Průkopník bezdrátového internetu žije v Praze
Geoffrey S. Goodfellow (44) V počítačovém průmyslu a v telekomunikacích působí 25 let. Živí se jako poradce. Zároveň investuje do firem v sektoru bezdrátových telekomunikací a internetu. Moderní technologie poznával během svého dvanáctiletého působení ve Stanfordském výzkumném ústavu, kam nastoupil v roce 1974 a podílel se tam na vývoji internetu i jeho předchůdci ARPANET. Nikdy nedokončil ani střední školu. V roce 1988 založil společnost RadioMail Corp., která se specializovala na bezdrátový přenos elektronické pošty. Firma postupně otevřela kanceláře na čtyřech kontinentech a v roce 1993 do ní investovala Motorola. V roce 1996 Goodfellow RadioMail opustil. O dva roky později se přestěhoval do Prahy, kde připravuje projekt internetového rádia a o víkendech pouští hudbu v pražských klubech.
EURO: Můžete popsat, jak se z úspěšného podnikatele v Silicon Valley stane Pražan? GOODFELLOW: Přijel jsem do Prahy někdy na konci září 1997. Prošel jsem se po Karlově mostě a okamžitě jsem věděl, že tu musím bydlet. Vrátil jsem se domů, prodal jsem dům v San Franciscu a v lednu 1998 jsem se odstěhoval do Prahy. EURO: Stýská se vám po Kalifornii? GOODFELLOW: Ne. Vůbec. EURO: Jak to? GOODFELLOW: Není to zrovna nejkulturnější a nejkrásnější místo na této planetě. To je pro mě Praha. Od té doby, co jsem odjel, se San Francisco a okolí změnilo. Jeho DNA zmutovala vlivem internetu. Ten San Francisco zničil. Ovládl město a všichni zajímaví lidé, muzikanti a umělci, si už nemohou dovolit tam žít. Nerad se tam vracím. Všechno je spojeno s internetem a s penězi. Město ovládla chamtivost a hysterické bitvy o moc. Kultura, která žádnou kulturu nemá. EURO: Před pětadvaceti lety jste byl jedním z mála lidí, kteří věděli, co je to internet. Věnoval jste se výzkumu v této oblasti. Proč vás teď internet tak rozčiluje? GOODFELLOW: Rozdíl je v tom, že tehdy jsme se o internet starali, protože to byla zábava. Hráli jsme si. Teď však mladí lidé odcházejí ze škol postižení zlatou horečkou. Všechno je to o penězích. Už tomu nepropadají, protože by je to bavilo, jako to dělali třeba Jerry Yang a Dave Filo s Yahoo!, Steve Vozniak a Steve Jobs s Apple nebo – a teď mi odpusťte, že se sám plácám po ramenou – Geoff Goodfellow s RadioMailem. A příklady jsou i tady. Třeba Ivo Lukačovič a jeho Seznam. Dělali jsme to jen proto, že nás to bavilo. Peníze s tím neměly nic společného. Dám příklad. Skládám poklonu Jimu Clarkovi, zakladateli Silicon Graphics, Netscapu nebo Healthscape. Když začínal, chtěl vydělat deset milionů. Když vydělal deset, chtěl sto milionů, pořídil si vlastní tryskáč a potřeboval půl miliardy, pak miliardu. Teď chce vydělat víc peněz než Larry Ellison z Oracle. Už ale asi ví, že nikdy nebude mít víc peněz než Bill Gates. Tomu říkám kultura bez kultury, která slouží účelu bez účelu. Nepřináší nic nového. A teď jsou tady všichni ti mladí po univerzitě, kteří vidí tuto zlatou horečku a chtějí být její součástí. Chtějí se vypracovat do internetové „aristokracie . Přitom lidé, kteří něco dělají jen pro peníze, jsou úplně jiní než ti, kteří dělají věci z duše. EURO: Ale někteří z těch, kdo ty věci dělali pro zábavu, jsou pořád v byznysu. Třeba Steve Jobs. Zachovali si původní nadšení? GOODFELLOW: Určitě. Když se Steve Jobs vrátil do Apple Computer poté, co prodal společnost NeXT Software, měl jednu jedinou akcii Applu. Lidé, které