Lubomír Mikolaj
Kompletní restrukturalizace brněnského Zetoru probíhá už dva roky. Podnik vede ještě několik soudních sporů, z nichž většina pochází z devadesátých let, mění svou strukturu, otevírá nové trhy na Blízkém východě. Ředitel firmy Zetor Trade Lubomír Mikolaj ujišťuje, že změny ve firmě už přinášejí pozitivní výsledky.
EURO: Do Zetoru jste přišel před čtyřmi lety, kdy se podnik nacházel ve velmi těžké situaci. Jaké byly vaše priority? MIKOLAJ: Předcházející management byl pověřen drastickým propouštěním, tím pádem byla naše pozice ulehčená, změny v oblasti lidských zdrojů byly však nesystémové a chaotické. Nejprve jsme proto museli vytvořit plán restrukturalizace, který zahrnoval jak výrobu, tak obsazení důležitých pozic.
EURO: Podnik měl zejména potíže finančního charakteru, proběhla i exekuce… MIKOLAJ: Na povrch vyplulo několik vážných problémů s historickými dluhy na zdravotním pojištění, o nichž nás nikdo neinformoval. Všechno jsme museli řešit bezprostředně a ještě přemýšlet, kde na to vzít prostředky. Ze začátku jsme nemohli počítat s penězi od vlastníka, podnik si musel vydělat na restrukturalizaci sám. V Zetoru tehdy panoval čirý socialismus. Zásoby za téměř tři čtvrtě miliardy korun byly na skoro sto dní výroby. O některé díly, materiál i služby jsme se zase museli dodavatelů doprošovat. Tenkrát by bylo jednodušší postavit podnik znovu na zelené louce. Za ty čtyři roky jsme snížili zásoby o dvě třetiny, zvýšili splatnost faktur na standardních čtyřiačtyřicet dnů, vytváříme zisk, dělnická mzda se pohybuje okolo šestnácti a půl tisíce korun.
EURO: Devadesát procent produkce vyvážíte. Využili jste znalosti trhů, na nichž byl Zetor úspěšný před revolucí? MIKOLAJ: Pouze částečně. Nejsilnější jsme na českém, polském, slovenském, francouzském trhu a na britských ostrovech včetně Irska. Nedávno jsme otevřeli i zastoupení ve Spojených státech. Tam je dealerská síť velmi citlivá na každou změnu, navíc trh v USA je hodně ochranářský. Snažíme se také otevírat zastoupení na Blízkém východě, v některé ze zemí, jako je Irák, Sýrie či Pákistán. Máme vlastní i nezávislé importéry, sedmdesát procent prodejů jde však přes naši vlastní síť.
EURO: Neuvažujete o obchodu s licencemi motorů, které už v Evropě nelze prodávat kvůli stále přísnější evropské legislativě v oblasti emisních norem? MIKOLAJ: Je to jedna z věcí, nad kterými přemýšlím. Blízký východ skrývá obrovský potenciál, tamní trh dokáže absorbovat zhruba dva tisíce traktorů za rok. Totéž platí o Jižní Americe, tam prodáváme pět set vozů ročně, což je hranice, kdy by se licenční výroba začínala vyplácet. Tato možnost je lákavá, ale je nutné ji podpořit technicky a na to jsou třeba zdroje. Zetor je stále v procesu restrukturalizace a tohle je téma spíš na období stability.
EURO: Jaký je váš názor na nový Zákoník práce? MIKOLAJ: Vnímám ho rozporně. Pozitivní je pro nás zavedení konta pracovní doby. Máme určité sezonní výkyvy, které pokrýváme agenturními zaměstnanci. Jsou jich zhruba tři procenta z celkových šestnácti set pracovníků ve skupině Zetor. Agenturní zaměstnanci jsou dražší než kmenoví, a pokud není jiná možnost flexibilně najímat lidi, konta jsou řešením. Teď je u nás člověk z agentury tři měsíce a sotva se zapracuje, odchází a místo něj časem přijde zase nový. Mám možnost srovnat Zákoník práce se slovenským, který je daleko rovnější ve vztahu zaměstnavatele a zaměstnance. V Česku jsou velké paradoxy, například nemůžete v podstatě dát výpověď ani očividně opilému zaměstnanci. Nic ho nemůže donutit podrobit se zkoušce a nemáte jak dokázat, že pil. Je to nespravedlivé hlavně kvůli ostatním devětadevadesáti procentům zaměstnanců, které to demotivuje.
EURO: Brno má v poslední době problémy s nedostatkem kvalifikovaných lidí. Nemáte potíže s přijímáním odborných zaměstnanců? MIKOLAJ: Týká se nás to ve všech oblastech, od top managementu až po odborné svářeče. Ještě před pár lety se věkový průměr zaměstnanců v Zetoru blížil padesáti letům, dnes se pohybuje kolem čtyřiceti. Snažím se problémům s nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců předcházet a průběžně vychovávat nástupce lidí, kteří se chystají do penze. Kromě jiného úzce spolupracujeme s Vysokým učením technickým, pořádáme různá setkání a exkurze, podporujeme studenty, kteří u nás píší diplomové práce. Přesto jsou zde pozice, na které absolventa zaměstnat nemohu. Například logistika či vývoj potřebují lidi s praxí, takové tu máme nejen z Česka a Slovenska, ale i z Británie nebo z Japonska.
