Na řepce a kukuřici hrozí milionové škody. Zemědělci zaplatí více za chemii

Zemědělci budou mít v podstatě pouze dvě možnosti, jak se s tímto zákazem vypořádat a vzdorovat stále početnějším hmyzím škůdcům. Nechat pole se vzcházející řepkou nebo kukuřicí bez ochrany a riskovat mnohdy až stoprocentní ztráty, anebo místo zakázaných mořidel o to víc používat postřiky s jinými povolenými insekticidy. Je jisté, že náklady zemědělců stoupnou a zatížení krajiny další chemií také. Po vzoru z Francie, kde už je používání neonikotinoidů několik let zakázané, lze odhadnout, že dodatečné postřiky polí budou naše zemědělce stát další stovky milionů korun. A to není vše. Velcí výrobci, jako jsou firmy Bayer Cropscience a Syngenta, už upozornily, že dlouhodobý zákaz těchto pesticidů může v následujících pěti letech vést v EU k zániku téměř 60 tisíc pracovních míst a škodám ve výši až 17 miliard eur.

Bez moření

O zákazu neonikotinoidů rozhodla EU po dlouhé a bouřlivé debatě v dubnu letošního roku. Řada členských států, včetně ČR, s tímto rozhodnutím nesouhlasila, a to právě z důvodů budoucích nákladů i nedostatečného zdůvodnění. Důvod zákazu byl jediný. Ochránit včely, protože experimenty prokázaly toxický účinek těchto látek na jejich organismus. Jde totiž o látky jejichž základem je nikotin, který sám o sobě je pro hmyz velmi silným nervovým jedem. To ostatně kritici zákazu nezpochybňují. Pochybnosti však vyvolala ta část rozhodnutí, která zakazuje použití neonikotinoidů k moření semen. Zastánci rozhodnutí argumentovali tím, že do ovzduší se dostává prach z namořeného osiva. To, ale odpůrci striktně odmítají. „Dnešní osevní postupy i příslušné stroje jsou na takové úrovni, že při dodržovaní všech doporučených postupů nic takového nehrozí,“ říká Karel Sýkora, ředitel divize pesticidy z Agrofertu.

Druhým problémem mořidel je to, že semena a následně i rostliny se stávají po nějakou dobu jedovatými a tvoří na svém povrchu tzv. gutační vodu, což jsou malé kapičky, jež včely mohou sbírat pro svou potřebu. „To představuje jisté riziko, ačkoli zaznívají hlasy, že koncentrace nebezpečných látek v těchto vodních kapkách není vysoká,“ říká Dalibor Titěra z výzkumného ústavu včelařského v Dolu u Libčic nad Vltavou.

Na druhou stranu moření semen v současné době představuje nejefektivnější ochranu proti hmyzím škůdcům v klíčovém období růstu. Týká se to zejména kukuřice, řepky a máku, na nichž způsobí největší škody. „Z pohledu toho, jaký význam v současné době mají látky na bázi neonikotinoidů, za ně v současné době není náhradní řešení,“ prohlašuje Karel Sýkora a pokračuje: „Velmi zjednodušeně řečeno, namoření osiva zajištuje ochranu rostliny od jejího vyklíčení až do doby, než na ní vyrostou první listy. Tedy přesně ten časový úsek, kdy je klíčící obilka nebo mladá rostlina nejatraktivnější pro hmyzí škůdce.“

Kukuřice půjde první

První plodinou, jíž se zákaz moření osiva dotkne, bude v Česku kukuřice. Zkomplikuje se totiž boj s jejími významnými škůdci – bázlivcem kukuřičným a drátovci, což jsou larvy brouka kovaříka. „V současné době nejsou povolena žádná jiná mořidla proti larvám tohoto brouka než ta, která byla nařízením EK zakázána,“ uvádí Státní rostlinolékařská správa v prohlášení k zákazu. Larvy bázlivce, který je vzdáleným příbuzným mandelinek, zničí při silném napadení 80 až 100 procent úrody kukuřice. V Česku se tato plodina pěstuje na přibližně 110 tisících hektarech s produkTemné cí více než 780 tisíc tun. Statistiky Státní rostlinolékařské správy hovoří o tom, že bázlivec je v současné době rozšířen na celé Moravě a v podstatné části Čech je vytvořená takzvaná nárazníková zóna, která má zabránit jeho dalšímu šíření. „První potíže nastanou již příští rok na jaře, kdy bude probíhat výsev kukuřice,“ varuje Karel Sýkora. Může nastat i situace, že zemědělci budou muset za škůdci poškozenou výsadbu kukuřice urychleně pole znovu osít náhradními plodinami. „To bude znamenat další zvýšení nákladů“, dodává Sýkora. Náklady na opětovné osetí jednoho hektaru kukuřice podle zjištění týdeníku Euro v průměru přesahují 9000 korun.

