Mallorca je největší ostrov Španělska, který leží uprostřed Středozemního moře přibližně 200 kilometrů od Barcelony, Valencie i Alžíru. Rozkládá se na více než 3,5 tisících čtverečních kilometrů, které jsou posety městečky, hrady, katedrálami a megality, mezi nimiž bují divoká zeleň. Siluetu ostrova pak spoluvytváří známé pohoří Tramuntana, které je rájem všech horolezců i jeskyňářů. Tolik krás koncentrovaných na jediném místě dělá z Mallorky zemi turistům zaslíbenou – ročně jich tam přilétá okolo 12 milionů. A mnozí z nich se možná balí na cestu zpět s tajným přáním mít možnost se do tohoto kouta světa přestěhovat natrvalo.
To se splnilo jednomu středoevropskému milovníkovi architektury, který nyní obývá vilu se vznešeným názvem Casa Fly. A protože když už bydlení ve Středomoří, tak pořádné, zadal architektonickému studiu, jež si ke spolupráci vybral, zapeklitý úkol. Slovenští Beef architekti měli na ostrově objevit dokonalý pozemek s výhledem na moře a na něm vybudovat útočiště, kam bude klient jezdit načerpávat sluneční paprsky a stranit se pošmourné obloze. Dům má evokovat typickou jižanskou architekturu starých časů a zároveň odpovídat všem normám ohledně úspory energie, která se v těchto zeměpisných šířkách využívá většinou ke klimatizaci.
„Máme rádi projekty mimo naši komfortní zónu. Za 15 let jsme zrealizovali mnoho staveb na Slovensku i v zahraničí. Poznávání cizích stavebních kultur nás nesmírně obohacuje a jsme za nimi ochotni vycestovat i na jiný kontinent,“ komentuje zakázku Radoslav Buzinkay, jeden z autorů návrhu. Spolu s ním na Casa Fly pracovali Andrej Ferenčík, Jakub Vyskupič a Ján Šimko.
Kontrast venkova s velkoměstem
První fáze přípravy na stavbu jim trvala rok. Tak dlouho chodili po Mallorce, než našli ve vilové čtvrti zahradu se čtyřmi vzrostlými borovicemi a strmým terénem, svažujícím se k výhledu na třpytivou hladinu moře. Investor se do prostoru okamžitě zamiloval.
Mallorca je ostrov s nádhernou přírodou, ale i s výbornou infrastrukturou. Cesty, služby i inženýrské sítě jsou tu na velmi vysoké úrovni a vše funguje celý rok i mimo turistickou sezónu. Město Palma de Mallorca, kde se nachází zdejší největší letiště, si ničím nezadá s běžnou, středně velkou, evropskou metropolí. Na rozdíl od velkoměst na kontinentu zde však existuje vždy zcela jasný předěl mezi zástavbou a přírodou. Pulzující město prostě končí ostrou čarou a kousek za ním začíná území malých farem postavených z kamene. Podle Buzinkaye to lze vidět už při přistání. Ještě více je však tento rozdíl pochopitelně znát, když se srovná životní styl v Palmě a na venkově.
Ostrov tedy není jen dovolenkovou destinací, ale skvělým místem pro život v jakémkoli zvoleném stylu. „Stačilo jen zůstat v blízkosti metropole a hledat místo se správnou ,chemií‘,“ směje se architekt. „Strávili jsme na ostrově dost času na to, aby se nám Mallorca dostala pod kůži. Nikdy jsme to nepočítali, ale intenzita návštěv se zvyšovala s každým měsícem. Ke konci stavby jsme tam chodili na týdenní bázi,“ říká Buzinkay.
