Stálo to za to. Odměnou za výšlap do kopce obvykle bývají krásné výhledy, a když máte štěstí, tak i pivo a párek. Výstup Na Kopec nabízí hodnotnější vrcholovou prémii – vynikající jídlo v příjemném prostředí s milou a pozornou obsluhou.
Restaurace sídlí v prostorách bývalé socialistické sídlištní masny a částečně i prodejny smíšeným zbožím, kterou by zvnějšku nevylepšila ani svěcená voda, ale jakmile projdete dveřmi dovnitř, ocitnete se v přívětivé náruči dobře naladěné Francie. To není až taková hyperbola. Sami majitelé, Titus Eliáš s Janem Turkem, mluví o Kopci jako rodinném podniku, kde se podávají francouzské a české speciality. Nelžou, i když tam přijdete poprvé, po pár minutách se budete v útulné, poměrně malé restauraci rozdělené chodbičkou a barem na dvě části cítit jako doma.
Díky péči personálu možná ještě vítanější. Tedy máteli rezervaci, bez ní by se vám mohlo stát, že jste na kopec nad Smíchovem šplhali zbytečně.
Nejčastěji se Na Kopec chodí na degustační menu. V nabídce je čtyř- a pětichodová varianta, obě se obměňují podle sezony, přičemž aspoň v jedné nechybí zdejší vyhlášená lahůdka – tatarák Na Kopci, který dostanete od šéfkuchaře už předem zamíchaný na francouzský způsob. Ani my jsme neodolali a ano, byl skvělý, stejně jako doprovodné hranolky, jenom salát se až příliš koupal v balsamiku, takže ztratil veškerou chuť.
Z aktuálního jarního degustačního menu můžeme určitě doporučit picattu z králíka s cuketovými špagetami, mascarpone kaší a rajčatovou marmeládou, skvělý je také tuňákový slider s wasabi majonézou, marinovanou okurkou a pak choy slawem. Naším absolutním favoritem se však stala srnčí kýta se šípkovou omáčkou a sezonní zeleninou, kterou jste si Na Kopci mohli dát v zimě, ale v lehkých obměnách se na jídelníček vrací už roky. Velmi dobrý dojem zanechal telecí rib-eye steak s tymiánovou omáčkou, pommes rissolées se slaninou, creme fraîche a pažitkou. Protože jsme v malé pražské bublině Francie, je třeba jídlo vhodně doplnit něčím adekvátním na zapití. Na Kopci mají samozřejmě bohatý výběr francouzských vín za velmi rozumné ceny, doplněný několika moravskými a v bílém spektru hlavně německými. Červená sekce se kromě Francie točí kolem nabídky z Itálie a Španělska, doplněné o něco málo z Jižní Ameriky.
Pokud je na vás lahev moc, ochutnávejte po skleničkách, a když si vážně nebudete vědět rady, svěřte se do rukou ochotného a poučeného personálu. V týdnu můžete otestovat prostředí a kuchařské umění personálu Na Kopci i přes poledne. Ovšem kvůli (díky; jak se to vezme) blízkosti nových kancelářských budov na Radlické si budete muset pospíšit, protože přes poledne Na Kopci neberou rezervace a zájem bývá enormní. Přes oběd se obvykle podávají „jednodušší“ jídla jako špagety s boloňským ragú nebo quiche lorraine se salátem a k tomu polévka. Cena jen lehce přesáhne dvě stovky, což je na pražské poměry už v podstatě standard, ovšem Na Kopci za to nedostanete nějakou hotovku, ale dobré, poctivě udělané jídlo.
Na rozdíl od některých jiných pražských restaurací jsou Na Kopci vítané i děti. Personál se neošklíbá, naopak nabídne omalovánky a pastelky. A také menu na ně pamatuje řízkem s kaší a špagetami s tomatovou omáčkou. Zní to obyčejně, ale kdo má malé děti, ví, že přesně tímto jednoduchým jídlem se jim nejvíc zavděčí (a nechají ho si v klidu vychutnat rib-eye steak nebo tatarák). A o jeho kvalitě platí totéž, co o polední nabídce.
Na Kopci dělají zkrátka svoji práci dobře. Vlastně ne dobře – výborně. A kdyby vám snad nestačilo naše ujištění, zalistujte prestižním gastroprůvodcem Michelin, který Kopci uděluje Bib Gourmand už od roku 2015. A přestože škarohlídové rok co rok věští, že to s Kopcem půjde z kopce, rok co rok své postavení obhajuje. Což se nedá říct o jiných, věhlasnějších – a sebevědomějších – pražských restauracích.
Na Kopci ? K Závěrce 2774/20, Praha 5 ? t: 251 553 102 ? e: info@nakopci.com ? www.nakopci.com
