„Výsledky jednotných přijímacích zkoušek vykazují velmi výrazné mezikrajové rozdíly, které jsou dány zejména rozdílnou strukturou oborů středních škol, rozdílnou strukturou populace v regionech a také rozdílnou úrovní znalostí žáků přicházejících ze základních škol,“ říká Václav Pícl. S náměstkem ministra školství pro řízení sekce vzdělávání týdeník Euro hovořil o tom, jak by se mělo změnit střední odborné a učňovské školství, co s víceletými gymnázii, jak se změní osnovy, nebo jak to letos bude se státní maturitou.
* V médiích se hojně dočteme, že alarmující číslo 37 procent neúspěšných studentů středních škol u maturit vyžaduje nějaké řešení. O čem to podle vás vypovídá?
Vypovídá o takzvané hrubé neúspěšnosti maturantů v jarním termínu maturit v roce 2017. Jedná se tedy o podíl neúspěšných a nekonajících zkoušku na celkovém počtu přihlášených. Jsou zde tedy zahrnuti i ti, kteří nebyli ke zkoušce připuštěni, tedy nedokončili úspěšně ročník. V roce 2018 se jednalo o hrubou neúspěšnost 36,7 procenta. Pro vyhodnocení úspěšnosti u maturitní zkoušky je daleko více vypovídající údaj o čisté neúspěšnosti, tedy podílu neúspěšných u zkoušky na celkovém počtu konajících zkoušku. V jarním zkušebním období maturitní zkoušky 2018 neuspělo celkem 28,8 procenta přihlášených. Více než třetina neúspěšných pak složí maturitu na podzim – po podzimním období 2018 je tak neúspěšných 17,1 procenta maturantů, kteří zkoušku konali. Pokud se zaměříme pouze na prvomaturanty, tedy na ty, kteří se v daném roce hlásí k maturitní zkoušce poprvé, pak je jich po podzimním termínu (tedy po jednom až dvou pokusech) neúspěšných 12 procent. O počtu těch, kteří zkoušku nesloží ani napotřetí, případně jim vypršelo pětileté období, ve kterém mohou zkoušku složit, pak vypovídá absolutní neúspěšnost. Jde o ty, kteří již nemají k dispozici žádný opravný termín. Aby mohli zkoušku složit, musí tak znovu nastoupit na střední školu a v posledním ročníku studia se k maturitní zkoušce přihlásit znovu. Tato absolutní neúspěšnost se pohybuje mezi čtyřmi a pěti procenty.
* Zlepšilo by úroveň středních škol takzvané cut-off skóre, o kterém se hojně diskutuje? Nebo je to jen prostředek, jak zajistit školám či firmám učně?
Zavedení státem stanovené nepodkročitelné hranice úspěšnosti při přijímacím řízení do oborů s maturitní zkouškou je sice na první pohled přitažlivou formou výběru žáků do středních škol, ale i tato forma výběru má svá významná úskalí. Testy jednotné přijímací zkoušky mají ověřit základní znalosti žáků, poskytnout ředitelům středních škol nástroj pro rozlišení úrovně žáků při přijímacím řízení a stanovení pořadí uchazečů pro přijetí ke studiu. Výsledky jednotných přijímacích zkoušek vykazují velmi výrazné mezikrajové rozdíly, které jsou dány zejména rozdílnou strukturou oborů středních škol (uchazeči na gymnázia jsou většinou lépe připraveni než do ostatních oborů s maturitní zkouškou), rozdílnou strukturou populace v regionech a také rozdílnou úrovní znalostí žáků přicházejících ze základních škol.
* Jaké rozdíly?
