou světových válek. Přesto překonávání minulosti mělo význam i pro něj. Byl také prvním rakouským prezidentem, který v roce 1994 navštívil Izrael. Proslul tím, že odsuzoval spoluvinu Rakušanů za nacismus a vyjadřoval sympatie obětem holocaustu.

Navzdory Haiderovi i Zemanovi.

Mnozí dávají tuto Klestilovu politiku do souvislostí s událostmi roku 2000. Klestil nakonec musel přistoupit na to, že umožní vytvoření vlády, v níž zasednou tehdy velmi úspěšní Svobodní populisty Jörga Haidera. Tedy politika, který se „blýskl“ výroky, v nichž leckdo viděl schvalování nacismu.
Klestil mohl být nicméně spokojený alespoň s tím, že sám Haider do vlády nevstoupil a že se kabinet pod vedením Wolfganga Schüssela přihlásil k myšlence evropské integrace. Vztahy mezi Klestilem a Schüsselem zůstaly ovšem napjaté, i když oba politici původně vzešli z lidové strany. Podobně jako Haiderova rétorika rakouského prezidenta rozčilovaly zjednodušující a silácké výroky politiků v zahraničí. V lednu 2002 si Klestil stěžoval Václavu Havlovi na tehdejšího českého premiéra Miloše Zemana. Zeman tenkrát o Rakousku prohlásil, že nebylo obětí, nýbrž prvním spojencem Hitlerova Německa. Šéf české vlády rovněž obhajoval poválečné vyhnání sudetských Němců tvrzením, že toto řešení bylo mírnější než trest smrti, který by jim na základě československých zákonů hrozil.
Navzdory všem Haiderům a Zemanům však Thomas Klestil usiloval především o posílení rakouských vazeb se střední a východní Evropou. Podporoval rozšíření Evropské unie o země z této oblasti. Právě zde mnozí vidí největší úspěch jeho zahraniční politiky. Ta ovšem měla silný vnitropolitický aspekt: Představitelka rakouských Zelených Maria Vassilakou na Klestilovi ocenila to, že pomáhal Rakušanům překonávat jejich strach a obavy z rozšíření unie.
Představitelé rakouského průmyslu oceňují, že Klestil stavěl politické mosty do střední a východní Evropy.

Vzor pro Klause?

Názory na Klestilovu roli na rakouské politické scéně se značně liší. Zatímco jedni tvrdí, že překračoval své pravomoci, druzí prohlašují, že se mu nepodařilo vliv rakouského prezidenta nijak posilovat. Někdy se údajně pouštěl do předem prohraných soubojů. Jindy ovšem museli ostatní politici se skřípěním zubů respektovat jeho postoj. Klestilovo dvanáctileté působení v čele státu každopádně může být zajímavou inspirací pro českého prezidenta Václava Klause, který také hledá možnosti, jak maximálně využít svých ústavních pravomocí.
Klestil loni připomněl, že má právo kdykoliv odvolat rakouského kancléře, byť ho nechtěl využít. Za tento výrok Klestila mnozí kritizovali, ale právníci uznali, že ústava prezidentovi tuto – zatím nikdy nevyužitou – pravomoc skutečně dává.
Kromě boje o účast Svobodných ve vládě zažil Klestil ještě jinou významnou bitvu s kancléřem, tehdy Franzem Vranitzkym, v roce 1994. Bojovalo se o to, kdo bude Rakousko zastupovat na půdě Evropské unie, do níž země právě vstupovala. Vranitzky měl tehdy navrch a objevila se podezření, že Klestilova očekávání se vzdalují realitě.
Prezidentovu autoritu v té době také údajně poškodil rozchod s první manželkou Edith. Později se znovu oženil s Margot Löfflerovou, která mu pomáhala v předvolební kampani. O Löffler-Klestilové se donedávna spekulovalo jako o budoucí rakouské velvyslankyni v Praze. Thomas Klestil zemřel minulé úterý ve věku 71 let, dva dny před vypršením svého prezidentského mandátu. Selhalo mu srdce i posléze i další orgány. Klestil se narodil v chudé vídeňské rodině, vystudoval ekonomiku. Jako kariérní diplomat dlouho působil ve Spojených státech. Mimo jiné byl konzulem v Los Angeles, kde se spřátelil s Arnoldem Schwarzeneggerem. Prezidentem byl zvolen dvakrát – v letech 1992 a 1998. Má tři děti z prvního manželství. Mezi jeho koníčky patřilo lyžování, tenis, horská turistika a také – koně. Ty občas dostával jako dárek – v Saúdské Arábii i od ruského prezidenta Vladimira Putina.