Na obzoru kritická situace

Ekologické požadavky Evropské unie napomáhají renesanci výroby elektřiny z jádra

Jaderná energetika v posledních letech „oživuje“ – i v zemích, které se dříve od ní částečně odvrátily. Důvod? Dle odborníků a stále častěji také politiků lze uspokojit rostoucí hlad po elektrické energii a současně i přísné emisní limity Evropské unie pouze pomocí jádra. Návrh EU je založen na všeobecně známé tezi dvacet, dvacet, dvacet. Dle ní chce EU do roku 2020 snížit emise oxidu uhličitého v unii o dvacet procent ve srovnání s rokem 1990 a zvýšit podíl obnovitelných energetických zdrojů (OZE) na dvacet procent. „Schválený závazný cíl dvacetiprocentního podílu OZE na spotřebě energie v roce 2020 považuji za příliš ambiciózní. Přesahuje možnosti většiny národních ekonomik. Jde o ad hoc číslo, jež nepodporují dopadové studie a které dostatečně nezohledňuje ekonomickou realitu,“ uvedl europoslanec Jan Březina.

Na OZE nelze spoléhat

Spoléhat se na OZE, které by uspokojily neustále rostoucí spotřebu energie, lze dle odborníků jen částečně. V roce 2006 jsme v České republice z větru, vody, slunce a biomasy získali pouze 0,96 procenta z celkové spotřeby energie.
„Energie z větru nám v roce 2006 přinesla 49 gigawatthodin (GWh). To je při celkové výrobě 84 288,3 GWh pouze 0,06 procenta. Uvážíme-li, že v roce 2006 bylo dle České společnosti pro větrnou energii instalováno zhruba 56 megawattů (MW) výkonu větrných elektráren (VE), pak jejich průměrná využitelnost tehdy činila deset procent,“ uvádí Pavel Ditl z Fakulty strojní Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. V roce 2007 se však dle Michala Janečka, předsedy České společnosti pro větrnou energii, údaje ve prospěch VE mírně posunuly – na průměrnou využitelnost 12,6 procenta. „V roce 2007 však byl spuštěn největší větrný park v ČR o výkonu 40 MW teprve dva měsíce před koncem roku, což údaje zkresluje. Ve skutečnosti činí průměrná využitelnost 25 procent,“ brání předseda efektivitu VE. Vrtule se točí průměrně čtvrt roku, ale v některých měsících se celé dny ani nepohnou.
S vodními zdroji to není dle odborníků lepší. Vzhledem k přírodním podmínkám v ČR, které se ani zdaleka nepodobají těm například v Rakousku, představují vodní zdroje 0,4 procenta celkové spotřeby energie.

Budoucnost

K vyšším číslům se lze dostat, vezmeme-li v úvahu energii ze slunce a ze spalování biomasy. „Solární kolektory mají za příznivých podmínek roční výkon zhruba 50 wattů na metr čtvereční. Kdybychom jimi teoreticky osadili 78 kilometrů čtverečních (zhruba rozloha hlavního města Prahy), pak při průměrné svítivosti pět hodin denně vyrobíme ze slunce zhruba 72 GWh za rok, což situaci opět neřeší,“ říká Ditl. Nejlépe je na tom z OZE biomasa. „Spalováním biomasy můžeme pokrýt 6,7 procenta spotřeby,“ dodává.
„Dokončujeme energetické propojení břehů Vltavy – mezi rozvodnami Karlov a Smíchov, což posílí spolehlivost dodávky na jejím levém břehu, kde by v budoucnosti mohl nastat nedostatek elektřiny,“ říká Petr Holubec ze společnosti PRE. „Druhou stavbou je nová rozvodna v Praze na Pankráci, která zajistí elektřinu pro tuto rozvíjející se část,“ dodává.
„Pokud nedostavíme Temelín, budeme muset vzhledem k rostoucí spotřebě spalovat uhlí a nedokážeme plnit ekologické předpisy,“ říká Zdeněk Zörkler z Českého svazu zaměstnavatelů v energetice. K němu se přidávají i zástupci Teplárenského sdružení ČR, kteří také volají po dostavbě Temelína. „Bude-li dostatek energie z jádra, nebudeme ji muset vyrábět z uhlí a využijeme je pro zajištění tepla v panelových domech,“ řekl Alexej Novaček, předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR.