Z analýz vyplývá, že pokud by byla nepodkročitelná hranice úspěšnosti zavedena centrálně, největší dopady by byly zejména v krajích s nízkým socioekonomickým a vzdělanostním zázemím – Ústeckém, Moravskoslezském, Libereckém a Karlovarském. Dále pak ve Středočeském kraji, pro který funguje jako spádové vzdělanostní centrum Praha. V těchto regionech by také nemusela být přijata řada uchazečů, kterým by bylo maturitní vzdělávání odepřeno hned na vstupu do systému jen „díky“ horšímu výchozímu postavení, aniž by dostali šanci se v následném studiu zlepšit. Naopak u maturitní zkoušky musí všichni, kdo chtějí získat maturitní vysvědčení, centrálně stanovenou hranici úspěšnosti překročit. To je hlavní rozdíl mezi oběma typy zkoušek. Důsledky centrálně stanovené hranice na vstupu do vzdělávání by se tak mohly projevit především v krajích s vyšší nezaměstnaností a nižší úrovní vzdělanosti, kde by zavedení nepodkročitelné hranice neúspěšnosti mohlo vést k dalšímu prohlubování sociálních rozdílů mezi kraji a ke snižování socioekonomické situace těchto krajů, a zřejmě by také byly znevýhodněny obory odborného školství.
* Chápu, že průmysl potřebuje lidi, ale za pár let budou lidé bez diplomu první, kteří skončí bez práce, tedy pokud se nenaučí opravovat roboty. Nemělo by se tedy spíše učňovské školství snažit přiblížit tomu středoškolskému?
Ano, vývoj pracovního trhu ukazuje velkou dynamiku a soustava oborů s výučním listem na to musí do budoucna reagovat. Ale i v takových klasických oborech, jako je třeba obráběč kovů, se žáci učí ovládat moderní číslicově řízené stroje nebo trojrozměrné tiskárny apod. Samozřejmě i v oblasti učňovského školství je třeba rozvíjet flexibilitu mladých lidí a schopnost se učit a i s tím v úpravách rámcových vzdělávacích programů středního odborného vzdělávání počítáme. Samozřejmě vždy bude určitá skupina populace, která na vyšší vzdělání než vyučení nedosáhne, ale to neznamená, že některé profese i v budoucnu nebudou tyto lidi potřebovat.
* Na osmiletých gymnáziích naopak panuje obrovský převis zájemců. Původně byly koncipovány jako možnost pro mimořádně nadané děti, což se zvrtlo, rodiče tlačí na děti a odcházejí tam i průměrní žáci. To zpětně ovlivňuje i základní školy…
Víceletá gymnázia mají své zastánce, ale také mnoho odpůrců, kteří této části vzdělávacího systému vyčítají přílišnou selektivitu a degradaci druhých stupňů základních škol. Zdá se, že přes nesporné přínosy ve vzdělávání nadaných žáků převládají pro celkovou vzdělanost spíše ta negativa. Ministerstvo si je tohoto problému vědomo a dlouhodobě (minimálně od roku 2007) proto nezapisuje nové kapacity víceletých gymnázií. Nedochází tedy k navyšování podílu žáků odcházejících na gymnázia ze základních škol, současné kapacity se nám zdají přiměřené pro vzdělávání nadaných žáků a zároveň i na hraně udržení celistvosti druhých stupňů základních škol.
* Chystají se změny u státních maturit?
Na základě novely vyhlášky došlo ke změně časového limitu, který mají žáci na složení zkoušky. Na jaře budou mít maturanti více času u didaktického testu z matematiky (navýšení o 15 minut na 120 minut) a časový limit pro didaktický test z českého jazyka a literatury byl navýšen také o 15 minut na 75 minut. Došlo i ke změně rozvržení času na písemnou práci z češtiny, resp. bylo zrušeno rozdělení zkoušky na čas pro výběr zadání a samotné psaní písemné práce. Čas zůstal nezměněn – na napsání písemné práce budou mít maturanti 110 minut.
Kompletní znění rozhovoru najdete na Euro.cz po naskenování QR kódu:
Maturanti budou mít více času u didaktického testu z matematiky i češtiny.
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz
