Makroekonomika
Itálie nemůže počítat s nekonečnou vstřícností ECB ani s podporou eurovalu
Evropská centrální banka (ECB) nakupuje bondy krizí postižených členů eurozóny ve velkém, ke konci října měla v rozvaze dluhopisy již za 173,5 miliardy eur. Nehledě na to se výnos u desetiletých italských vládních dluhopisů zvyšuje a je momentálně zhruba o tři procentní body vyšší než v případě dluhopisů České republiky se stejnou splatností. Objem vydaných italských bondů je čtvrtým největším na světě. Reálná potíž spočívá v tom, že v příštím roce budou splatné italské dluhopisy v objemu téměř 307 miliard eur. Pokud se situace na trzích neuklidní, stane se financování vládního dluhu Itálie obrovským oříškem, přestože rozpočet země vykazuje primární přebytek. Každé zvýšení nákladů na obsluhu dluhu prostřednictvím vyšších výnosů požadovaných investory zvyšuje tlak na růst italského primárního rozpočtového přebytku, čili nic jiného než hluboké rozpočtové škrty. Celková kapacita eurovalu (EFSF), bez kouzel s finanční pákou a dalšími investory, je 440 miliard eur a musí se vypořádat s čekateli na pomoc v podobě Řecka, Irska, Portugalska a potenciálně Španělska. Na Itálii tak – bez dalších opatření, jejichž přesnou strukturu je nutné teprve dohodnout – EFSF nemá peníze. ECB se potom ústy člena své Výkonné rady Jürgena Starka vyjádřila, že se chce nadále soustředit na naplňování svého mandátu – udržování cenové stability. Jinak řečeno, pumpovat do systému peníze pod tlakem se jí nechce.
