Popularita bezdrátového internetu v restauracích bude stoupat
Dršťkovou polévku, svíčkovou se šesti a půl hodiny připojení k internetu. Tak nějak by v budoucnu mohla vypadat standardní objednávka hosta klasické české restaurace. Bezdrátový internet v podobě technologie Wi-Fi dorazil se zpožděním už i do českých kaváren, hospod a fast-foodů. Provozovatelé restauračních zařízení prozatím na přítomnost bezdrátové internetové konektivity nijak výrazně neupozorňují, je ale dost pravděpodobné, že z Wi-Fi se časem stane konkurenční výhoda jednotlivých lokálů, například jako velkoplošná projekce sportovních přenosů.
Za pár tisíc.
Ceny za vybudování jednoho vysílače pro šíření Wi-Fi signálu, takzvaného hot-spotu, v posledních letech poměrně klesly. Náklady se odvíjejí od ceny použitého materiálu, takže je možné postavit hot-spot za dva až tři tisíce korun, který však nemusí zvládat příliš velký přenos dat. Kvalitnější hot-spoty přijdou na zhruba deset tisíc korun, ceny technologicky náročnějších Wi-Fi sítí mohou dosáhnout i sta tisíc korun. Česká pobočka řetězce McDonald´s, která nedávno vybudovala testovací hot-spoty ve svých dvou restauracích, například investovala do vybudování jedné Wi-Fi sítě 65 tisíc korun za hardware a 25 tisíc korun za potřebné softwarové vybavení. Za internetovou konektivitu, tedy vysokorychlostní linku ADSL, platí firma dva a půl tisíce měsíčně. Právě bezdrátový internet v provozovnách McDonald´s je potvrzením faktu, že Wi-Fi dorazilo i do českého pohostinství. Zatímco konkurenční síť KFC pokryla společně se svým partnerem, Českým Telecomem, Wi-Fi signálem několik svých restaurací již před dvěma lety, největší světový fast-food bezdrátový internet v Česku zatím jen testuje. „Do budoucna počítáme s obchodním modelem založeným na plném outsourcingu této služby. Předpokládáme, že dodavatel, třeba společnost T-Mobile či Eurotel, vybuduje kompletní Wi-Fi síť ve všech McDonald´s restauracích na základě našich požadavků, ale veškeré provozní a investiční náklady, stejně jako příjmy z plateb za využití Wi-Fi sítě ponese ve své režii,“ řekla týdeníku EURO Drahomíra Jiráková, ředitelka komunikace českého McDonald´s.
Po svém.
Druhou možností, jak pokrýt restauraci či kavárnu Wi-Fi signálem, je vybudování sítě ve vlastní režii. Mnoho restauratérů má již do provozovny nějaký druh vysokorychlostního připojení k internetu, jediné co potřebují pro vybudování Wi-Fi sítě, je instalace potřebné antény, která prostor signálem „nasvítí“. „Investice do vybavení vyšla na jednu provozovnu řádově deset tisíc korun,“ říká manažer Pastacaffé Tomáš Johanovský. Jediným dalším nákladem, kromě správy Wi-Fi sítě, je pak vysokorychlostní připojení. Josef Voltr, marketingový manažer skupiny Kolkovna Group, která v Praze provozuje šest restaurací, odhaduje měsíční náklady na vysokorychlostní linku s kapacitou 2 megabity za vteřinu, na zhruba dva tisíce korun. Pokud si kavárna zřídí hot-spot sama, může nabízet připojení k internetu svým zákazníkům zdarma. To je ostatně jednodušší a v konečném důsledku i levnější řešení, než kdyby jej chtěly restaurace zpoplatnit. V opačném případě by bylo totiž nutné sledovat, kolik času zákazníci na internetu tráví, což by si vyžádalo investici do potřebného softwaru, který by zajišťoval účtování využívání Wi-Fi sítě.
Bude jich víc.
Bezplatné Wi-Fi je pro zákazníky v současnosti dostupné v řadě pražských restaurací. V roce 2004 začaly možnost bezplatného připojení k internetu pomocí bezdrátové technologie nabízet restaurace Square a Hergetova Cihelna, patřící do sítě Kampa Group. V budoucnu by měla mít připojení k Wi-Fi i La Provence Brasserie. Letošní letní sezonu využily k připojení i další restaurace, testovací provoz teď třeba běží v šesti restauracích sítě Kolkovna. Už nyní využívá připojení relativně velké množství klientů. Například McDonald´s průměrně eviduje ve své „Wi-Fi provozovně“ na stanici Budějovická deset zákazníků bezdrátového internetu denně, přičemž ve fast-foodu na Václavském náměstí jich je asi čtyřikrát více.
