Další krok k odstranění překážek pohybu pracovních sil
Jednou ze čtyř základních svobod, na kterých stojí myšlenka Evropské unie, je volný pohyb osob. Dalším krokem, který unie podnikla pro odstranění neformálních překážek pohybu pracovních sil, je vytvoření „evropského životopisu“ - standardního formátu, jehož cílem je umožnit mezinárodní srovnatelnost profesní kvalifikace uchazečů z různých členských zemí. Historicky těžiště zájmu členských zemí a Evropské komise spočívalo na legislativním rámci, který řešil otázky pracovních povolení a povolení k pobytu, koordinace systémů sociálního zabezpečení, diskriminaci na základě státní příslušnosti… V další fázi přišla první a druhá „diplomová směrnice“, která upravovala vzájemné uznávání vysokoškolských diplomů mezi členskými zeměmi. V současné době se úsilí Evropské komise soustřeďuje zejména na odstranění neformálních překážek pohybu pracovní síly včetně diskriminace na základě národnosti, pohlaví, náboženského vyznání, sexuální orientace a dalších faktorů.
Eliminace rozdílů.
Zavedení evropského životopisu by mělo zprůhlednit pracovní trh v rámci unie tím, že umožní vzájemné srovnání odborné způsobilosti uchazečů z různých zemí. Eliminují se tak rozdíly způsobené různými konvencemi při psaní životopisů v jednotlivých jazykových oblastech. Na přípravě evropského životopisu se kromě Evropské komise podílely také členské státy a zástupci zaměstnavatelů a odborů, což by mělo usnadnit jeho přijetí všemi zúčastněnými stranami.
Jak tedy evropský životopis vypadá? Především kombinuje princip „klasického“ chronologického přístupu s přístupem funkčním. V první části obsahuje informace o tom, na jakých pozicích kandidát v minulosti pracoval, případně jaké školy absolvoval. Tyto informace jsou řazeny chronologicky – od nejaktuálnějších po nejstarší. Proto předchází aktuální praxe před dosaženým vzděláním. V druhé části jsou specifikovány získané znalosti a dovednosti (takzvané „soft skills“ - sociální dovednosti, organizační schopnosti, technické dovednosti a umělecké schopnosti).
Výhoda i nevýhoda.
Dalším nápadným rysem je délka celého dokumentu, která může snadno dosáhnout i pěti až šesti stran. To může být současně výhoda i nevýhoda – pětistránkový životopis může některého zaměstnavatele odradit, neboť v prvním kole nechce ztrácet čas. Na druhou stranu má zaměstnavatel už na základě životopisu možnost poměrně přesně zjistit, zda uchazeč splňuje požadavky. Důležitou roli v evropském prostředí hraje samozřejmě i znalost cizích jazyků. Ta je specifikována podrobněji než jen na škále „začátečník“ – „pokročilý“. S ohledem na konkrétní pozici, na kterou se kandidát hlásí, je třeba přesně uvést dosažený stupeň znalosti písemného i mluveného projevu, a to jak pasivně (porozumění), tak aktivně (schopnost produkce mluveného či psaného textu). I v evropském životopisu je samozřejmě prostor pro uvedení výsledků standardizovaných jazykových zkoušek (TOEFL, Cambridgeské certifikáty, DALF, centrální zkoušky z němčiny…).
Jasný signál.
Nezanedbatelnou roli hrají i reference dřívějších zaměstnavatelů, které jsou uváděny v části „Doplňující informace“. Česká právní úprava stanoví, že každý zaměstnavatel je povinen zaměstnanci referenci na vyžádání poskytnout. V evropských zemích je ověřování těchto údajů mnohem běžnější než v Česku. Je proto potřeba s referentem předem dohodnout způsob, jakým bude referenci podávat. Vhodnou alternativou k pouhému uvedení jména referenční osoby a kontaktních informací je i přiložení kopie referenčního dopisu. Ten by měl být na hlavičkovém papíře, s oficiálním razítkem společnosti a měl by obsahovat jméno, funkci a podpis nadřízené osoby, která referenci podává. Posudek by měl obsahovat nejen informace o pracovní náplni, ale i o tom, jak kvalitně uchazeč pracoval, a důvod, proč od firmy odchází. Otázkou zůstává, jak bude standardizovaný evropský životopis úspěšný při zavádění do praxe. Naráží totiž na dlouho zažité národní formáty, které jsou v jednotlivých zemích přijímány jak zaměstnavateli, tak zaměstnanci. Silnými konkurenty jsou v této oblasti zejména konvence německé, francouzské nebo anglické, přičemž všechny tyto národní formáty mají určitá specifika, kterými se odlišují od ostatních. Pokud se tedy uchazeč rozhodne použít životopis evropský, dává tím jasný signál o své mezinárodní orientaci. Ukazuje tak, že o sobě a o své budoucnosti neuvažuje pouze v rámci jedné země, ale skutečně nadnárodně. (Formulář evropského životopisu v elektronické verzi je ke stažení na www.teamconsult.cz.)