chtěl ve firmě zaměstnat, se ho ptali: „Jak vám můžeme věřit, když v tom podniku nemáte žádný podíl? Co vás motivuje? Z takových otázek Jobs šílel a vybuchoval vzteky, protože si uvědomoval, že tito lidé přicházejí jen kvůli penězům. Zajímalo je jen, jak vysoká bude jejich opce na akcie, co budou mít napsáno na vizitce, kolik dostanou a jestli budou sedět v té hezké rohové kanceláři s výhledem na jezírko. To ale nemá nic společného s láskou a touhou po technologii nebo obecně něčem novém, co udělá svět lepším, případně ho úplně obrátí naruby. EURO: Proč takoví lidé v byznysu zůstávají, mají–li pocity jako vy? GOODFELLOW: Protože pořád chtějí vidět růst své myšlenky a vize. S několika z nich jsem v poslední době hovořil a mohu říct, že se jim ta kultura nelíbí. EURO: Řekl jste, že před pětadvaceti lety byl internet skvělou hračkou. Existuje teď něco podobného, s čím by se dal tehdejší internet porovnávat? GOODFELLOW: Jednou z nejzajímavějších věcí je bezdrátový internet. To už jsem sice dělal, ale pořád mě to baví. Kam teď ovšem směřuji, je širokopásmový přenos dat. Ten bude mít obrovský vliv na budoucnost médií. EURO: A co to bude? GOODFELLOW: Internet je opravdu dobrý v odstraňování prostředníků a v deagregaci. Pokud něco chcete, na cestě mezi vámi a požadovanou věcí je obvykle mnoho prostředníků. Internet vám umožňuje se jich zbavovat. Můj nový projekt je internetová rozhlasová stanice a online komunita, která bude vysílat dvanáct hodin denně z Prahy a dvanáct hodin ze San Francisca. Hrát bude taneční hudbu pro lidi, kteří mají rádi house music, techno, trance a další žánry, jež podle mého názoru nedostávají v rádiích prostor. Když jste muzikant a chcete svou hudbu dostat k posluchačům, musíte projít několika agregačními body. Prvním je omezené frekvenční spektrum rádiových vln. V tom je určitý počet rozhlasových stanic, které vysílají podle jednoho ze zhruba pěti formátů. Ať už stanice hraje v jakémkoli formátu, má obvykle takzvaný playlist, takže diskžokejové nemají právo vybírat, co budou hrát. Všechno řídí počítač podle nějakého algoritmu. Je těžké, aby se tam objevilo něco nového. Nynější revoluce připomíná situaci, kdy se v Americe objevily FM vysílače. Začaly vznikat mikrostanice, které nefungovaly jako agregační body, a bylo možné do jejich vysílání dostat i zcela neznámé skladby. To samé byl případ MTV, která vysílala všechno, co jí hudebníci poslali. Tak se stala slavnou třeba Madonna nebo Duran Duran. MTV potřebovala obsah. A já říkám, že stejné to teď bude s nástupem věku širokopásmového přenosu dat po internetu. Všechny aplikace jako Real–Player, Windows Media Player nebo MP3 jsou skvělou demonstrací funkčnosti konceptu, ale poskytují stejně příjemný zážitek, jako když jedete autem po Praze v pět odpoledne. V budoucnu budeme používat mnohem rychlejší technologie, k tomu podstatně levnější. Každý si pak bude moci postavit vlastní rádio nebo televizi, což změní způsob, jakým fungují média. V následujících třech letech se chci na této změně podílet. EURO: Bude váš projekt schopen si na sebe vydělat? GOODFELLOW: Ty nejlepší a nejúspěšnější věci na internetu byly ty, které se za prvé staly náhodou, za druhé neměly nic společného s penězi. Včetně samotného internetu. Byla to například elektronická pošta, TCP/IP, Yahoo!, Apple Computer, Netscape a tak dál. Za vším byla láska a něčí touha udělat věc, která tu ještě nebyla. Teprve pak