Problémy působí spíše špatné hospodaření státu
Myslíte si, že odložení vstupu do eurozóny způsobí podnikání velké problémy?
- Ano 16,6 %
- Ne 73,6 %
- Nevím 9,8 %
V České republice a nakonec i v celém světě existují tři základní názory na zavedení eura. První zastávají ti, kdo si myslí, že společná měna přinutí jednotlivé státy liberalizovat své politiky, otevřít trhy a omezit inflaci, protože jinak je trh potrestá. Ze stejných důvodů je pak druhá skupina lidí proti zavedení eura. Třetí názor vyznávají ti, kdo tvrdí, že bariéry bránící volnému toku práce, zboží a kapitálu jsou v rámci Evropské unie příliš silné, než aby bylo možné vytvořit optimální měnovou zónu. Záporná odpověď velké většiny dotázaných, tedy 73,6 procenta, by mohla vyvolávat dojem, že jsou zastánci třetího názoru. Takový soud by však byl velmi zjednodušený, protože důvody uváděné v těchto odpovědích se velmi liší a v některých se prolínají všechny tři názory.
Prvního respondenta by bylo možné zařadit do třetí skupiny zcela bez problémů, protože na otázku odpověděl: „K žádné změně nedojde. Vzhledem k současnému stavu EU jsou navíc jakékoli další integrační kroky podle mne spojeny s obrovským rizikem v případě potíží s projektem EU jako celkem.“
Další potom vidí věc ve středoevropských souvislostech: „Jsem přesvědčen, že to žádné významné problémy nezpůsobí, naopak nám to dává delší čas, aby se nade vší pochybnost prokázalo, je-li projekt společné měny skutečně životaschopný. Protože navíc současná situace ve střední Evropě nevypadá, že bychom v této pozici byli sami, tak nám ani nehrozí, že bychom byli poslední zemí bez eura v regionu.“
Pro třetího je důvodem posilování koruny vůči euru: „Oddálení podporuji. Koruna posiluje oproti euru již patnáct let a není žádný důvod se obávat, že tomu bude v nejbližších letech jinak. Kurzová rizika nepředstavují žádný zásadní problém ani pro export, ani pro import.“
Záporná odpověď tohoto manažera však už tak jednoznačná není: „Záleží ovšem na druhu podnikání, to znamená na závislosti konkrétního podniku na obchodu s EU a samozřejmě na stabilitě kurzu koruny. Důležité je přijmout kroky na úrovni vlády a Parlamentu, které povedou k vytvoření předpokladů pro přijetí eura. Samotné datum není potom až tak podstatné.“
Jeho obavy sdílí i další respondent: „Zavedení eura je de facto technickou záležitostí, otázkou zůstává pouze kurz, ve kterém bude převod uskutečněn. Rozhodně je však jisté, že 1:1 to určitě nebude. Již dnes lze bez problémů uzavírat smlouvy na plnění v eurech a také jimi platit vnitrostátně i do zahraničí. Výkyvy kurzu koruna/euro působí samozřejmě drobné problémy nákupčím, protože se na tom dá někdy prodělat, ale občas také vydělat. Tato ,daň‘ za podnikatelské riziko je však menším zlem než případné násilné zavedení eura, což by mohlo mít v případě fiskální nepřipravenosti devastující účinky pro fungování české ekonomiky. Kdo se chce ,schovat pod velký eurodeštník‘, musí mít nejprve vyřešeny strukturální reformy, tedy důchodového systému, zdravotnictví a školství, což ČR v současné době rozhodně nemá. Deficit veřejných financí, plnění maastrichtských kriterií, je třeba také nastavit ještě před vstupem do eurozóny, což se bez reforem zejména na výdajové straně státního rozpočtu v případě sociálních dávek, tedy mandatorních výdajů, skutečně neobejde. Nejdříve je proto třeba uskutečnit reformy a pak teprve vstoupit do eurozóny.“
Na tuto odpověď jako by navazoval manažer, který na otázku odpověděl kladně: „Odložení vstupu do eurozóny je jenom důsledek. Mně mnohem více vadí příčina… rostoucí dluh veřejných financí, který je důsledkem zcela nesmyslné činnosti naší politické reprezentace, která spolu se svými ,agenty a přisluhovači‘ dlouhá léta nehorázně krade a v rámci bezbřehého populismu zadlužuje budoucí generace čím dál tím víc jen proto, aby se udržela u moci. Odložení vstupu do eurozóny je marginální problém v porovnání s tím, že jen dluhová služba nás již ročně stojí přes 65 miliard korun, pozvolna se zhoršuje rating České republiky, zadlužení se zvyšuje o více než 100 miliard za rok a řešení podle argentinského vzoru se začíná rýsovat na obzoru. Až to nastane, otázka vstupu do eurozóny nikoho tížit nebude.“
Tento jeho argentinský scénář však děsí i respondenta s opačnou odpovědí: „Problémy nikoli, protože každá rozumně uvažující firma, jejíž vedení má základní ekonomické povědomí, musela při sledování jednání politiků už minimálně rok posunutí vstupu do eurozóny očekávat. Ze střednědobého hlediska je to však pro firmy negativní zpráva a důrazné varování před vývojem typu Argentiny nebo přinejmenším Maďarska.“
Odpovídal 91 manažer.
