Edmund Hillary, Salvador Dalí, Charles Lindberg či Cary Grant cestovali se zavazadly opatřenými monogramem LV. Z dílny Louise Vuittona se za 150 let existence stal symbol luxusu; možná i proto, že většina původních výrobních procesů dodnes téměř nedoznala změny. To je fascinující.
Dílnu v Asnières na okraji Paříže tvoří nevelká prosklená přístavba k rodinnému domu, v němž potomci rodiny Vuitton žili až do roku 1981. Právě odtud v současné době pocházejí výrobky zhotovené podle přání zákazníků, řemeslníci používají stejné materiály a v některých případech i stejné tradiční nářadí jako v časech Louise Vuittona, zakladatele.
Narodil se v roce 1821 ve Franche-Comté poblíž švýcarských hranic. Jeho otec, truhlář, ho naučil základům řemesla a víme, že když bylo Louisovi čtrnáct let, vydal se pěšky do Paříže. Čtyři sta kilometrů. Na cestě, která mu trvala více než rok, si přivydělával nejčastěji jako truhlářský pomocník.
Stopa Louise Vuittona se poté objevuje v roce 1837. Tehdy nastoupil do učení k bednáři-baliči v pařížské čtvrti Madeleine. Pro historii budoucí firmy je podstatné, že bednář-balič byl termín používaný pro výrobce cestovních zavazadel.
Brzy se stal znalcem různých druhů dřev, ze kterých se vyráběly cestovní truhly. Jeho zručnosti využila i francouzská císařovna Eugénie. V roce 1854 se Louis Vuitton oženil a ve stejném roce si otevřel první dílnu v pařížské ulici Rue Nueve-des-Capucines, nedaleko náměstí Vendôme. A začal navrhovat cestovní zavazadla, jaká považoval za nejpraktičtější pro cestování ve druhé polovině 19. století. Něco o tom věděl. Byl totiž nadšeným cestovatelem, a dokonce podnikl cesty do alžírské a marocké pouště, aby mohl svá zavazadla vyzkoušet.
Mezi první vynálezy Louise Vuittona patřily například skříňové kufry, rozměrná zavazadla tvořená dvěma částmi: na jedné straně šatna, na druhé zásuvky. Byly vymyšleny tak, aby cestující nemuseli vybalovat na každé zastávce veškeré vybavení. Na tomto principu byla později založena řada dalších návrhů. Ukázky prvních cestovních skříní jsou nyní vystaveny v muzeu Louise Vuittona v Asnières.
Jedním z převratných vynálezů byla výroba plochého kufru, který nahradil nepraktické truhly, jež nebylo možné štosovat. Kufry se dodnes mimo jiné vyrábějí v Asnières, kam firma produkci přesunula v roce 1859. V prvním patře dílny se soustřeďují práce se dřevem. Vše probíhá ručně, od přípravy latí až po sestavení dřevěné konstrukce budoucího kufru. Ve druhém patře potom dřevěné konstrukce, opět ručně, přelepují speciálním trianonským plátnem. Týmž, jež začal používat namísto kůže zakladatel firmy. Voskované plátno je totiž pevnější a hlavně - nepromokavé. Nakonec se kufr opatří kováním, kovovými nýty a ručně ušitou rukojetí. Vnitřek všech zavazadel je uzpůsoben tak, aby bylo možné přepravovat osobní věci s co největším pohodlím. Nepřehlédnutelnou součástí každého zavazadla, které pochází z dílny Louis Vuitton, je bezpečnostní zámek, vyráběný - jak jinak - ručně. Princip neodemknutelného zámku vynalezl Louis Vuitton v roce 1890. Každý zákazník dostane vlastní číselné heslo, které zabezpečuje všechna jeho zavazadla.
Mimochodem, trianonské plátno, které se využívá k výrobě cestovních zavazadel, je opatřeno monogramem LV. Nápad vytvořit image neoddělitelnou od značky je také letitý - pochází od zakladatelova syna Georgese. První model potažený plátnem v typické okrově a kávově hnědé barvě s monogramem zakladatele zaregistroval v roce 1897 a v roce 1905 i značku LV. Nápad pravděpodobně inspiroval řadu dalších známých značek, které po vzoru LV začaly používat své logo jako dekorativní motiv i nedílnou součást svých výrobků. Zpravidla - a v případě produktů s monogramem LV docela určitě - jsou takové výrobky nyní synonymem luxusu. Za malou klíčenku LV jsou zákazníci ochotni zaplatit kolem sta eur, za skříňku na doutníky s měřiči vlhkosti až sto tisíc eur. Zástupci firmy se chlubí tím, že na rozdíl od jiných luxusních značek firma kontroluje celý komerční proces, tedy od výroby v dílnách až po distribuci ve vlastních obchodech. Do sedmdesátých let působily po světě pouze tři značkové obchody Louis Vuitton, nyní se jejich počet rozšířil na více než tři stovky. Všechny jsou z hlediska značky řízeny po stránce finanční, obchodní i estetické. Výrobky LV proto není možné koupit v duty free obchodech na letištích a je zbytečné čekat na sezonní výprodej.
V roce 1997 pozvala firma Louis Vuitton ke spolupráci slavného newyorského designéra Marca Jacobse, který nejenže připravil novou kolekci kabelek, ale zároveň se díky němu rozšířila i paleta výrobků. Monogram LV kromě kabelek a cestovních zavazadel se stal zdobným ornamentem také obuvi, textilu, klenotů a hodinek.
Kolik je hodin v Káthmándú?
Designéři firmy Louis Vuitton se nechali inspirovat retrostylem a navrhli čtvercové hodinky, které mají symbolizovat pohyb ve vesmíru. Když je společnost minulý měsíc v posledním patře svého sídla v centru Paříže na rue Pont Neuf představovala, stěny místnosti připomínaly modré nebe s plujícími oblaky. Modrá je převládající barvou nové řady hodinek.
Klienti si mohou vybrat ze tří typů: pánských, dámských a DuoJet, přičemž hodinky DuoJet byly vyrobeny a patentovány exkluzivně pro značku Louis Vuitton. Jsou určeny pro vyznavače cestování; dva ciferníky mají usnadnit adaptaci v různých časových pásmech. „Ať se vydáváte do Káthmándú nebo na ostrov Chatham v Pacifiku, DuoJet vám vždy ukáže přesný čas,“ zní reklamní slogan. Cena je přiměřená prestiži značky i jejích výrobků: od dvou do čtyř tisíc eur. První modely by se měly objevit v dubnu.
