Po odstoupení prezidenta Parvíze Mušarafa není snadné odhadnout příští vývoj země
Pákistánský prezident Parvíz Mušaraf oznámil 18. srpna rezignaci. Jako správný voják a kapitán svého osudu nečekal na ponižující proces impeachmentu, o jehož výsledku nebylo pochyb. V zemi propukly živelné oslavy. Jen Alláh ví, co vlastně davy oslavovaly, vítězství demokratických sil to nejspíše nebylo. Naopak, Mušarafova rezignace může nadlouho pohřbít proces demokratizace politického života, který generál nastartoval, třebas i proti svému přesvědčení. Mušaraf se jistě demokratem nenarodil. Dostal se k moci v roce 1999 v důsledku nekrvavého vojenského převratu. Poté, co se ho pokusil zlikvidovat tehdejší premiér Naváz Šaríf. V roce 2001 jmenoval sám sebe prezidentem a prosadil řadu ústavních změn posilujících jeho moc. Nebyl však klasickým orientálním diktátorem, spíše pragmatikem. Když pochopil, že nezvládne politickou krizi vyvolanou aktivizací islamistů, pokusil se opřít právě o demokratické síly. Správně usoudil, že obnovení demokratických institucí dodá moci na legitimitě a otupí hrot vnitropolitické konfrontaci.
Ve výsledku Mušaraf za zprostředkování amerických a britských diplomatů uzavřel nepsanou dohodu s vůdkyní největší opoziční Pákistánské lidové strany (PPP) Benazír Bhuttovou. Dle dohody nejenže se směla vrátit do země a do politiky, ale byla zbavena všech obvinění z korupce. Navíc Mušaraf souhlasil s tvrdým požadavkem opozice - aby opustil armádu a stal se civilním prezidentem.
Bhuttová rovněž souhlasila s řadou kompromisů. Kupříkladu slíbila, že nebude bránit Mušarafovu znovuzvolení prezidentem v říjnu 2007. Dohoda se mnohokrát dostala až na pokraj zrušení, ale pokaždé se ji podařilo zachránit. Potajmu platila i v dobách, kdy se navenek zdálo, že to mezi kontrahenty jiskří: po vzpouře nejvyšších soudců v zemi platil mimořádný stav a Bhuttová trávila čas v domácím vězení. Mušaraf nelhal, když říkal, že to dělá pro její dobro. Na dobu zmatků jí poskytoval alibi, jinak by musela zvedat lid k protestům ve prospěch soudců, o které moc nestála. Vyšlo totiž najevo, že chtějí nejen neuznat Mušarafovo zvolení prezidentem, ale také obnovit vyšetřování jejích korupčních kauz. Prezident nadále plnil své závazky vyplývající z nepsané dohody: místo v čele armády postoupil Ašfaku Kajanimu, jenž předtím vedl všemocnou armádní tajnou službu ISI a v prosinci zrušil mimořádný stav. Vše spělo k řádným všeobecným volbám. Stala se však nenapravitelná věc: během předvolebního mítinku v Rávalpindí 27. prosince 2007 byla Bhuttová zavražděna.
Ze všech nejméně to potřeboval právě Mušaraf. Odchod domnělé sokyně a skutečné partnerky zasadil smrtící ránu jejich společným plánům. Prezident ze setrvačnosti plnil svou část dohody, nezrušil nadcházející volby a slíbil, že bude pracovat s každou vládou, která z nich vzejde. Tragičnost situace spočívala v tom, že i když dohoda platila, nebylo druhé strany, která by plnila své závazky. Vdovec po Bhuttové, Ásif Alí Zardárí, sice její místo ve straně obsadil, leč neměl ani její autoritu ani její schopnosti. Druhý opoziční demokrat Naváz Šaríf, vůdce Pákistánské muslimské ligy (PML-N), nemůže Mušarafovi zapomenout, že ho kdysi od moci odstavil a žádné dohody s ním nepřipouští. Stejně zarputile však nenáviděl Benazír Bhuttovou a nemá rád ani její politické dědictví. Právě Naváz Šaríf, než byl jako předseda vlády sesazen, prosadil ústavní změny, jež islámské právo šaría nadřazovaly ústavě samotné. Není divu, že ve sporu Mušarafa s nejvyššími soudci Naváz Šaríf byl na jejich straně.
Dnes už je jedno, z jakých důvodů Parvíz Mušaraf začal všem vadit. Není snadné rozpoznat, jak se budou vyvíjet události po jeho zmizení z politické forbíny. Zbylo po něm vzduchoprázdno a není známo, kdo uvolněnou niku obsadí. Své ambice naznačili jak Naváz Šaríf, tak Ásif Alí Zardárí, což nepřidá na pevnosti koalici, která se drží na čestném slově. Její rozpad by prohloubil politickou krizi a chaos v zemi, která už léta trpí nízkým zájmem investorů a 25procentní inflací. Nelze vyloučit, že po sérii nezdařených meziher ke slovu opět přijde zástupce armády, třeba tentýž Ašfak Kajani.
Last but not least nový prezident musí být přijatelný také pro Spojené státy americké. Pákistán je jejich strategickým spojencem ve válce s terorismem, která se nyní prakticky celá odehrává na území Afghánistánu a na kmenových územích Pákistánu. Vzhledem k vývoji situace v Afghánistánu postačí náznak neloajality, natož vzdoru ze strany islámábádské vlády a může nastat v lepším případě masivní bombardování neklidných pohraničních provincií, v horším pozemní invaze. Parvíz Mušaraf svou spojeneckou roli věrně plnil. Nejen z rozmaru okolností, ale i vlastním přičiněním se stal nepotřebným v situaci, kdy žádný kvalitní náhradník za něho daleko široko není vidět.
