Mozky v Silicon Valley pracují v nevyhovujícím prostředí
Kancelář s masivními omšelými stoly, ohromným psacím strojem a dřevěnou židlí vzbuzuje dnes již úsměvy. Kancelářská architektura prošla a prochází výraznými změnami, které souvisejí s rozvojem intelektuální práce. Ze statistik vyplývá, že více než polovina pracující populace ve vyspělých zemích je zaměstnána v kanceláři, kde tráví dvě třetiny času. „Kancelář se stává klubem, mění se na místo, kde se setkávají lidé, funguje jako diskusní platforma, tvrdí ředitelka společnosti Prostor – architektura, interiér, design Dagmar Vernerová. Většina kancelářských prostor však stále ještě vychází z konceptu starého sto let. „Tento model odpovídal primitivní technice, zastoupené telefonem a psacím strojem, která byla ovladatelná v podstatě negramotným proletariátem. Ten se na devátou hodinu dopravil do práce v centru města a v pět hodin odcestoval na předměstí, kde bydlel. Místo, kde se pracovalo, bylo tedy jasně oddělené od místa, kde se žilo. Jednotlivá pracoviště odrážela hierarchické postavení mezi pracovníky a nemožnost jejich volby. Bohužel, tento dnes zcela nevyhovující typ budov se stále staví v Indii, Thajsku nebo v Číně, konstatoval v exkluzivním rozhovoru pro týdeník EURO jedenašedesátiletý Francis Duffy, světově uznávaný britský architekt a bývalý prezident Královského institutu britských architektů (Royal Institute of British Architects). Vývoj moderních kancelářských prostor je výrazně ovlivněn informačními technologiemi. Ve společnosti založené na informacích je důležité, kde člověk pracuje, v jakém prostředí, jakým způsobem využívá svůj čas. Moderní kancelář se stává místem, které může výrazně podmiňovat chování jedince i chod celé společnosti. EURO: Mohl byste shrnout změny, které s sebou přináší nový koncept pracovního prostoru? Duffy: První změna vychází z všudypřítomných informačních technologií, které umožňují člověku jiným způsobem pracovat s prostorem, jinak ho rozdělovat do zón. Druhým důležitým aspektem je, že pracovníci mají více moci a pravomocí zapojovat se do vytváření místa, které budou v budoucnu využívat. A z pohledu designu technika umožňuje vytvářet prostředí, které je bohatší, rozvinutější, různorodější a které dává lidem možnost volby, to znamená, že je humánnější. EURO: Co všechno působína proměnu v pojetí? Jaké jsou hlavní rozdílymezi klasickoua moderní koncepcí? Duffy: Domnívám se, že si všichni od realitních společností až po vlastníky nemovitostí začali uvědomovat, že podoba budovy by měla být přímo svázána s obchodní strategií podniku, jenž v ní sídlí. Kancelářská stavba už by neměla být něčím, co ruší a je navíc, ale měla by být přímo svázána s byznysem. Velice dobrým příkladem je rekonstrukce ministerstva financí ve Velké Británii. To již sto let sídlí v londýnské Whitehall. Způsob, jakým je budova strukturována, jak byla zařízena, odráží hodnoty i styl práce ministerstva. Současné rekonstrukce využívá ministr k tomu, aby změnil kulturu, aby změnil způsob myšlení v celé organizaci. Ta by měla být průhlednější, přizpůsobivější, flexibilnější. Nic z toho by se bez rekonstrukce neuskutečnilo. V současné době by měl být kancelářský prostor místem, kde vznikají a rozvíjejí se myšlenky, nikoliv kde lidé sedí od devíti do pěti. EURO: Tyto změny se určitědotknou i vztahumezi zaměstnancia managementem. Duffy: Prostor velice výmluvně odráží takové vztahy. Konvenční kancelářské prostory zdůrazňovaly, jak se člověk malými krůčky propracovává v kariérní hierarchii. Nové pojetí by mělo zdůrazňovat, že pracovní prostředí člověka vítá, že společnost má o něho zájem. EURO: Kde se tento koncept moderního prostoru zrodil? Duffy: První vlaštovky se objevily v elektronickém průmyslu a v průmyslu informačních technologií. Tato odvětví jsou totiž důležitým vyvolávačem, ale také uchovatelem změn. Pak následovaly konzultantské firmy. Přibližně před pěti lety změny postoupily do dalších odvětví, jako maloobchod, v současné době se přesouvají do oblasti finančních služeb. Myslím, že postupně pokryjí celé hospodářství. EURO: Jaké výhody přináší tento model? Duffy: Budu jmenovat tři hlavní. První