Plyn znamená závislost

V Rakousku a v Německu se nedaří uskutečňovat představy protijaderných hnutí a „zelených“ politiků o náhradě klasických zdrojů energie obnovitelnými, a proto tam začali hledat spásu v elektrárnách na zemní plyn. „Dovoz plynu nás učiní natolik závislými především na Rusku, že budeme snadno manipulovatelným státem,“ upozorňuje Zörkler.
Podporuje ho Miroslav Kawalec, prezident České nukleární společnosti (ČNS): „Pokud Německo a Rakousko budou skutečně vyrábět velké množství energie v plynových elektrárnách, negativně to pocítí kvůli liberalizovanému trhu s elektřinou také koneční spotřebitelé.“ Pro jaderné elektrárny není problém nakoupit obohacený uran na několik let dopředu na světovém trhu, na němž je k dispozici mnoho výrobců ze stabilních států, například Kanady a Austrálie.
Nezanedbatelné je ekonomické riziko, protože cenu energie z elektráren na zemní plyn takřka z 80 procent tvoří cena paliva. A je tudíž zcela závislá na ceně zemního plynu, která se odvozuje od ropy.

Řešením je jádro

Zajištění dostatku elektrické energie pro rostoucí spotřebu není asi reálné, pokud se neobrátíme k jádru a jaderné energetice. Shodli se na tom i účastníci mezinárodní odborné konference All for Power 2008, která se uskutečnila koncem listopadu v Praze.
Peter Bodnár z ČEZ uvedl, že obnovitelné zdroje energií, potenciál plynových elektráren ani rekonstruované a výrazně „čistší“ uhelné elektrárny nemusejí dostatečně zajistit pokrytí nárůstu spotřeby elektřiny v ČR. Země střední Evropy se již dnes potýkají s nedostatkem elektrárenských kapacit. Německo uzavřelo jaderné elektrárny a současné masivní investice v budoucnu maximálně pokryjí jejich požadavky. Polsko se po uzavření 3500 MW uhelných elektráren z ekologických důvodů stane do roku 2015 závislým na dovozu. Situace je tam o to horší, že se nebudují nové energetické zdroje a ani neexistuje plán výstavby.
Slovensko uzavřelo elektrárny o výkonu 1600 MW a stalo se z vývozce dovozcem. Brzy si uvědomilo, jak těžce se takovému dovozci žije, a proto se rozhodlo dostavět jadernou elektrárnu v Mochovcích. „Třetí a čtvrtý blok dostavíme do června 2013,“ řekl na konferenci All for Power Peter Andraško z firmy Slovenské elektrárne. Největším dovozcem je Maďarsko – osmnáct procent spotřeby musí nakupovat. Navíc má omezené palivové zdroje a chybí mu dlouhodobý plán výstavby.

Jediná země

Blížící se kritickou situaci i pro ČR si uvědomují politici. Tomáš Hüner, náměstek ministra průmyslu a obchodu ČR, uvedl, že stát podpořil z programů Trvalá prosperita, Impuls a Tandem 77 projektů týkajících se jaderné energetiky finanční injekcí ve výši 1 720 622 miliardy korun. „Politici přehodnocují pohled na jadernou energetiku. Do roku 2010 by mohla být schválena výstavba dalších jaderných elektráren. Jde jednak o dokončení dvou tisícimegawattových bloků v JE Temelín, jednak o výstavbu nových, menších,“ uvedl.
A uvědomují si to i další státy. Na nedostatek zakázek si nemůže stěžovat francouzská společnost Areva. „Světově největšímu výrobci jaderných reaktorů se daří – jen loni zvýšil čistý zisk o 14,5 procenta,“ řekl na odborné konferenci Konstantin Jacoby, marketingový ředitel Areva pro Českou a Slovenskou republiku. I zástupci tradičních českých dodavatelů pro jadernou energetiku jsou spokojení. „Reálný objem nových kontraktů do roku 2020 odhadujeme na 27 miliard korun,“ říká Jan Zdebor, technický ředitel Škody JS. „Jen Rusko chce zvýšit své jaderné kapacity o dvacet gigawattů elektrických (GWe). Potenciál Číny a Indie činí až 54 GWe,“ dodává.
Ještě chvíli budeme jedinou zemí, která není závislá na dovozech elektrické energie. Již v roce 2020 bychom však mohli dovážet patnáct, a v roce 2030 dokonce 31 terawatthodin elektrické energie. „Žádné palivo není ideální, ale je třeba najít vhodný mix, a do něj musí jednoznačně patřit i jádro,“ dodal Bodnár.

Souvislosti

Zajištění dostatku elektrické energie pro rostoucí spotřebu není asi reálné, pokud se neobrátíme k jádru a jaderné energetice. Obnovitelné zdroje energií, potenciál plynových elektráren ani rekonstruované a výrazně „čistší“ uhelné elektrárny nemusejí zajistit pokrytí nárůstu spotřeby elektřiny v ČR.
Blížící se kritickou situaci pro ČR si začali uvědomovat i politici.