Podobný problém jako kukuřice bude mít řepka. Dopady rozhodnutí Evropské komise však budou finančně mnohem bolestivější. Nejpočetnější skupina škůdců řepky si totiž „pochutnává“ na vzcházejících rostlinách, které dosud mořidla chránila nejúčinněji. „Žluté lány“ se navíc v krajině každoročně rozrůstají. Za posledních třicet let se plocha pěstované řepky zvětšila téměř sedmkrát, přičemž letos obsadí více než 418 tisíc hektarů. Pro představu, o jak velký byznys jde, stačí vynásobit hektarový výnos s tržní cenou. Dostaneme se k astronomickým deseti až dvanácti miliardám korun jenom za vyprodukovanou řepku. „Škody na polích se můžou v jednotlivých případech pohybovat od nuly do sta procent,“ dodává Martin Volf ze Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin.

Snad největší obavy z budoucnosti mají pěstitelé máku. Ačkoli se v Česku pěstuje pouze na necelých 21 tisících hektarů, patří k tradičním tuzemským plodinám. „U máku je moření semen neonikotinoidy nezastupitelné,“ uvádí Českomoravská šlechtitelská a semenářská asociace. Mák je velmi citlivý na poškození především dřepčíkem a zachytit přesnou dobu pro náhradní postřik insekticidy je velmi komplikované. „Zákaz těchto mořidel může vést u této plodiny k rapidnímu snížení ploch,“ uvádí Ladislav Rosenberg, výkonný ředitel Českomoravské šlechtitelské a semenářské asociace.

Hlas lidu, milník pro včely

„Přijaté omezení je dalším milníkem na cestě k zajištění zdravější budoucnosti pro naše včely,“ prohlásil letos v dubnu komisař pro zdraví a spotřebitelskou politiku Tonio Borg. Skutečné důvody Evropské komise pro rozhodnutí tím však neodhalil. „Nejhorší na tom je, že opatření nebylo vyhlášeno na základě seriozních vědeckých studií, ale od začátku se tím chtěli některé skupiny v Evropském parlamentu zviditelnit,“ tvrdí Karel Hanzelka, mluvčí zemědělskopotravinářského holdingu Agrofert, který patří k největším pěstitelům a zpracovatelům řepky v Česku. Hanzelka naráží na to, že v průběhu projednávání zákazu vznikla v EU petice, kterou podepsaly téměř tři miliony lidí a jejímž smyslem bylo dosáhnout právě zákazu neonikotinoidů. Komise rozhodovala sice na základě zprávy Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), ale vliv veřejného mínění sehrál své.

Zmíněná zpráva ESFA rizika popisuje, jenže na základě experimentů. „Je prokázána nesporná toxicita na jednotlivou včelu i na skupinu včel, ovšem v případě včelstva tvořeného 40 tisíci jedinců žijícího ve volné přírodě bych byl v jednoznačných soudech velmi opatrný,“ řekl týdeníku Euro Dalibor Titěra z Výzkumného ústavu včelařského a pokračuje: „Zdraví včel ovlivňuje daleko více faktorů než jenom jedna skupina chemických látek. Chybí spoustu dat a výzkumů. Ovšem je dobře, když se s chemií v zemědělství trochu couvá.“

Jeho slova o chybějících datech a výzkumech do jisté míry potvrzuje i podoba zákazu. Ten byl přijat pouze na dva roky, poté bude znovu přezkoumán. Možná ale Evropská komise bude nucena toto své rozhodnutí revidovat ještě dříve. Společnosti Syngenta a Bayer Cropscience se proti rozhodnutí okamžitě odvolaly a spor bude mít pravděpodobně soudní dohru. Provozní ředitel Syngenty John Atkin na konci srpna prohlásil, že nemá jinou možnost než podniknout příslušné právní kroky.

Čtěte také:

Sklizeň řepky bude letos rekordní

Řepka vynáší, přesto jí zemědělci pěstují méně