Sáhněte do šuplete.
Další velká síť restaurací, Ambiente, rovněž plánuje zavedení Wi-Fi do všech svých provozoven. Zatím je dostupné v obou Pastacaffé ve Vězeňské ulici, připravuje se jeho zavedení i v Café Savoy. „Denně se u nás připojí kolem patnácti zákazníků, přičemž kapacita je výrazně vyšší, současně se v každé restauraci může připojit až deset klientů,“ konstatoval manažer Pastacaffé Tomáš Johanovský. Od června je Wi-Fi dostupné i v galerii Louvre, mladší sestře oblíbeného Café Louvre na pražské Národní třídě. Raritou mezi restauracemi, které mají svůj vlastní hot-spot, je restaurace U zavěšenýho kafe. Zatímco doposud zmiňované podniky jsou většinou elegantní restaurace či kavárny, hospůdka U zavěšenýho kafe patří do jiné kategorie. Přesto je možné v ní narazit na manažery v obleku, pracující s otevřeným notebookem. Důvodem může být právě možnost využít zdarma internetové připojení. K tomu, aby se člověk připojil na síť, nepotřebuje vlastní počítač. Návštěvníci mohou využívat laptop, který je pro jejich potřeby schován v starosvětsky působícím šupleti v barovém pultu. Dle vyjádření obsluhy, „vestavěný“ notebook používají k e-mailové korespondenci nejčastěji turisté.
Podchyceno v síti
Thajská restaurace Modrá lavička v pražské Opletalově ulici je příkladem, jak „hospodskou“ Wi-Fi síť využít téměř k dokonalosti. Bezdrátový internet totiž neslouží jen hostům, ale také personálu, který prostřednictvím kapesních PDA počítačů a bezdrátové sítě zajišťuje nejen objednávky, ale i účty. Vše začíná už při příchodu do restaurace, kdy host obdrží elektronickou konzumační kartu, kterou používá při veškeré komunikaci s personálem. Obsluha pracuje s kapesními počítači HP iPaq se zabudovanou Wi-Fi kartou a čtečkou konzumačních karet. Na displeji kapesního počítače může číšník zákazníkovi ukázat obrázek vybraného pokrmu i jeho složení, a následně provést objednávku, jejíž proces je rychlý a jednoduchý – číšník „načte“ zákazníkovu kartu, několika ťuknutími zanese objednávku do počítače, který ji přes Wi-Fi síť pošle do systému, jenž automaticky rozřadí zadané položky na jídlo (objednávka se ihned zobrazí na LCD displeji v kuchyni) a pití (seznam požadovaných nápojů vidí na monitoru číšník za barem). Aby nedocházelo k záměnám objednávek, každý zaměstnanec, který zakázku připravuje, si vytiskne objednávku na malou účtenku obsahující údaje, kde zákazník sedí, a tu následně přiloží obshluhujícímu číšníkovi k připravenému jídlu či pití. Systém také automaticky vypočítává takzvaný index rychlosti obsluhy, který sleduje průměrnou dobu od příchodu hosta po dokončení první objednávky, a index rychlosti kuchyně, který počítá čas od dokončení objednávky až po výdej jídla. Tyto údaje, včetně stavu aktuálního počtu hostů v lokále, si mohou on-line prohlížet klienti na webových stránách restaurace. Speciálně vyvinutý restaurační software také majiteli restaurace, Dušanu Harokovi, umožňuje sledovat stav zásob (každé jídlo má přesně rozklíčované množství jednotlivých surovin a ingrediencí, které se po „vyskladnění“ pokrmu automaticky odepíší ze zásob) a předcházet případnému nedostatku jakéhokoliv jídla či pití. „Systém také hlídá docházku zaměstnanců a počet odpracovaných hodin. Chtěl jsem mít nad provozem maximální kontrolu,“ vysvětluje Harok, proč do vývoje softwaru investoval téměř milion korun. Vybudování samotné Wi-Fi sítě se dvěma směrovými anténami vyšlo na zhruba dvě stě tisíc korun, náklady na internetové připojení nechce majitel restaurace konkretizovat. „Rychlý internet jsem měl již dříve zavedený do kanceláře firmy, sídlící o dvě patra výš. Dvoumegabitová kapacita optického vlákna je teď alespoň lépe využita,“ směje se Harok. Návštěvníkům Modré lavičky je k dispozici připojení na internet přes Wi-Fi zdarma, nicméně u každého stolu je instalována elektrická zásuvka (pro dobytí baterie) a internetová zásuvka pro připojení počítače pomocí kabelu.
