Jen vyšší bytost má nejspíš tušení, co se bude dít na Kypru dál. Jisté je jenom jedno: prosperita tohoto ostrovního státu, založená na službách spojených s jeho postavením daňového ráje včetně finančních, je ohrožena jako málokdy v moderních dějinách.
Odepište si tuto část kyperské ekonomiky, a co vám z toho vyjde? Jistě, v Evropské unii mimořádně příjemné klima, od dubna do listopadu moře, v kterém se dá koupat, anglicky mluvící obyvatele. V podstatě totéž najdete na Krétě, která je podobně velká a na řecké poměry rozhodně není chudá. Jenže podle údajů Eurostatu, publikovaných před týdnem, představoval v roce 2010 HDP na obyvatele Kréty (region v rámci NUTS II) v paritě kupní síly 19 500 euro, tedy 80 procent průměru evropské sedmadvacítky, mimochodem stejně jako v Česku. Kypr naproti tomu byl s 23 600 euro o celých 17 procentních bodů nad Krétou, což je hodně.
Konec důvěry v kyperské banky
Nebude mnoho takových, kteří by po odpisu 80 procent hodnoty vkladu u depozit nad 100 000 euro v druhé největší bance kyperské banky Laiki ještě někdy považovali Kypr za vhodnou destinaci pro svoje peníze. Faktem je, že lze poměrně obtížně pochopit, jak byly vlastně kyperské banky řízeny, když se nepokusily zbavit špatných aktiv, třeba řeckých dluhopisů, dokud byl ještě čas. Popravdě řečeno, nebylo ho nijak málo. Vzhledem k tomu, že o vysoké citlivosti kyperských bank na vývoj v Řecku se psalo i ve střední Evropě už tak před minimálně rokem a půl, vrtá autorovi sloupku hlavou, jaký vkladatel to asi musel být, že si v nich nechal víc než jakoukoli částku překračující limit pojištění 100 000 euro, tedy maxima pojištění vkladů. Už z toho důvodu, že v Česku se takhle reagovalo už v roce 2008. A konečně jeden musí žasnout nad tím, že samotnou kyperskou věrchušku mohlo napadnout, že bude krátit i vklady pod pojistným limitem (neuvěřitelné!), a je fakticky ochotna zvýhodnit Rusy před vlastním obyvatelstvem.
Nizozemský ministr financí Jeroen Dijsselbloem a šéf Eurogroup, tedy klubu ministrů financí eurozóny, promeškal historickou příležitost třikrát měřit a jednou mluvit, když prohlásil, že kyperský model bude do budoucna opakován i při jiných příležitostech. Nejen, že k smrti vyděsil všechny zasvěcence, kteří se ze všeho nejvíc bojí dominového efektu v podobě paniky a „runu“ depozitorů na banky, které jsou považovány za kapitálově slabé, ale zapsal se do dějin způsobem, který není zrovna za rámeček.
Sen o nalezištích plynu
Není-li tohoto typu služeb, bude se Kypr muset znovu vejít do ostrovního futrálu, a nedaleká Kréta dává přibližnou představu o tom, o kolik se ten futrál musí scvrknout. Jistěže by bylo krásné, kdyby se jako alternativa nabídla bohatá naleziště zemního plynu z podmořských ložisek jižně od ostrova těsně na hranici kyperských a izraelských teritoriálních vod. Plyn tam je, jenže nikdo přesně neví, kolik ho je, a jak ho dostat ke klientům. Zvlášť když o ložisko bude usilovat sever ostrova, který je fakticky pod kontrolou Turecka. Nejlepší odbyt by byl právě v mohutně rostoucím Turecku, jenže to je zase nepředstavitelné pro kyperské Řeky.
Smutný osud jiného ostrova
Chcete-li porozjímat o Kypru a Kypřanech nad dobrou knihou, pořád není nic lepšího než si přečíst „Hořké citróny“ od Lawrence Durrella, odehrávající se na sklonku britské správy nad ostrovem v polovině 50. let minulého století.
A při pátrání nad vrtkavým štěstím ostrovních ekonomik můžete narazit na opravdové zajímavosti i hlubší historii. Byl tady jiný ostrov, v jiné části světa, který v 80. letech 18. století představoval nejbohatší území tehdejšího světa. Jeho plantáže tehdy pokrývaly 40 procent spotřeby cukru a 60 procent kávy v Evropě.
Pokud máte na mysli Kubu, přihořívá, ale její chvíle přišla na řadu později. Musíte o kus dál na východ. Následováno dalšími karibskými plantážními koloniemi vykazovalo tehdejší Saint-Domingue nejvyšší hrubý domácí produkt na obyvatele, a to včetně otroků, jejichž životní podmínky přitom byly strašné. Díky lukrativním cenám cukru a tropických plodin financovaly zisky nezanedbatelnou část nádherných staveb tehdejší Francie.
Dneska se někdejší nejbohatší francouzské kolonii, přezdívané „perla Antil“, už samozřejmě neříká Saint-Domingue. Také je skoro dvě stě deset let samostatným státem. Jmenuje se Haiti a je to s velkým náskokem nejchudší země na západní polokouli.
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka
Non habemus director, ministr, prezident
