Západ doufá, že firma bude mnohem čitelnější
Největší plynárenská společnost světa a symbol hospodářského potenciálu Ruska. Téměř monopolní dodavatel velice levné suroviny pro ruské podniky a pilíř exportu. Tak lze charakterizovat Gazprom. Je ale také důkazem toho, že v ruských poměrech bylo možné vybudovat „stát ve státě , pro který neplatily četné zákony, hlavně daňové. To by ale mělo skončit. Prezidentovi Vladimiru Putinovi se podařilo protlačit do čela Gazpromu svého oddaného člověka - Alexeje Millera, dosavadního náměstka ministra energetiky (viz str. 51, portrét). Ruští komentátoři soudí, že Kreml tak učinil klíčový krok k ovládnutí dosud vzpurného Gazpromu, jehož pomyslná říše s více než 300 000 zaměstnanci nezahrnuje jenom plynová pole a přepravní potrubí. Gazprom, to je také síť poměrně luxusních hotelů po celém Rusku, honosná rekreační střediska na pobřeží Černého moře, výroba minerálních vod či investice do bankovnictví a telekomunikací. Ztělesňuje také expanzi ruského kapitálu do Evropy, která na „gazpromovských dodávkách zemního plynu (kolem 130 miliard krychlových metrů ročně) závisí asi z dvaceti šesti procent. Nyní projevuje Gazprom zájem také o český plynárenský sektor, který má být v příštím roce privatizován. Ze čtrnácti zájemců, kteří zatím o české plynárenství projevili předběžný zájem, jsou s Gazpromem spojeni tři (EURO 23/2001). Jsou to investiční společnost Gazpromu Horizont Investment Company, Gas–Invest a česká akciová společnost Enetra. Mistrovský tah. Ve středu 30. května si prezident Putin pozval do Kremlu jedenáctičlennou radu ředitelů Gazpromu, a to doslova několik hodin před jejím řádným zasedáním. „Mám skvělého kandidáta na post výkonného ředitele, oznámil účastníkům schůzky. Nejvíce byl zaskočen dosavadní ředitel společnosti šestašedesátiletý Rem Vjachirev. Ten stál v čele Gazpromu od roku 1992 a tvrdě bojoval za to, aby mu stát coby hlavní vlastník prodloužil manažerskou smlouvu, která vypršela 31. května. „Nemám nic proti Removi Ivanovičovi (Vjachirevovi). Bude předsedou představenstva, pokračoval Putin. Jeden z přítomných – Boris Fjodorov, zastupující v radě menšinové akcionáře – tuto větu charakterizoval jako mistrovský tah. „Jakmile zaznělo, že Vjachirev se stane předsedou, napětí se vytratilo, nebyl žádný prostor pro nějakou konfrontaci, sdělil Fjodorov britskému listu Financial Times. Plánované zasedání rady ředitelů několik hodin poté pak probíhalo tak, jak si prezident přál. Alexej Miller, který spolupracoval s Putinem několik let na petrohradské radnici, byl zvolen jednomyslně a ruská média zoufale sháněla jeho fotografii. List Rossijskaja gazeta napsal, že existoval oficiální seznam asi deseti potenciálních Vjachirevových nástupců. Byl mezi nimi například bývalý premiér Sergej Kirijenko, ale Millerovo jméno v něm chybělo. Zaskočení průmyslníci. Hned druhý den po klíčové personální změně v čele Gazpromu (ve čtvrtek 31. května) se prezident Putin sešel v Kremlu (letos už potřetí) se špičkami ruského byznysu. Na schůzce, kde šlo hlavně o budoucí daňové zatížení ruských podniků, nechyběli ani Vjachirev a Miller, avšak seděli každý na opačném konci stolu. „Myslím, že oba vytvoří dobrý tandem. Miller je mladý a energický muž dneška, Rem Ivanovič má zase velké zkušenosti, pokračoval