Ceny v plynárenství tradičně určuje hlavně největší hráč na trhu RWE, který před dvěma lety změnil jméno na Innogy. Nedávno oznámil, že jde s cenou nahoru o necelá tři procenta, a to s platností od 22. ledna. „Nejedná se o žádné drama. Například ve srovnání s rokem 2012 budou naši zákazníci platit za plyn i po zdražení stále výrazně méně,“ poznamenal obchodní ředitel skupiny Innogy ČR Tomáš Varcop.
Je možné, že jeho příkladu budou časem následovat i další velcí dodavatelé. Zatím nechává své ceníky beze změn ČEZ, Pražská plynárenská či X Energie. Ale například Pražská plynárenská žádné přepisování ceníků směrem nahoru prozatím nechystá.
Pokud vezmeme v úvahu základní nabídky, tak na pozici nejlevnějšího z 18 sledovaných dodavatelů se posunul ČEZ Prodej. „Nakupujeme postupně během několika let, a to nám umožňuje cenu dlouho držet. Ale ani my nebudeme schopni růst cen na burze absorbovat věčně. Upravit ceny v dohledné době budeme muset, ale v lednu to nebude,“ dodává mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.
ČEZ trumfl levné MND
Aspoň prozatím tak ČEZ Prodej sesadil z pozice nejlevnějšího velkého dodavatele společnost MND. Ta musela jít v meziročním srovnání s cenou nahoru o 9,5 procenta, ale stále zůstává relativně levným dodavatelem. Totéž nelze říci o některých jiných alternativních dodavatelích; jako nejdražší ze srovnání vychází Armex Energy a některé produkty v nabídce Bohemia Energy.
Přehlednost trhu dále komplikuje přístup dvou velkých alternativních dodavatelů - Bohemie Energy a Centropolu. O nich lze říci, že jsou drazí i levní současně. Mají velmi cenově atraktivní akční nabídky určené hlavně pro nové klienty, ale pasivním dlouholetým klientům účtují poměrně vysoké částky. Pro představu: za rodinný domek vytápěný plynem můžete při spotřebě 30 megawatthodin zaplatit 34 tisíc korun, ale také 49 tisíc (viz Srovnání cen dodavatelů plynu).
Ceny plynu pro domácnosti a drobné podnikatele se vyvíjejí spíše v závislosti na vstřícnosti dodavatelů než na dění na komoditních burzách. Přesně naopak tomu je u velkoodběratelů. Průmyslové podniky a veřejný sektor se budou muset vyrovnat s nemalým zdražením, které se pohybuje v řádu desítek procent. Zlaté časy posledních tří let, kdy bylo možné nakupovat plyn za mimořádně příznivých podmínek, již skončily.
Jeden příklad z Věstníku veřejných zakázek: Masarykova univerzita v Brně před rokem vysoutěžila dodávky plynu na rok 2018 za 6,4 milionu korun. V příštím roce již při stejné výši odběru zaplatí 10,1 milionu korun. Podobný skok lze pozorovat i u dalších zadavatelů.
Nahoru a zase dolů
Cena zemního plynu zůstávala dlouho klidná na úrovních okolo 18 eur za megawatthodinu. Letos dvakrát skokově narostla - nejprve v dubnu a květnu, podruhé v srpnu a září, kdy se vyšplhala až na 27 eur. Od té doby opět klesala k hodnotám okolo 23 eur (600 korun) za megawatthodinu. Oproti dění na trhu s elektřinou tedy žádné velké drama.
Analytici většinou upozorňují na nesoulad mezi rostoucí poptávkou po zemním plynu ve světě a problémy na straně nabídky. Konkrétně situaci v Evropě zkomplikovalo omezování těžby v Nizozemsku i výpadky produkce v Severním moři. Na druhé straně vyšší cena přivábí do Evropy exportéry zkapalněného plynu z celého světa. Tento projev neviditelné ruky trhu by měl držet ceny tohoto paliva v rozumných mezích.
Konec levné elektřiny. Spotřebitele čeká největší zdražení v této dekádě
Přečtěte si také: