Portugalsko požádalo minulý týden o finanční pomoc Evropskou unii a Evropská centrální banka ve Frankfurtu zvýšila základní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu. Dvě zdánlivě nesouvislé události poměrně dobře vypovídají o současné eurorealitě. Ekonomiky na severu a na jihu se oddělily a vzdalují se od sebe, přičemž společná měna bude toto vzdalování ještě urychlovat.
Na příkladu Portugalska to lze ukázat zcela názorně. Portugalská ekonomika je standardně po jižansku slabá a málo konkurenceschopná. Nicméně státní dluh je oproti Řecku či Itálii zřetelně menší a dosahuje zhruba devadesáti procent, což je úroveň, s jakou v klidu žije mnoho evropských zemí celá léta. Jenže nedůvěra trhů si vybrala svou daň a země není schopna svůj dluh standardně financovat. Přispěla k tomu zcela nepochybně politická nejistota, když po neschválení úsporných reforem padla vláda. I z dlouhodobějšího pohledu na vývoj výnosů z vládních dluhopisů však lze usuzovat, že k pádu Portugalska by tak jako tak došlo.
Evropská pomoc může nyní Portugalsko stabilizovat, ale jeho problémy nevyřeší. Posun v konkurenceschopnosti země mohou přinést pouze reformy a nové investice. Reformy jsou politicky asi jen těžko průchodné a bude zajímavé sledovat, jak se jejich potřeba projeví v předčasných volbách. Ale především investice začne podvazovat zvyšování úrokových sazeb ve Frankfurtu a posilující euro, které je pro zemi na okraji unie s velkým podílem mimounijního obchodu poměrně frustrující záležitostí. Zároveň vyšší úroky ECB budou dále zatěžovat obsluhu dluhu a stahovat zemi hlouběji a hlouběji do dluhové pasti.
To, kudy se vydala ECB svým rozhodnutím, bude na jihu Evropy budit pocity zmaru, beznaděje a bankovní rada se ocitne i pod politickým tlakem. Jak je zjevné z našeho týdenního makroekonomického okénka (viz str. 21), nevyhovuje současný směr měnové politiky eurozóny ani podstatně významnější mocnosti, než je Portugalsko či Řecko. Francie je evidentně v jiné fázi hospodářského cyklu než Německo, podle něhož si v ECB řídí nejen hodinky. A to, že prezident Sarkozy zatím mlčí, jde nejspíše na vrub toho, že nechce dělat potíže kolegyni Merkelové, která musí Němce přesvědčit, že jim nezbývá nic jiného než to všechno zaplatit ze své kapsy.
Přitom o kroku Evropské centrální banky lze určitě vést dosti polemickou diskusi, protože inflace, na jejíž vývoj je zvýšení sazeb reakcí, je způsobena růstem cen ropy a dalších energií a utlumit tento vliv úrokovými sazbami asi moc nepůjde. Je možno očekávat, že pokud bude v dalších měsících ECB dále přitvrzovat svou měnovou politiku, tak to vyvolá silné politické tlaky na oslabení její nezávislosti. V této situaci se asi nelze divit, že na místo v jejím čele, které má brzy uvolnit Jean-Claude Trichet, se nestojí zrovna fronta a ti, kteří by pro pozici guvernéra ECB měli zkušenosti i kredit, již většinou svou kandidaturu odmítli. Prostě není nijak lákavé muset dělat měnovou politiku, která bude vždy pro nějakou podstatnou část eurozóny opravdu špatná, a ještě se za to nechat peskovat od politiků, kteří mají tím slabší ekonomické znalosti, čím silnější pozici mají.
Co je ale podstatné, po Portugalsku si stoupne do řady čekatelů na unijní pomoc Španělsko se svými problematickými bankami, kterým postupné zpřísňování měnové politiky nejspíše také začne kroutit krkem. Nehledě na to, že španělské banky mají v padajícím Portugalsku napůjčováno necelých devadesát miliard dolarů. Existující mechanismy finanční pomoci v eurozóně by měly být v takovém stavu, aby zafinancovaly i španělskou krizi. Jenže co bude následovat potom? Pomáhající země, které takto převezmou část dluhů problémových zemí fakticky na svá bedra, se dostanou výší svého vlastního dluhu do zóny ohrožení. Vždyť i ta Francie je už dnes svou zadlužeností dost blízko sto procentům HDP. Co tedy přijde po Španělsku? V případě Portugalska nabízely před časem Financial Times poměrně vtipně jeho kolonizaci Brazílií. Zbytek Evropy to ale nejspíše nakonec přece jen bude muset zaplatit z úspor svých občanů prostřednictvím inflace. Měnová reforma podle Toníčka Zápotockého by totiž asi neprošla.
