AGRODRUŽSTVO JEVIŠOVICE Záměr jevišovického Agrodružstva chovat krokodýly na moravské farmě mohl znít zpočátku trošku bláznivě. Po dvou letech je však jisté, že krokodýlům se daří dobře. Projekt se dále rozvíjí a jen u krokodýlů prý farmáři rozhodně nezůstanou.
AGRODRUŽSTVO JEVIŠOVICE Záměr jevišovického Agrodružstva chovat krokodýly na moravské farmě mohl znít zpočátku trošku bláznivě. Po dvou letech je však jisté, že krokodýlům se daří dobře. Projekt se dále rozvíjí a jen u krokodýlů prý farmáři rozhodně nezůstanou.
Nápadu vybudovat krokodýlí farmu ve Velkém Karlově na jižní Moravě předcházela úvaha, kam s přebytkovým teplem z blízké bioplynové stanice. Chov krokodýla, který vyžaduje prostředí se stálou teplotou okolo 30 stupňů Celsia, byl přímo ideálním řešením. A vzhledem k tomu, že se jedná o zvíře masožravé, mohla se také využít zdravá, avšak neprodejná kuřata z přilehlého drůbežího chovu nedosahující jateční váhy. „Taková zvířata obvykle končí v kafilérii, kde jsou zpracována na masokostní moučku. Navíc platíme za každý kilogram dodané suroviny. Je to neekonomické a jevilo se nám mnohem lepší toto maso zužitkovat,“ vysvětluje manažer projektu farmy Josef Čep.
Sedmačtyřicet krokodýlů oslaví v srpnu druhé narozeniny. V průměru dosahují délky sto dvaceti centimetrů. Mnoho toho ale kupodivu nesežerou, dohromady jim stačí patnáct kilogramů masa dvakrát týdně. Krokodýl je kromě nároků na teplo chovatelsky nenáročné zvíře. Nevyžaduje každodenní péči, netrpí nemocemi a při zajištění vhodných podmínek s ním nejsou problémy.
TURISTÉ PŘEDEVŠÍM Krokodýli mají za úkol hlavně přilákat do Velkého Karlova turisty. Na maso a kůži se s nimi počítá jen okrajově. Zatím se však na farmu sjíždějí spíše náhodní návštěvníci nebo fandové, kteří se o ní dozvěděli z médií nebo na internetu. „Nerozjížděli jsme žádnou reklamní kampaň, protože areál nemáme dostatečně připravený na to, abychom dokázali zvládat masivnější návštěvy,“ tvrdí Čep. Možná už příští rok, pokud se podaří vyřídit všechna povolení a získat unijní dotace na agroturistiku, se krokodýlí farma postupně začne rozrůstat o další atrakce. „Chceme chovat další zvířata jako ovce, kozy, krocany, perličky, koně, a to nejen jezdecké, ale i koně určené k ozdravným programům pro handicapované,“ vyjmenovává Čep.
Kromě toho by se uprostřed třináctihektarového areálu měl objevit rybník vhodný k rybaření a stará sýpka se přemění na velkou restauraci s vyhlídkovou věží. Investice do areálu by se podle Čepa měly vracet v horizontu patnácti let.
NA STEAKU SI ZATÍM NEPOCHUTNÁTE Ač v jevišovickém Agrodružstvu plánují využití chovu krokodýlů i k produkci masa, zatím to není možné. Evropská unie nedovoluje prodávat maso z krokodýlů zabitých a zpracovaných na jejím území. Nastává tak paradoxní situace, kdy se krokodýlí maso bezproblémově vozí z Afriky, ale evropští chovatelé nesmějí na maso zabít ani kus. Podle Čepa se snad situace pohne kupředu: „Dosud se tím nikdo nezabýval, protože v Evropě nebyl dostatek chovatelů, kteří by na Unii vyvíjeli tlak. Ale věřím, že se brzo tyto záležitosti vyřeší.“ I když karlovskou farmu tento problém zatím netíží, protože jejich krokodýli dosáhnou jateční váhy teprve za rok nebo dva, přesto na upravení legislativy kolem krokodýlího masa čekají.
Na farmě by mělo být v konečném stavu až osm set krokodýlů. Dospělého věku se však dožije jen několik desítek z nich - ti budou určeni k rozmnožování. Pokud se legislativa neupraví, mohli by mít v Karlově problém i se stávající populací. „Nevím, co bychom s tolika dospělými jedinci dělali a zda by to bylo ještě zajímavé pro návštěvníky,“ zamýšlí se Čep.
Cena za kilogram krokodýlího masa, které je vyhlášenou lahůdkou, se pohybuje kolem tisíce korun. Z pětadvacetikilového jatečního krokodýla se však dá použít pouhých šest až sedm kilogramů. Podle Čepa se maso bude dodávat převážně do jejich vlastní restaurace a stane se tak místní specialitou.
KARLOVŠTÍ SE KROKODÝLŮ ZPOČÁTKU BÁLI Z druhé, bezpečné strany kádě zatím dvouletí krokodýlci vypadají spíše roztomile, než jako hroziví predátoři. Ale zdání klame. „Když se rozzuří, dokáží přelomit násadu od koštěte. Při manipulaci s nimi to vyžaduje neustálou ostražitost,“ objasňuje Čep a dodává, že ale nikdy nikoho ze zaměstnanců nekousli.
Když se obyvatelé ve Velkém Karlově dozvěděli o tom, že se v jejich vesničce bude stavět krokodýlí farma, začaly se šířit obavy z útěku krokodýla. Brzy se je však podařilo rozptýlit se vzrůstající informovaností obyvatel a jejich návštěvami na farmě. „Krokodýl nemůže z chovu utéct. A i kdyby se to v absurdním případě stalo, jako studenokrevné zvíře by venku okamžitě začal hybernovat a neměl by sílu cokoli napadnout. Navíc by v přírodě nepřežil déle než tři čtvrtě roku,“ ubezpečuje Čep.
**KROKODÝLA JEN VÝMĚNOU ZA PSA
V České republice již žádná podobná farma s krokodýly - pomineme-li chovatele s několika málo kusy -neexistuje. Nejbližší farma je až ve francouzském Monte Rimaru. Čeští podnikatelé mají ale o chov krokodýla zájem a do Karlova se sjíždějí zájemci pro rady. „Chtějí získat celé know how. My jim můžeme poskytnout obecné informace, ale ve střední Evropě je zásadní zajistit krokodýlovi dostatek tepla. Kdo to nedokáže, má k chovu uzavřenou cestu,“ varuje Čep.
Prodávat krokodýly soukromým majitelům však v Agrodružstvu Jevišovice odmítají. Nikdy totiž není jisté, do jakých podmínek se zvíře dostane. Některé prodeje by mohly skončit tragicky. „Byl tu jeden muž, který by dal jakoukoli částku za krokodýla pro svého klienta. Až po chvíli naléhání z něj vylezlo, že klient by si ho nechal vypreparovat a pověsil doma jako trofej. Zbavil jsem se ho, až když jsem se ho zeptal, zda mi prodá svého psa,“ směje se Čep.
