Na sever Španělska, do míst vzdálených asi 120 kilometrů jižně od Barcelony, pozvali organizátoři Manager Golf Tour české golfisty na závěrečný turnaj této sezony. Klání proběhlo v době od 26. října do 29. října 2000 na hřišti Golf & Country Club Bonmont v Terres Noves. Je to areál situovaný mezi mořem a horami.
„Kromě možnosti hry v teplejším klimatu jsme chtěli našim golfistům ukázat hřiště, které je pro hráče u nás neznámé. Naše zkušenost s pořádáním golfových turnajů na území České republiky je taková, že vždy se najde člověk, který má větší znalosti hřiště než ostatní účastníci daného turnaje, vysvětluje Barbora Vavroušková z pořádající agentury.
Návrh mistrovského hřiště Golf & Country Club Bonmont se zrodil v hlavě jednoho z nejznámějších amerických architektů golfových hřišť Roberta Trenta Jonese Jr. Český profesionální golfista Petr Mrůzek, hrající tentokrát pouze mimo soutěž, tvrdí, že všechna golfová hřiště T. R. Jonese Jr. se vyznačují velkou náročností: „Tento architekt je velkým přítelem vodních překážek a také uměle modeluje ferveje. Hru stěžují různé kopečky a muldy.
Golfové areály Bonmont jsou vyhledávány po celém světě, protože nabízejí velmi kvalitní hřiště – dlouhá, těžká. Jsou například ve Švýcarsku, ve Francii nebo v USA. Kvalitu těchto areálů potvrzuje fakt, že se na nich konají turnaje největších profesionálních Tour PGA.
Zdolat španělské hřiště bylo poměrně těžké. První devítce kralovala voda, ta druhá má kopcovitý ráz a velké množství roklí. „Už v klubovně nás upozorňovali na jamku číslo 17, par 5, bílá odpaliště jsou ve vzdálenosti 491, žlutá 453 a červená 396 metrů. V cestě na green stojí dvě hluboké rokle. Stává se, že tam golfista vystřílí zbývající míčky a jamku číslo 18 odehraje již s míči půjčenými od spoluhráčů, hodnotí obtížnost hřiště Mrůzek, který potvrdil své postavení jednoho z nejlepších českých hráčů. V obou kolech šel birdie čili jednu pod par: „Podařený drive kolem 295 metrů přes první rokli a potom přes druhou, kolem 200 metrů trojkou železem do greenu. Hra, o které se většině dalších golfistů pouze zdá.
„Bohužel, čtrnáct dní před naším turnajem v severním Španělsku pršelo, a to se odrazilo na kvalitě greenů. Dlouho nebyly přemístěny jamky, a proto z obvyklé šířky jedenácti centimetrů zůstalo na některých greenech pouze devět centimetrů, neboť jamky zarůstají travou. Kdo chtěl uspět, musel při patování poslat míček přesně do středu jamky, jinak byla šance na dobrý výsledek mizivá. Naštěstí velká voda nezanechala na hřišti žádné jiné stopy, dodává Mrůzek.
Celkový kolorit španělského hřiště dokreslují kachny. Zabydlely se ve vodních překážkách před klubovnou a neváhají vypochodovat k odpališti jamky číslo 10, klidně a spořádaně sledovat golfové snažení hráčů.
