Ještě horší, než se zdálo. Taková situace nyní panuje na Kubě. Jedno ministerstvo za druhým přináší špatné zprávy. Produkce potravin, ale i zásoby léků nebo dostupnost dopravy jsou na tomto karibském ostrově ovládaném komunisty poloviční než v roce 2018. Země závislá na dovozu se již čtvrtým rokem potýká s krizí a při prudkém poklesu výroby spadly na minimum i její devizové zásoby. Představitelé státu přiznávají, že klesající trend pokračuje i letos, a navíc hrozí také ještě větší nedostatek paliv nebo výpadky proudu než v minulosti.
„Produkce vepřového masa, rýže a fazolí, což jsou základní potraviny na každém kubánském talíři, letos poklesla o více než 80 procent oproti období před krizí. Vajec máme pouze polovinu. Získali jsme také jen čtyřicet procent pohonných hmot, čtyři procenta hnojiv a pětinu z množství krmiva, které potřebujeme,“ cituje kubánského ministra zemědělství Ydaela Jesuse Pereze agentura Reuters.
Nejsou operace, autobusy ani oslavy
Nouze se týká i nemocnic. Téměř 68 procent základních léčiv není na Kubě k dispozici, nebo je jich málo. Lékařům se nedostávají ani běžné materiály, jako jsou nitě na stehy, obvazy nebo jehly. Projevilo se to mimo jiné v tom, že mohli provést o 19 procent méně operací než před covidem, jak během televizní prezentace informovala první náměstkyně ministerstva zdravotnictví Tania Margarita Cruz.
Veřejnou dopravu, která je v zemi, kde jen málokdo vlastní automobil, životně důležitá, pro změnu brzdí nedostatek pohonných hmot a potíže se sháněním náhradních dílů. Jestliže před rozpadem Sovětského svazu, který po léta držel kubánský komunistický režim nad vodou, „jezdilo v Havaně dva a půl tisíce autobusů, dnes jich je jen tři sta, zatímco před čtyřmi lety jich bylo šest set,“ sdělil tisku ministr dopravy Eduardo Rodríguez Davila. Kvůli nedostatku paliva se letos musely omezit i oslavy prvního máje.
Ministři rovněž přiznali, že oproti roku 2019 v zemi přepravuje zboží polovina kamionů a jejich počty dál klesají. Průmysl pracuje na pouhých 35 procent své kapacity. Od roku 2017 Kuba nezvládá dodávat na trh ani své proslulé doutníky, protože nedostatek paliv a hnojiv se podepsal i na zemědělství.
Emigrace a vězení
Za hledáním příčiny všech výše popsaných problémů je potřeba jít hluboko do historie. První hospodářské sankce na Kubu uvalily USA už v roce 1960, tedy nedlouho poté, co na ,ostrově svobody‘, jak se této zemi ironicky přezdívá, došlo k revoluci, v rámci níž se moci chopili komunisté vedení Fidelem Castrem.
Jednání mezi vládou tehdejší kubánské hlavy státu a Castrovým bratrem Raúlem a administrativou amerického prezidenta Baracka Obamy v roce 2014 sice vzbudila naději na jejich postupné ukončení, nástup Donalda Trumpa do Bílého domu v roce 2017 a propad příjmů z cestovního ruchu v souvislosti s covidovou pandemií však vedly k ekonomické katastrofě takového rozsahu, jaký nebyl zaznamenán od počátku 90. let 20. století. Cestovní ruch po léta tvořil pro místní hlavní zdroj příjmu, nicméně od covidu se na ostrov návštěvníci nehrnou, a tak místní ekonomika nadále skomírá.
V červnu 2021 vyhnala krize místní protestovat do ulic, jenže pokojné demonstrace se setkaly s tvrdou represí ze strany vlády. Za mřížemi po této události stále zůstává přes tisíc politických vězňů. Posléze vedení země přistoupilo k menším reformám, takže například legalizovalo podnikání, a dokonce začalo uznávat i existenci soukromého vlastnictví. Mimo to ale vláda pozměnila trestní zákoník tak, aby umožnil udělovat trest smrti, a více omezila svobodu projevu. Z politického hlediska tedy zůstává jedinou povolenou stranou na ostrově právě komunistická strana a Kubánci nesou omezování svých svobod stále více nelibě.
Situace tak vyústila v největší vlnu emigrací za posledních 60 let. Od roku 2021 opouštějí ostrov tisíce lidí každý měsíc. A rozhodně to nevypadá, že by tempo útěků zpomalovalo.
Nyní kubánská vláda konečně přiznala, že její státem řízené hospodářství potřebuje reformu. Místní úřady, které se s narůstajícími problémy a napětím ocitají stále více pod tlakem, zahájily programy na omezení hladu, výstavbu domů a zlepšení plynulosti dopravy, ale podle jejich slov je stále brzdí nedostatek finančních prostředků.