přišly finance. A já v tuto chvíli nevím, zda budu schopen vydělávat. Možná neuspěji. Když neuspěji, budu mít jistotu, že jsem udělal chybu. Čím rychleji poznáte, že jste udělal chybu, tím rychleji dosáhnete úspěchu. Takže já chci dělat chyby, abych se z nich mohl poučit. Zatím nevím, jak toho dosáhnout, protože začínám. Zuby se ještě nezačaly prořezávat. Myslím, že můj projekt bude jednou vydělávat. Ale jak, to ještě nevím. Určitě se však budu dobře bavit. EURO: Máte nějaké investory? GOODFELLOW: Nemám. Zatím všechno platím sám. Ještě je příliš brzy přizvat další investory. Na prvním místě nejde o peníze. To hlavní je pracovat se skvělými a zajímavými osobnostmi. Obecně přitom platí, že lidé, kteří mají peníze, nejsou zrovna ti nejlepší a nejpoctivější. Peníze jsou mojí čtvrtou prioritou. To nejdůležitější jsou zákazníci, v mém případě diskžokejové a posluchači, na druhém místě jsou mí spolupracovníci, na třetím místě pak průmyslové odvětví, v němž podnikám. V tomto případě hudební průmysl a scéna taneční hudby. Akcionáři jsou až na místě čtvrtém, protože vycházíte–li vstříc předchozím prioritám, ta čtvrtá bude spokojená automaticky. EURO: Máte už v Praze svůj tým? GOODFELLOW: Pracuje pro mě celkem asi patnáct lidí v Praze a v San Franciscu. V delším časovém horizontu bychom rádi zapojovali i další města tak, aby se rádio stalo celosvětovým. EURO: Má rádio webovou adresu? GOODFELLOW: Ano, ale neprozradím vám ji (smích). EURO: Když už mluvíme o penězích. Pořád investujete do technologických a internetových společností. Proč? GOODFELLOW: Vedle podnikání jako poradce spravuji své investiční portfolio, ale mé akcie nejsou technologické. Občas náhodou do technologických firem investuji, ale jinak vlastním akcie farmaceutické firmy, další vyrábí hologramy na kreditní karty. Všechno to jsou podniky, které stihl osud z velké části podobný osudu Škody Plzeň. Nejprve zkrachovaly, ale měly třeba nějakou dobrou technologii. Nějaké zlaté nugety se šancí na úspěch. Prvním úkolem bylo zbavit se špatného managementu, který krach způsobil, restrukturalizovat, přeobsadit správní radu a vrátit se na trh. Do takových firem investuji. Cena akcií podobných podniků se obvykle pohybuje okolo jednoho až dvou dolarů. Když uvažuji o takové investici, sejdu se s manažery, dívám se jim do očí, sleduji řeč jejich těla a z toho poznám, jestli má investice smysl. Když cena podniku stoupne, vyděláte spoustu peněz. Mimochodem, ani toto nedělám pro peníze. Dělám to pro poučení, cestování, objevování, a navíc pokaždé, když jsem chtěl investovat jen pro peníze, tak jsem neuspěl. Proto v životě dělám věci jen pro zábavu. Na každém svém e–mailu mám automatický podpis, který obsahuje následující větu: Úspěch je dostat to, co chcete. Štěstí je chtít to, co dostáváte. EURO: Co si myslíte o současné situaci na akciovém trhu Nasdaq a všem tom šílenství okolo technologických akcií? GOODFELLOW: To úzce souvisí se vším, co se stalo v San Franciscu. Vypukla zlatá horečka, určitý typ pyramidového podvodu. Domek z karet, který se jednou zhroutí. Současná cena akcií na Nasdaqu nemá nic společného s jejich hodnotou. Já tomu říkám foo–foo a la–la, blbost, možná dokonce podvod. Souvisí to s penězi a touhou získat ještě víc. Podívejte se na společnosti, které vrhají akcie na veřejný trh, a přitom nemají žádné příjmy. Navíc ani nemají naději, že by někdy nějaké peníze vygenerovaly. Něco jako