Další vládní protikorupční zákon končí neúspěchem. Poté, co sněmovna rozcupovala desítkami výjimek seznam státních firem a organizací, které mají zveřejnit své smlouvy, odmítla schválit možnost, aby Nejvyšší kontrolní úřad mohl posílat své inspektory do městských firem nebo zdravotních pojišťoven.
Nesmělý pokus lidoveckého poslance Jiřího Miholy je více než vypovídající. Na sněmovní schůzi přišel s nápadem zařadit na jednání dolní komory nové body. Vyjmenoval jejich čísla a jako poslední zařadil bod číslo 33, sněmovní tisk 948. Kdo se ve sněmovních postupech vyzná, ví, že když poslanec říká něco až na závěr a použije u toho jen čísla bodů a tisků, je třeba zpozornět.
Stejně tak to bylo nyní a Jiřímu Miholovi jeho záměr nevyšel. Poslanci si všimli, že ona technická čísla znamenají zařazení zákona, který si žádá změnu Ústavy. Výsledek byl pro Miholu i rozšíření moci NKÚ drtivý. Ze 154 přítomných poslanců souhlasně kývlo jen 47. Proti byly obě vládní strany (ANO i ČSSD), a to včetně ministra pro legislativu Jiřího Chvojky, který má normu v gesci.
Nesplněný slib
V praxi znamená tak silný odpor jediné. Před prázdninami se zákon nestihne projednat a po prázdninách se budou poslanci daleko více věnovat své předvolební kampani než schvalování klíčových zákonů. V celé věci přitom nejde ani tak o to, zda a jak rozšířit pravomoci NKÚ, ale spíše o to, že je to slib Sobotkova kabinetu voličům a klíčová protikorupční norma, kterou vláda nedokázala prosadit a pár měsíců před volbami ji pohřbívá.
Že je s novými pravomocemi NKÚ konec, vyplynulo i ze setkání ministra Chvojky s ústavními experty, jež proběhlo před pár dny. „Z diskuse účastníků kulatého stolu vyplynulo, že v závěru volebního období by měl být parlament maximálně zdrženlivý k ústavním změnám. Preferována je komplexní změna ústavy v novém volebním období,“ uvádí se v prohlášení zveřejněném Úřadem vlády.
| Rádio, televize, pojišťovna |
|---|
| Podle návrhu by úřad přímo ze zákona dostal právo kontrolovat hospodaření státních podniků, fondů a příspěvkových organizací, zdravotních pojišťoven, veřejných výzkumných institucí, veřejných vysokých škol a státních škol, dobrovolných svazků obcí, České televize a Českého rozhlasu a rovněž nakládání s penězi poskytnutými z Evropské unie. |
Minulé snahy o rozšíření pravomocí NKÚ ztroskotaly vždycky v Senátu. Zamítal je zejména kvůli tomu, že by podle něj vedly k neúměrnému zatížení menších obcí a k bujení kontrol. Je to logické – starostové jsou v Senátu silně zastoupenou skupinou. Výjimku z možných kontrol jim proto do nynějšího zákona zanesl bývalý ministr místního rozvoje Radko Martínek, a zvýšila se tak na čas šance přijetí zákona. Mimo jeho gesci by zůstaly obce do 10 tisíc obyvatel a firmy s jejich majetkovou účastí. A první kontroly ostatních obcí měly začít až za dva roky.
NKÚ už avizoval, že by kvůli rozšíření pravomocí potřeboval 10 nových kontrolorů, což by vyšlo na 6,5 milionu v příštích třech letech.
Kdo se bojí NKÚ
Existuje přitom několik dobrých důvodů, proč by NKÚ měl mít do městských firem přístup. Jde zejména o podniky fungující pod magistráty velkých měst, kde fungují vzájemné vazby oslabující kontrolní činnost.
Konkrétní příklad má název Dopravní podnik hlavního města Prahy a jeho kauzy předraženého tisku jízdenek, kdy z každé odcházelo 17 haléřů firmám se sídlem na Panenských ostrovech či pronájem reklamních ploch, kdy namísto vlastního zisku podnik platil externí firmě. Další kauzy hodné pozornosti se pak odehrávaly v krajských nemocnicích nebo VZP, kde bylo obviněno 5 osob kvůli smlouvám mezi pojišťovnou a firmou IZIP z let 2008 až 2011. Dříve již padlo obvinění na bývalého ředitele VZP Pavla Horáka a někdejšího ředitele firmy IZIP Jiřího Paška.
Čtěte také:
