Č e s k á n á r o d n í b a n k a
Hladká řeč právníků o změnách Ústavy je zastírací manévr. Skrývá atentát, který na Českou národní banku chystají nejmocnější muži země - Miloš Zeman a Václav Klaus.
Na nezávislost centrální banky útočil Václav Klaus po celou dobu svého premiérství. Sociální demokracie začala zpochybňovat postavení ústřední banky státu, sotva zavětřila pach volebního vítězství. O souznění duší ČSSD a ODS, pokud jde o umravnění banky bank, není pochyb. Otázkou zůstává, jak daleko si troufnou zákonodárci obou politických formací jít.
Dobré slovo abys pohledal
Ačkoliv nejsilnější političtí partneři pomlouvají styl vládnutí druhého, jak a kdykoli se dá, při hodnocení činnosti ČNB se vzácně shodují. Sociální demokracie nyní vehementně přitakává chronické Klausově kritice, a paradoxně tak říká, že „spálenou zemi či snědený krám má vlastně na svědomí právě tato instituce. Jistý rozdíl tu ovšem je.
Zatímco expremiér si osobně nebral servítky, premiér Zeman za sebe nechává mluvit místopředsedu vlády pro ekonomiku Pavla Mertlíka. Podle něj centrální bance chybí záklopka v podobě zodpovědnosti za hospodářský stav země. Vykládá si to tím, že narozdíl od vlády představitelé České národní banky nevzešli z vůle lidu, a tudíž neexistuje žádná zpětná vazba.
A to by se mělo změnit. Například sedm členů bankovního dohledu by neměl jako nyní jmenovat prezident republiky, ale volit Senát.
Podobné myšlenky nejsou Občanské demokratické straně cizí. „Bankovní dohled, to je věc, která si volá sama přímo po změně. Stávající systém, kdy prezident jeho členy jmenuje bez jakékoliv konzultace s kýmkoliv, je neuvěřitelný, soudí poslanec Ivan Langer, kterého ODS vyslala do smíšeného týmu na změnu Ústavy. Inspiraci pro změnu by hledal třeba v Polsku, kde třetinu členů bankovního dohledu navrhuje sněmovna, třetinu senát a třetinu prezident.
Logicky se nabízí otázka - a co guvernér? I toho totiž podle libovůle dosud jmenuje prezident. Obě strany odpovídají lakonicky: „Tak daleko jsme ještě v úvahách nedošli. Naopak úvahy o bankovním dohledu jdou za jmenování jeho členů - kontrola komerčních peněžních ústavů by podle nich měla přejít na Ministerstvo financí. Tento názor existuje jak uvnitř ODS, tak v sociální demokracii.
Centrální banka za stěžejní považuje péči o stabilitu měny. Ostatně, to jí zákon ukládá. Ve výkladu této definice je ovšem ochotna jít i dál - úloha je dána a nehovoří se v ní ani o nezaměstnanosti, ani o zajištění ekonomického růstu.
Tradiční obrana
Mluvčí ČNB Martin Švehla připouští, že například v Německu nebo ve Spojených státech ve formulacích povinností centrálních bank jakási esence starostlivosti o hospodářský rozvoj existuje: „Je to ale zbyteček, který oklešťují, a hlavně, praxe je úplně jiná, dodává.
Jenže s takovou zřejmě u politiků obstát nelze. Přednostní krocení inflace komplikovalo život už minulým kabinetům a pro ten Zemanův je taková priorita přímo vražedná. Volebním praporem ČSSD byl hospodářský růst a zástavu padnout nenechá. Zda přitom půjdou ceny nahoru, ji netíží. Předpolí přitom možná už dobyla. Ne všichni představitelé ústřední banky jsou totiž tak skálopevní ve víře jako vrchní ředitel ČNB Luděk Niedermayer, autor modelů inflačního cílení.
Kroky, které v minulosti centrální banka učinila bez koordinace s kabinetem, zpochybnil totiž staronový guvernér ČNB Josef Tošovský: „Je věc diskuse, jestli si má centrální banka úplně samostatně, bez konzultace s vládou o záměrech její hospodářské politiky stanovovat inflační cíl, prohlásil po pěti měsících působení na vládním postu Tošovský.
Je tedy docela dobře možné, že debata skončí uskutečněním Mertlíkovy vize, to znamená podobnou formulací úlohy centrální banky, jakou má pro společnou instituci Evropská unie. Tedy jakýmsi nevynutitelným prohlášením o přihlížení centrální banky k vývoji ekonomiky. Premiér Zeman má však méně skromný cíl. Jak se vyjádřil v rozhovoru pro Lidové noviny, přeje si, aby se při rekonstrukci bankovní rady na jaře příštího roku dostali do vedení centrální banky lidé více naklonění snižování úroků. To už je pokus o přímo exemplární zásah do nezávislosti.
Zastánci a odpůrci
Jedni v současné situaci považují vládu za rukojmí centrální banky, pro druhé se jakákoliv zmínka o pozměnění role ČNB rovná útoku na demokracii. Nic nového pod sluncem, pohledy na úlohu centrální banky byly vždy odlišné, ostré diskuse o jejím postavení se vedly už za první republiky. Již tehdy vyznavači keynesiánské teorie tvrdili, že při hospodářské recesi by banka neměla prosazovat růst úrokových sazeb, a tím dusit ekonomický růst. Již tehdy jejich protivníci vyznávali jediné - centrální banka je pouze a jenom strážcem stability měny. A hledala se rovnováha mezi diametrálně odlišnými stanovisky.
Taková diskuse je regulérní. Pokud ovšem zůstane v odborné rovině a vyhne se ryze politickým zájmům. Pokušení vlád tisknout nové peníze, aby národ nestrádal, může být občas až příliš veliké.
Do úplného područí vlády či Parlamentu snad ČNB neuvrhne žádný soudný politik. „Dovedu si představit, že by guvernér každoročně ve výroční zprávě obhajoval politiku centrální banky. Nicméně si nedovedu představit, že by ho sněmovna na základě přijetí nebo nepřijetí této zprávy odvolávala. To by se ČNB dostala pod silný politický vliv a vytratila by se ta potřeba nezávislosti, říká Ivan Langer.