Vyplatí se?
Lákání zákazníků na bezdrátový internet má ale i své úskalí. S trochou nadsázky se dá konstatovat, že klient surfující po internetu málo jí a pije. Právě útrata je to, na čem restaurace vydělává. Nikdo ze zástupců restaurací to sice nehodlá komentovat, ale pravděpodobně je to důvod, proč třeba Kampa Group nechce instalovat Wi-Fi do všech restaurací. „Pro některé provozovny či jejich části tuto službu neplánujeme, nehodí se k profilu restaurací,“ uvedla pouze PR manažerka Kampa Group Magdalena Vaníčková. Řadu lidí logicky napadne otázka: proč Wi-Fi v lokálech vůbec zavádět? Hlavním důvodem je snaha provozovatelů nalákat manažery a byznys zákazníky. Právě pro ně může být možnost využít rychlé připojení k internetu důvodem, kvůli kterému si pro svou pracovní schůzku vyberou takto vybavenou restauraci. Vliv na to má i stále rostoucí prodejnost přenosných počítačů a především notebooků s integrovanou Wi-Fi kartou, umožňující bezdrátové připojení k internetu. Tomáš Čech, šéf české pobočky společnosti Acer, odhaduje, že každý druhý počítač, který se letos prodá v Česku, bude notebook.
Co je to věrnost Výraz Wi-Fi nemá z technologického hlediska s oborem IT nic společného. Je to zkratka anglického výrazu Wireless Fidelity (bezdrátová věrnost), což parafrázuje výraz Hi-Fi (vysoká věrnost), a tak snadno upoutá čtenáře, navíc se dobře pamatuje. Wi-Fi je standardem bezdrátové vysokorychlostní lokální komunikace, kdy jsou kabely nahrazeny signálem šířeným vysílačem (takzvaným hot-spotem). Využívá nelicencovaná kmitočtová pásma 2,4 gigahertzů, tedy taková, která smí pomocí zařízení splňujících určité obecné normy využívat každý, aniž by potřeboval licenci od státu. Dosah Wi-Fi signálu se pohybuje od desítek metrů až po půl kilometru v ideálních podmínkách, a je ovlivněn například zástavbou, počasím, povětrnostními podmínkami, viditelností na hot-spot, ale také i vyrostlým listím na stromě. Těmito faktory a počtem uživatelů sdílejících v danou chvíli jeden hot-spot, je rovněž ovlivněna přenosová rychlost, která se pohybuje od desítek po stovky kilobitů za sekundu.
Probouzí se i Bratislava
Ve slovenském hlavním městě se může člověk, vlastnící notebook, PDA nebo vhodný mobilní telefon, připojit bezdrátově k internetu pomocí Wi-Fi technologie na více místech. Všechna jsou však zpoplatněna, a to ne malými sumami. Za připojení k internetu zaplatíte například v bratislavském hotelu Radisson (bývalý Carlton) jednorázový poplatek ve výši přibližně 650 slovenských korun, každá minuta pak stojí osm slovenských korun. Letiště stejně jako všechna nákupní centra je obsazeno hot-spotem T-Mobilu, který si „vyžádá“ 330 Sk na hodinu. Restaurace, kavárny nebo hospody v centru města však bezdrátový internet vytrvale ignorují. Přitom by tato služba jistě byla lákadlem pro vítanou klientelu: podnikatele a zahraniční návštěvníky. Navíc se dá očekávat zvýšená návštěvnost podniku a delší doba pobytu hostů v něm.
Zřízení přístupového místa pokrývajícího plochu restauračního zařízení je jednoduché a levné. Stačí koupit takzvaný access point – malý vysílač a přijímač Wi-Fi signálu, připojit ho k počítači a ten připojit na širokopásmový internet. Počítač se v každém restauračním zařízení středního a vyššího standardu určitě najde, připojení na internet také a samotný access point stojí zhruba dva a půl tisíce.
Běžná bratislavská kavárna či restaurace zaplatí za vybudování přístupového místa necelých 2500 slovenských korun, internetové připojení přes kabelovou televizi s rychlostí dva megabity za vteřinu vyjde na zhruba 1500 slovenských korun měsíčně.
