Centrální banka se ohradila proti tomu, aby na přesuny aktiv ve finančních ústavech dohlížel evropský úřad
Česká národní banka (ČNB) poslala do Bruselu poměrně ostrý vzkaz, který se dá přeložit následovně: Neberte nám kontrolu nad likviditou našich bank. Viceguvernéři ČNB Mojmír Hampl a Vladimír Tomšík minulý týden v článku pro Financial Times reagovali na chystanou bankovní regulaci. Podle posledních návrhů by totiž národní regulátor mohl přijít o kontrolu nad přesuny aktiv z domácích bank do peněženek zahraničních mateřských společností. Zjednodušeně lze říct, že pokud by například rakouská centrální banka usoudila, že Erste potřebuje dodat likviditu, může chtít po České spořitelně, aby matce poslala volný kapitál. Česká národní banka by nemohla jakkoli protestovat.
Zaděláváme si na Island
O co konkrétně jde? Evropská unie chce, aby měl v případě neshod mezi národními regulátory dvou zemí definitivní rozhodovací pravomoc Evropský bankovní úřad, který v současné době provádí zátěžové testy a nově by fungoval jako prostředník v případném sporu mezi centrálními bankami ze zemí EU. Hampl s Tomšíkem to považují za „zjevně nesprávné“ a ve zmiňovaném textu upozorňují na to, že žádný prostředník nemůže mít takovou pravomoc, neboť nenese odpovědnost za případně špatné rozhodnutí.
Viceguvernéři tvrdí, že pokud bude možné likviditu volně přesouvat, zvýší se pravděpodobnost, že příští finanční krize s sebou stáhne dolů více bank. „Volný pohyb majetku a likvidity mezi členy finanční skupiny bez souhlasu hostitelského orgánu dohledu může skončit v slzách. Střadatelé v jedné zemi mohou zjistit, že jejich vklady nejsou pokryty hodnotou majetku a likvidity, neboť ta již byla použita na pomoc mateřské bance nebo jiných členů finanční skupiny. Tím se zvyšuje riziko nákazy mezi finančními systémy v EU a urychluje se nákaza,“ varují v článku s poměrně výhružným titulkem – Evropa riskuje další Icesave. Připomeňme, že Icesave byla islandská internetová banka, jež patřila společnosti Landsbanki, tedy jedné ze tří velkých islandských bank, které v roce 2008 zkrachovaly. Mnoho peněz si v Icesave uložili také Britové a Nizozemci. Těm nakonec vyplatily náhradu za vklady jejich vlády.
„Vytváříme riziko, že se budou opakovat případy jako Icesave, kdy daňový poplatníci vlastně zachraňovali úspory krajanů v zahraničí mimo jakákoli pravidla. To je stěží základ pro bezpečnější, robustnější a odolnější finanční svět v příštích letech,“ domnívají se Tomšík s Hamplem.
**Soros to říkal**
Viceguvernéři jsou přesvědčení, že taková regulace v podstatě znamená, že se upřednostňuje chování bank jako úzce propojených panevropských entit na rozdíl od toho, aby se banky – byť z jedné skupiny – udržovaly kapitálově oddělené. To ale podle Hampla s Tomšíkem neznamená nic jiného, než že zde vytváříme nové semeniště problémů „too-big-to-fail“ (příliš velký na to, nechat padnout – pozn. red.). „Hrajeme si s ohněm, vždyť je to daňový poplatník, kdo to nakonec všechno zaplatí, pokud přijdou potíže,“ napsali čeští centrální bankéři. Podle nich by kapitálová podpora uvnitř finanční skupiny měla být považována za výjimku a odpovědnost za takové rozhodnutí by neměla být v takovém případě oddělena od samotného rozhodování.
V článku se objevila i zmínka o finančníkovi Georgi Sorosovi. Ten totiž kdysi prohlásil, že velká banka je v podstatě jako tanker ropy. Pokud v něm ropa není oddělená do menších nádrží, při bouři či jiných potížích tanker půjde snadněji ke dnu. Totéž se stane s velkou finanční skupinou, pokud udeří finanční krize a likvidita, aktiva i pasiva se mohou volně přelévat v rámci celé skupiny.
Obavy českých centrálních bankéřů jsou na místě. Pokud by existovala možnost, že by si mateřské banky mohly výrazněji pomoci kapitálem ze svého zahraničního portfolia, budou jejich české akvizice první na ráně. Tuzemské banky prošly krizí bez výraznějších šrámů a likviditou v současné době přetékají. (pel)
