Evropská centrální banka má v rukou hůl, ale mlátí opatrně
Evropská centrální banka (ECB) nemohla potěšit novou německou kancléřku Angelu Merkelovou. Zvýšení úrokových sazeb ECB, první po pěti letech, zpochybňuje kancléřčiny plány. Vláda velké koalice v Berlíně se rodila těžce a říká se, že nebude schopná reformních kroků. Její předností je nicméně odhodlání k rozpočtové přísnosti, omezování deficitu. To z krátkodobého hlediska nemusí mít pozitivní vliv na oživování ekonomiky. Berlínu by se nyní hodila uvolněnější měnová politika. A všichni vědí, že stav německého hospodářství se odráží na vyhlídkách eurozóny, EU i Česka.
Jean-Claude Trichet, šéf centrální banky, je terčem kritiky politiků, průmyslníků i nositelů Nobelovy ceny za ekonomii - Josepha Stiglitze, Roberta Mundella a Garyho Beckera. ECB údajně může zbrzdit hospodářský růst. Mezi držiteli Nobelovy ceny má banka podporu pouze Edwarda Prescotta. V evropských médiích se objevil názor, že Trichet se stal mluvčím jestřábů. Vedle toho však zazněl i opačný pohled na věc. Zvýšení základní sazby o čtvrt bodu na úroveň 2,25 procenta prý bylo nebývale holubičí. Trichet zdůrazňoval, že nemá jít o žádný začátek série podobných dalších kroků ECB. Je ale jasné, co jeho slova říkají: ECB má v rukou hůl, nemyslete si. Ale používat ji chceme, jen když to bude nutné.
Riziko zvýšené inflace, kterému ECB čelí, bezpochyby existuje. Ceny ropy jsou vysoké a nelze vyloučit, že by mohly povzbudit zdražování dalšího zboží. Množství levných úvěrů v eurozóně stoupá. Kritici banky ale tvrdí, že rizika nejsou tak velká. Proč tedy ukazovat svaly? Kvůli Trichetově ješitnosti? Nikoliv. Šéf banky ví, že pokud ECB bude jen přihlížet, všichni budou očekávat její nečinnost i do budoucna, což posílí inflační tlaky. Této úvaze nelze příliš vytknout. Potíž je v tom, že opatření bankéřů z Frankfurtu a politiků z Berlína nepůsobí kompatibilně.