prezident ve své personální ofenzivě. „Co můžeme říci k Millerově jmenování? Nejdříve se musíme vzpamatovat, prohlásil předseda Svazu průmyslníků a podnikatelů zmíněného svazu Arkadij Volskij. Aby poněkud zmírnil následky svého „úderu , prezident Putin během porady nešetřil chválou na Vjachirevovu adresu. Zdůraznil, že „pracoval efektivně , a proto obdrží státní vyznamenání. Co čeká Millera. Nový výkonný ředitel Gazpromu se zatím k budoucím plánům společnosti podrobněji nevyjádřil. Oznámil jenom, že těžba plynu by měla do roku 2010 zvýšit produkci o deset až patnáct procent. Pro Millera bude podle listu Vědomosti hodně těžké vyznat se v „interní pavučině Gazpromu. Tím spíše, že nemá skoro žádné zkušenosti s firemním řízením. Jeho nespornou výhodou v ruských podmínkách ale je, že může kdykoliv zaklepat na dveře prezidentské pracovny. „Miller má naprostý mandát k provedení změn. Máte–li na čele ředitele s přímým přístupem k hlavě státu, nikdo si nedovolí se mu protivit, podotýká Fjodorov. Ruští odborníci na energetiku, které zmíněný list oslovil, soudí, že Gazprom čekají rozsáhlé personální změny, jež se nepochybně dotknou i jeho dceřiných společností. V jejich čele většinou jsou osoby úzce napojené na současný vrcholový management Gazpromu – včetně přímých potomků. „Miller, kterému nechybí zdravá ctižádost, se prosadí, pokud se obklopí zkušenými poradci, míní bývalý ministr energetiky Viktor Kaljužnyj. V anketě listu Vědomosti ale zazněly i obavy, aby nástup nového výkonného šéfa Gazpromu neznamenal pouze to, že se vymění klany „ždímající Gazprom. Jeho vedení bylo už delší dobu terčem kritiky ze strany menšinových akcionářů. Ti tvrdí, že vedení společnosti převádělo aktiva mateřského koncernu na spřízněné firmy. Jedním z nejznámějších příkladů je dceřiná společnost Itera registrovaná na americké Floridě, jež se během krátké doby stala jedním z nejvýznamnějších hráčů na světovém trhu zemního plynu. Nejasné operace této firmy a její tajemná vlastnická struktura byly hlavním důvodem, proč Evropská banka pro obnovu a rozvoj letos v dubnu odmítla Gazpromu poskytnout půjčku na investice nutné ke zvýšení těžby. „Je jasné, že samotná výměna výkonného ředitele nepřináší změnu celé společnosti, komentuje hlavní ekonom ING Baring s pro východní Evropu Philip Poole. Myslí si, že Kreml musí vyřešit otázku přirozených monopolů. „Když se to nezdaří, zastaví se celá ruská reforma, míní Poole. Gazprom si na ruském trhu zemního plynu stále udržuje téměř monopolní postavení. Jeho potenciální konkurenti – ropné firmy těžící jako průvodní produkt určité množství plynu – nemají volný přístup k potrubní síti vlastněné Gazpromem. Proto jsou nuceny mu plyn odprodávat za velice nízké ceny, nebo ho prostě nechávají shořet na ropných polích.
Základní údaje o firmě Hlavní vlastník: ruský stát (38 procent), klíčový zahraniční partner – německý Ruhrgas (kolem pěti procent akcií) Obrat v roce 2000: asi 12,5 miliardy dolarů Čistý zisk: oficiálně 2,2 miliardy dolarů (tato suma je vzhledem k aktivitám firmy hodnocena jako směšná) Dividenda na akcii: za rok 2000 asi 30 kopějek (jeden americký cent) Tržní kapitalizace (ke 4. lednu 2001): 6,82 miliardy dolarů Roční export: loni 130 miliard krychlových metrů plynu asi za jedenáct miliard dolarů.
