Ekonomický vývoj v roce 1999 a na počátku roku 2000 ukazuje, že ve světové ekonomice, zejména v zemích OECD, se urychluje ekonomický růst. Vyspělé průmyslové státy v roce 2000 pravděpodobně dosáhnou růstu hrubého domácího produktu (HDP) ve výši 3,5 procenta, přičemž prognóza Deutsche Bank z počátku roku byla „pouze tři procenta. Dominovat bude zejména v Severní Americe: prognóza růstu HDP pro Spojené státy činí 4,5 a pro Kanadu 4,3 procenta. Velice silný ekonomický růst je očekáván také v asijských zemích (zejména v Koreji, Indii, Číně, Singapuru a na Tchaj–wanu), v nichž v roce 1999 představoval v průměru 6,2 procenta a prognóza na rok 2000 činí 6,3 procenta. Asie se tedy dokázala poměrně rychle vzpamatovat z finanční krize z let 1997 a 1998. Prognóza ekonomického růstu celého světa pak činí 3,8 procenta. Jeho tahounem bude ve většině regionů export. Očekává se, že tempo růstu světového obchodu se díky tomu zvýší téměř dvojnásobně – z 4,7 v roce 1999 na devět procent letos.
Papírové bohatství.
Již desátým rokem trvající dosud neinflační ekonomický růst americké ekonomiky lze považovat za velice překvapivý. Příčiny jeho délky a síly je nutno spatřovat zejména v masovém rozvoji informačních technologií a v zesílení konkurenčního prostředí, což je dáno vysokou mírou deregulace a globalizace amerického trhu. Pokud k těmto příčinám přidáme i vysokou flexibilitu amerického trhu práce – danou zejména mimořádnou mobilitou pracovní síly a slabou rolí odborů – získáme několik základních stavebních kamenů moderního ekonomického růstu, respektive cyklu, který je v daném případě nejvíce ovlivněn zmíněnými nabídkovými faktory.
Délku tohoto novodobého ekonomického cyklu již nelze srovnávat s délkou klasických krátkodobých ekonomických cyklů, ale je nutné ji dávat do souvislosti s trváním efektů plynoucích ze zavádění nových informačních technologií a celosvětové globalizace. Nicméně je nutné dodat, že tento vývoj americké ekonomiky je silně podpořen i vysokým růstem domácí poptávky, plynoucím ze zvyšování „papírového bohatství Američanů (cen akcií). Právě vzhledem k očekávanému zastavení tohoto vývoje lze očekávat, že síla růstu americké ekonomiky v roce 2001 poklesne (prognóza zvýšení HDP je 2,9 procenta), čímž by mělo dojít ke sblížení temp růstu ekonomik ve Spojených státech a v Evropské unii.
Slabé euro.
Data dokládající ekonomický vývoj Evropské unie v prvním čtvrtletí roku 2000 naznačují sílící růstový trend i v tomto regionu. Táhne ho zejména export, který byl pozitivně ovlivněn slabým kursem eura vůči dolaru. Prognóza růstu HDP Evropské unie na rok 2000 činí 3,5 procenta. Navíc pokud se Německo skutečně vydá již ohlášenou cestou podpory masivního zavádění informačních technologií (viz ohlášený program udělování pracovních povolení pro informatiky ze zemí střední a východní Evropy) a zároveň se mu podaří snížit strnulost trhu práce (včetně omezení síly jednotlivých odborových svazů a posílení odborového vyjednávání na podnikové úrovni), lze ve střednědobém horizontu očekávat i v této zemi neinflační zrychlení ekonomického růstu.
Zatím ovšem urychlení hospodářské konjunktury s sebou stále nese riziko zvýšení inflace, podpořené vysokými cenami ropy. Ve Spojených státech se v roce 2000 očekává růst inflace až na 3,1 a v zemích eurozóny na 1,8 procenta. Aby potlačily inflační impulsy, centrální banky v obou zemích – FED a ECB – v minulých měsících již několikrát přistoupily ke zvýšení klíčových úrokových sazeb. Ke zmírnění tlaku na stoupání cen by mělo přispět březnové a červnové zvýšení denního limitu těžby ropy ze strany zemí OPEC. Naše prognóza přesto počítá pro další období roku 2000 se snížením cen ropy na 24 až 25 dolarů za barel.
Problematické dohánění.
Vzhledem ke stále více se projevující synchronizaci českého hospodářského cyklu s cyklem v Německu lze očekávat, že zrychlení ekonomického vývoje ve Spolkové republice a v celé eurozóně se pozitivně promítne i v tuzemské ekonomice. V současné době jsme toho ostatně už svědky. Pro rok 2000 očekávám růst HDP v České republice ve výši 2,5 procenta a v roce 2001 zrychlení na čtyři procenta.
Bohužel, na sbližování úrovně české ekonomiky a ekonomiky unie (myšleno sbližování úrovně HDP na hlavu) to je stále málo. Případné dohánění je navíc komplikováno nezbytností toho, aby zrychlení růstu nebylo stimulováno poptávkovými faktory, protože to ve svém důsledku vždy vede pouze k rostoucím deficitům zahraničního obchodu nebo k akceleraci inflace (viz situace české ekonomiky z let 1994 až 1996). Ekonomický růst v Česku by měl být založen zejména na nabídkové straně ekonomiky, což by mělo být podpořeno výukou a zaváděním informačních technologií, další deregulací trhu (zejména trhu s energií a bydlením) a snahou o odstranění strnulostí na trhu práce (zejména reforma mzdového vyjednávání, mobility pracovní síly a reforma role odborových seskupení). V neposlední řadě by agregátní nabídka měla být podpořena snížením daňového zatížení (včetně snížení odvodů na sociální zabezpečení) a posílením institucionálního rámce ekonomiky.