je možnost účelnějšího využití prostoru. To znamená: na dané místo je možné umístit více lidí. Za druhé: pokud je prostor využíván inteligentním způsobem, stimuluje v lidech tvůrčí schopnosti, dokáže dávat dohromady schopné lidi, a tak umožňuje lépe rozhodovat. Za třetí: prostor je velmi mocným komunikačním prostředkem. Ukazuje způsob myšlení a hodnoty organizace, její aspirace i snahu něčeho dosáhnout. Existuje stále, tím působí více než jakýkoliv jiný prostředek. Je důkazem toho, že společnost nechce separovat lidi, že funguje na základě znalostí a pracuje s inteligentními lidmi. Samozřejmě že ale vypovídá i o přesném opaku. EURO: Nové pojetí budepro společnosti znamenati nemalé náklady.Za jakou dobu lze očekávat,že se tyto investice vrátí? Duffy: Velice dobrým příkladem je projekt, který jsme připravili před pěti lety pro centrálu Anderson Consulting v Chicagu. Díky promyšlenému využití prostoru se podařilo uspořit přibližně jednu třetinu místa, čímž se samozřejmě ušetřilo i nájemné. Náklady projektu se vrátily během čtyř let. Chci ale zdůraznit, že kancelářské prostory jsou pravděpodobně nejméně efektivně využívaným prostředkem v současné ekonomice. Velmi se jimi plýtvá a hlavně se neměří efektivita jejich využití. Lidé je totiž považují za něco technického, nikoli za součást strategického podnikání. Na druhé straně nám bezdrátová technika umožňuje získat zpět některé výhody, které jsme ztratili jejich neefektivním využitím. Díky bezdrátové technice dokážou být lidé mobilnější jak v kanceláři, tak mimo kancelář a to takovým způsobem, který by ještě před pěti lety byl zcela nepředstavitelný. EURO: Pokud společnosti přistoupí na nový koncept kancelářských prostor, bude to určitě vyžadovati odezvu u developerů. Duffy: Ano, s tím souhlasím. Za největší překážku považuji dvě průmyslová odvětví, která patří mezi nejkonzervativnější vůbec, a to oblast nemovitostí a stavební průmysl. Jsou zastaralá, zaměřená na nabídku, přesvědčená, že dokážou dělat pořád tím jedním způsobem, na který jsou zvyklá. Brání se jakýmkoliv změnám. To je staví do dosti nebezpečné pozice. Jedním z nejmarkantnějších důkazů je Silicon Valley ve Spojených státech. Nejschopnější lidé, nejlepší intelektuálové a technici pracují v nejhorším prostředí. Budovy jsou absolutně nevyhovující, levné ve svém stylu, dočasné, neprodyšné. Architektonicky naprostá katastrofa. Jak je to možné? Jedním z důvodů je selhání realitního a stavebního průmyslu. Vzpomínám si na kreslený seriál o človíčkovi, který se jmenuje Dilbert. Ten pracuje v takové společnosti, jaké fungují v Americe, kde jsou místo kanceláří boxy. Podniková kultura je zcela frustrující, nic tam nefunguje tak, jak má. Prostor zdůrazňuje, že je lidi třeba oddělovat a držet od sebe. Podobně jako v Silicon Valley. Myslím, že je to hodně ironické. EURO: Lze říci o některé části světa, že má náskok v prosazovánínového pojetí? Duffy: Nelze tvrdit, že Amerika je před Evropou. Rozhodně ne před severní Evropou. V Nizozemsku, Německu i ve skandinávských zemích existuje hlubší sociálnědemokratická tradice, v rámci které byly úplně jinak stavěny kancelářské budovy. Lidé jsou zapojováni do budování pracovního prostoru, který je k nim citlivější a krásnější. To také podporuje můj argument, že čím více zapojíme lidi do vytváření místa, tím lépe bude architekt fungovat. EURO: Nedomníváte se, že proti sobě působí dva procesy? Technika na jedné straně umožňuje, aby pracovní prostory byly hlavně místem setkávání, na druhé ale lidi svým způsobem izoluje? Duffy: V tomto jsem optimistický. Informační technologie sice mají schopnost izolace, člověk ale stále vyhledává interakce, důvody, proč se setkávat s jinými lidmi, se kterými rozvíjí své myšlenky v prostředí virtuální divočiny. EURO: Bude mít vliv na koncipování pracovních prostor rozvoj práce z domu? Duffy: Toto je způsob myšlení z poloviny dvacátého století. Proč stále rozdělujeme práci a domov? Ze statistik vyplývá, že osmdesát procent vztahů vzniká na pracovišti. Proč tedy tato dvě místa nespojit. Pracovní prostředí se stále více stává klubem, kde lidé mezi sebou komunikují, rozvíjejí myšlenky, diskutují.
