Menu Zavřít

NA OLTÁŘ VOLEBNÍHO VÍTĚZSTVÍ

12. 9. 2001
Autor: Euro.cz

SNAHU FIRMY SALZGITTER - druhého největšího ocelářského koncernu v Německu - najít si zahraničního partnera pohřbil před loňskými zemskými volbami Gerhard Schröder, tehdy dolnosaský ministerský předseda. Získal auru zachránce pracovních míst a hlasy voličů, ovšem Dolní Sasko se nyní horko těžko snaží podíly podniku rozprodat.

Březnový dopis šéfa představenstva oceláren Benteler Ericha Magera, který zveřejnil týdeník Stern, zní jako nekrolog za sebevraha. Mager ho adresoval kolegům z oceláren Salzgitter: „Pánové, nyní se vám konečně podařilo dohnat šéfa představenstva Selenze k dobrovolné profesní smrti. Druh a způsob vašeho vítězství mě naplňuje odporem. Jistě pochopíte, že už nemohu dále setrvat v dozorčí radě vaší firmy.

Hans-Joachim Selenz, jehož Erich Mager ve svém kondolenčním psaní lituje, opustil klíčový post v ocelářském gigantu dva týdny předtím. Za onu „dobrovolnou smrt inkasoval sice někdejší první muž Salzgitteru zhruba tři a půl milionu marek odstupného, ale stal se obětí rošády, které se aktivně účastnil. A šlo o hodně: udělat z Gerharda Schrödera spolkového kancléře. Ve hře měl rovněž prsty Schröderův důvěrník Bodo Hombach, nynější bonnský státní sekretář.

Samostatnost nadevše

Krátce před dolnosaskými volbami (pro Schröderovu kancléřskou kandidaturu mimořádně důležitými) vyjednal koncern Preussag, jemuž Salzgitter patřil, společný postup s rakouskou ocelářskou společností Voest. Manažerem Preussagu byl Hombach. Plány obdržel Schröder, doručiteli byli podle zasvěcených Selenz a opět Hombach, tentokrát už i v roli volebního poradce.

Ocelářští experti byli podobným gigantickým spojením, jaké provedli například Thyssen s Kruppem, nakloněni. Shodovali se také, že Salzgitter jako osamělý bojovník nemůže natrvalo přežít. Schröder však mínil jinak. Společnost Voest byla odmítnuta, do podniku místo něj kapitálově vstoupila spolková země Dolní Sasko a jí ovládaná Norddeutsche Landesbank (NordLB). Cíl transakce stanovila společná úmluva, kterou rovněž získal týdeník Stern: „Zajistit, aby Salzgitter obstál jako samostatný podnik. Sídlo a řídící centrum zůstane v Dolním Sasku. Předvolební zachránce pracovních míst Schröder byl na světě.

Volby skončily, zapomeňte

V představenstvu státem posíleného Salzgitteru vzplál téměř ihned tvrdý mocenský boj. Dobře placení pánové si šli po krku natolik, že šéf dozorčí rady musel do Vánoc 1998 vyhlásit výstražnou lhůtu, aby „v práci představenstva opět zavládlo kolegiální chování .

Velcí akcionáři - spolková země a NordLB - táhli ovšem s politickým pomocníkem Selenzem za jeden provaz. A poté, co Schröder získal vytoužené kancléřské křeslo, pustili se bez zábran do tajného hledání nového zahraničního partnera. S jednoduchým odůvodněním - změny v evropském ocelářství. Volba padla na lucemburský Arbed.

Když vyšla celá věc najevo, nemnuli si úžasem oči jen zástupci zaměstnanců, ale také členové dozorčí rady a Selenzovi kolegové v představenstvu. První muž oceláren se rázem ocitl na pranýři jako zrádce, odbory požadovaly Selenzovo odvolání.

Nepomohlo ani to, že kancléř Schröder zařadil věrného vazala mezi průmyslový výkvět Německa, s nímž podnikl misi do Moskvy. Nad tím, proč vlastně Selenz v Rusku byl, si další členové delegace ostatně lámou hlavy dodnes.

Selenz, i přes demonstrativní kancléřovu podporu, odpor zaměstnanců a nenávist v představenstva firmy neustál a odstoupil. Salzgitter zůstal vůbec poprvé „bez hlavy . Pryč je nejen šéf představenstva, ale také předseda dozorčí rady.

Návrat na začátek

Představenstvo firmy ovšem sebevědomě tvrdí, že dokáže vyjednávat i bez předsedy. Dobře informovaným pozorovatelům je ale jasné, oč jde: „Budou dělat, co si bude velký akcionář, tedy spolková země a banka, přát. A ten se chce evidentně pustit znovu do toho, co bylo před grandiózními Schröderovými volbami nazváno ďábelským plánem. V interním přípisu představenstva, který má Stern k dispozici, kritizuje většinový akcionář - stále ještě vystupující jako zachránce samostatnosti podniku - koncept vlastní cesty oceláren a usiluje o prodej jeho podílů. Ačkoli jde o „úplný obrat dosavadní podnikatelské filozofie , tváří se lidé z představenstva starostlivě a vidí v partnerovi pro Salzgittera „dobrou výchozí situaci pro budoucnost . Co by to časem znamenalo pro pracovní místa, je zřejmé, dodává Stern.

Jednání s lucemburským Arbedem byla obnovena s vidinou, aby Salzgitter zůstal (pod společnou střechou se značně zadluženým ocelářským obrem) oficiálně zachován jako podnik. Řešení se však nalézt nepodařilo a fúze ztroskotala. Představenstvo Salzgitteru totiž dospělo k názoru, že po sloučení by už německé ocelárny nepustil jejich nový společník ke slovu.

Ocelářští experti už jen připomínají, že určitou jistotu mohl mít Salzgitter již před rokem, když chtěl začít úzce spolupracovat s rakouským Voestem. Jenže, jak dodávají, ta by jen stěží Schröderovi přinesla voličské hlasy.

bitcoin_skoleni

Zpracováno podle týdeníku Stern

  • Našli jste v článku chybu?