Hlína a kameny
Architekty od samého začátku fascinovaly původní místní domy poskládané z balvanů a charakteristické světlo v jejich interiérech, jehož hru se stíny vytváří speciální stínící okenice. Okamžitě věděli, že chtějí navrhnout dům s právě takovou atmosférou. Na stěny proto zvolili tradiční techniku místních zedníků - „Pedra en Sec“ byla v roce 2018 dokonce zapsána se seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Tento unikátní způsob budování zdiva spočívá ve vrstvení kamenů bez jakéhokoli pojiva. To je možné díky poréznímu vápenci nazvanému marés, z něhož je vytvořen celý ostrov. V minulosti to byl spolu se dřevem jediný dostupný stavební materiál na Mallorce, vše ostatní se muselo dovážet. Zdejší obyvatelé ale dobře věděli, proč staví svá obydlí z kamenů lepených na hlínu – marés akumuluje teplo v zimě i v létě, a tak se interiéry během horkých letních měsíců tolik nepřehřívají. Je to jednoduchý princip, který funguje.
Potom ale na Mallorku dorazila móda bílých vil s výraznými prosklenými plochami, které dům otevírají na všechny světové strany. Podobné vily se musí klimatizovat už od března. „My jsme se proto snažili oživit princip starých kamenných domů, ale upravit ho do moderní podoby. Vytvořili jsme odkaz na místní stavební kulturu a pomocí správně navržené akumulační hmoty v kombinaci s vnějším stíněním a přirozeným větráním šetříme energie a životní prostředí,“ vysvětluje architekt.
Letní horko narazí
Vnější fasádu poté kvůli zvýšení izolačních schopností architekti z ateliéru Beef ještě obložili surovými lomovými kameny. Masivní vzhled stěn pak narušují úzké desky, které dělí jednotlivá podlaží. Celý objekt, zasazený do strmého svahu, působí jako kompaktní kvádr. Okna jsou zapuštěna hluboko do zdí a stíní je posuvně-sklopné panely s lehkých dřevěným rastrem. Právě ty tvoří „nárazníkovou zónu“ mezi horkem venku a interiérem, ačkoli zachovávají možnost částečného proudění vzduchu. Větrat lze v domě díky komínovému efektu i klasickým způsobem – pomocí světlíku nad schodištěm.
Návaznost na tradiční řemesla najdeme i uvnitř. Jakožto technický a autorský dozor se totiž Beef architekti podíleli na zařizování interiéru. Vnitřní zdi byly nahazovány stejně, jako se to na Mallorce dělalo po staletí – vápennou štukovou omítkou. Takzvaná „estuco de cal“ se vyznačuje jemnými hrbolky a přírodním odstínem. Nábytku pak dominuje střídmé ladění a světlé barvy s důrazem na svítidla a dekorace navržené na míru. Díky blízkému kontaktu s investorem po celou dobu stavby mohli architekti dobře odhadnout jeho vkus – dokonce jim prý dosud posílá fotky, kdykoli do letního sídla přijede.
Rychlokurz trpělivosti
S dohlížením na stavební práce v exotické destinaci má sice Buzinkay zkušenosti, ale i tak ale na celém projektu představovalo největší výzvu právě oněch 1500 kilometrů, které dělily parcelu od jeho kanceláře na Slovensku. „Na Mallorce plyne čas pomaleji. Všechno začíná už při povolovacím procesu, kde se musíte obrnit velkou dávkou trpělivosti. Místy je to o nervy, ale nic moc se s tím dělat nedá,“ líčí architekt. „Hlavně to extrémně komplikuje koordinaci jednotlivých firem při stavbě. Některé profese tam totiž fungují podle vlastní, ne zcela srozumitelné logiky,“ vypráví Buzinkay s tím, že v průběhu práce na projektu byl navíc nucen překreslit celý návrh na jiný nosný systém.
Během samotné výstavby se zase s kolegou museli chopit kladiva a dláta a vyrobit řemeslníkům vzorek kamenné fasády přímo na místě. Celá komunikace s dělníky jim vlastně nahradila rychlokurz španělštiny. Ale stálo to prý za to. Na svém seznamu cílů si mohou odškrtnout jak stavění luxusní vily na nádherném místě uprostřed přírody, a zároveň blízko k městu, tak i daleko hlubší seznámení s kulturou barevného ostrova, než jakého by se jim dostalo na té nejhutnější poznávací dovolené.