firma, na níž teď pracuji já (smích). Já ale nechci prodávat žádné akcie. Pokud moje firma uspěje, budu rád, když si ji nějaký velký mediální mogul, třeba Bertelsmann, News Corp, Viacom nebo Time Warner, koupí do svého portfolia jako další komunikační kanál. EURO: Jak je možné, že má iracionalita takový vliv na burzu? GOODFELLOW: Asi je to tak, že iracionalita produkuje další iracionalitu. V Jihoafrické republice existoval ve městě Jonestown kult, jehož členové spáchali hromadnou sebevraždu. Bylo to asi tisíc lidí. Všichni vypili jed. Nebo sekta Óm Šinrikjó v Japonsku, jejíž členové vypustili v metru smrtící plyn. Racionální a chytří lidé jsou prostě někdy chyceni do pasti iracionality. Nevím, zda můžu v tomto regionu použít následující příklad, ale je to stejné jako s Hitlerem a jeho Třetí říší. Kolik racionálních lidí spáchalo tolik otřesných činů. Lidé jsou chamtiví, a to podporuje iracionalitu. Chtít něco získat bez námahy je hloupost. EURO: Kdy ta horečka skončí? GOODFELLOW: Myslím, že už ustupuje. Fyzikální a gravitační zákony konečně opět začínají platit. Na horizontu se objevují bouřkové mraky a zašlehly první blesky. Myslím, že se vracíme zpátky do reality. Domek z karet může být vysoký, ale v určitém momentu už ani nemusíte vytáhnout z konstrukce kartu, aby spadl. Zhroutí se vlastní vahou. Všichni nakonec pochopí, že akcie musí přinášet zisk a právě v tom je jejich reálná hodnota. EURO: Jaký máte pocit z podnikání v Česku? GOODFELLOW: Musíte pochopit, že jsem jen hloupý Američan, který ani nemluví česky. Musím však říct, že se česky učím, a věřím, že česky mluvit budu. Líbí se mi, že mladí Češi už nejsou postiženi minulostí. Jsou zvědaví a mají jistou averzi k věcem minulým. Také chápou, že dříve nebylo možné neuspět, takže mají z neúspěchu trochu strach. Já proto všem říkám, že neuspět je dobré. To nejlepší v mém životě přišlo až po neúspěchu. Mladí teď budou zakládat firmy a začnou krachovat, což je skvělé. Češi jsou také vskutku národem techniků. Technologie prostě milují. Česká mentalita a internet pasují jako rukavice na ruku. Těším se na to, co se v Česku stane s internetem, a v této souvislosti považuji za klíčové téma výši telekomunikačních poplatků. Je–li průměrný plat v Česku zhruba tři sta dolarů, pak dvě koruny padesát za minutu lokálního telefonování je příliš vysoká cena. Až přijde bezdrátový internet, kabelový internet nebo technologie DSL, Češi přijmou internet jako kachna vodu. EURO: Myslíte, že budou Češi schopni stát se součástí globálního byznysu? GOODFELLOW: Určitě. Chodím každý měsíc na setkání First Tuesday Party a na Bonton Tech Talk, kde jeden z každých pěti prezentovaných projektů stojí na dob–rých základech. Jenom je třeba, aby jich bylo víc. EURO: Sledujete český internet? GOODFELLOW: Jedním z mých dobrých přátel je zakladatel Seznamu Ivo Lukačovič, takže spolu o událostech na českém internetu mluvíme. EURO: Znáte vedle Iva Lukačoviče ještě někoho dalšího z české internetové komunity? GOODFELLOW: Abych řekl pravdu, tak ne. Ivo je stejný typ člověka jako lidé, kteří se na vývoji internetu podíleli. Ale znám podobně podnikavé lidi. Jeden si otevřel koktejlový bar, další můj český známý obchoduje. Stejně přemýšlí například i vydavatel Antonin Herbeck. EURO: Jak dlouho chcete žít Praze? GOODFELLOW: Praha je můj domov, takže o tom vůbec nepřemýšlím. To je stejné, jako byste se mě zeptal, kdy hodlám zemřít (smích).
