Rozpočty evropských zemí jsou na palivových daních závislé.
Evropou letí plamen vzpoury. Holandští a francouzští řidiči stojí na barikádách z kamionů, raketově rostoucí ceny pohonných hmot nahnaly do protestů i rybáře Itálie, Belgie nebo Španělska. Situace se vymyká kontrole, vůdci evropských zemí jen zmateně pobíhají. A do této arény hněvu a vášní vstupuje hrdina zrozený pro tento okamžik. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy. „Daň z přidané hodnoty na paliva je třeba zrušit, alespoň než ceny klesnou,“ hřímá a vrhá do davu obdivovatelů jeden kanystr za druhým. Sláva prezidentovi!
Bohužel, komentářová rubrika není určena pro publikování pohádek, vraťme se proto na chladnou zem ekonomické reality. Sarkozyho návrh neprojde. Už jen proto, že levnější benzin by drasticky stimuloval spotřebu a tím samozřejmě přispěl k růstu cen ropy se všemi jeho následky.
Co je ale důležitější, nenasytné sociální rozpočty evropských zemí jsou na palivových daních závislé a i krátkodobý výpadek by je velmi rychle poslal k zemi. „A co budete dělat až ceny ropy zase klesnou, znovu ty daně vrátíte? Tu politickou debatu si potom rád poslechnu,“ rýpnul si rakouský ministr financí Wilhelm Molterer.
Jenže pozor, Sarkozy je možná horkokrevný střelec, není ale diletant. Moc dobře ví, že jeho návrh má životnost demokratického politika v komunistické diktatuře a hraje proto na prohru. Protože až Brusel a jednotlivé státy návrh nepodpoří, bude v očích veřejnosti jediný dobrák mezi padouchy. Nikdo už nebude řešit, že unijní pravidla umožňují uplatňovat na benzin i patnáctiprocentní daň, zatímco Francie ji má o čtvrtinu vyšší. A že by tedy k menším účtům tamních řidičů stačil jednostranný krok pařížské vlády, do kterého by nikdo neměl co mluvit.
Jenže v okamžiku, kdy se Sarkozymu nedaří plnit předvolební sliby, a kdy v jeho zemi začíná standardní letní stávková praxe, potřebuje prezident pořádné bouchnutí do stolu, i kdyby jen na oko a pro naivní voliče. A to umírněné snížení cen a dramatický propad ve státních příjmech není.
Pro české automobilisty by nicméně francouzský příklad měl být inspirací. Až se podobně laděný návrh objeví i ve Strakově akademii, zkuste se zeptat, kdo kocovinu z levnějšího benzinu nakonec zaplatí.
