Na řidiče čekají alternativní paliva

21. 6. 2004

VELKÝ BYZNYS PRO MALÉ STROJÍRENSKÉ FIRMY V provozu se objevuje stále více vozidel na alternativní paliva. Dopravci to vítají, protože mohou lépe reagovat na zdražování pohonných hmot. Výrobci jsou většinou malé firmy.

VELKÝ BYZNYS PRO MALÉ STROJÍRENSKÉ FIRMY

V provozu se objevuje stále více vozidel na alternativní paliva. Dopravci to vítají, protože mohou lépe reagovat na zdražování pohonných hmot. Výrobci jsou většinou malé firmy.

Až dvacet paliv může najít řidič v USA na čerpacích stanicích. Tankuje různé druhy benzinů, nafty, ale také propan-butanu, biopaliv, vodíku a stlačeného i zkapalněného zemního plynu. Je to trend, který na pumpách čeká v nejbližších letech i české řidiče.

PRVNÍ PUMPA S KOMPLEXNÍ NABÍDKOU

Zatím jedinou pumpou v České republice s komplexní nabídkou benzinu, nafty, LPG a stlačeného zemní plynu (CNG) je od počátku června čerpací stanice firmy Eika na výpadovce ze Znojma směrem na Vídeň. Podle předsedy představenstva Eiky Vladimíra Skoumala na pumpu zatím zajíždějí čerpat plyn především vlastní firemní vozidla. Eika totiž kromě provozu čerpací stanice obchoduje s hutním materiálem. Občas na pumpu přijedou cizinci, především Italové, kteří přes Znojmo projíždějí. Na pumpu z firemních vozidel Eiky jezdí avie s plynovým pohonem, přestavěné octavie nebo Fiat Multipla s továrním pohonem na CNG. Proti přestavěným vozidlům s dojezdem 200 až 250 km ujede multipla na plyn přes 600 kilometrů. Na rozdíl od přestavěných vozidel tento jednopalivový systém multiply nelze přepnout na benzin. Proto mohou nastat problémy s dojezdem. Nejbližší čerpací stanice na zemní plyn je ve Vídni, v Česku až v Prostějově, v Praze nebo Českých Budějovicích. V tuzemsku chybí síť pump se stlačeným zemním plynem. Aut je také málo - jde asi o 300 vozidel, z toho je zhruba 130 autobusů, především ekobusů, které jezdí na linkách v severních Čechách, a přestavěné karosy v několika městských provozech. „Máme připraveny další dvě čerpací stanice,“ říká Skoumal k chystanému rozšíření podnikatelského záměru. Jednu z čerpacích stanic plánuje postavit v Brně. Jedná o tom i s Jihomoravskou plynárenskou. Skoumal není sám, který chce podnikat v prodeji zemního plynu pro pohon aut. „V letošním roce chceme postavit dvě až tři čerpací stanice na stlačený zemní plyn,“ řekl Profitu generální manažer firmy Bonett Václav Holovčák. Bonett úspěšně podniká v alternativních pohonech, staví pro velké nadnárodní distribuční společnosti pumpy na LPG, nyní rozšířuje své podnikatelské portfolio i na zemní plyn.

UNIE CHCE ZMĚNU

Evropská unie chce do roku 2020 nahradit pětinu spotřeby benzinu a nafty alternativními palivy. Polovinu náhrady má zabezpečit zemní plyn, zbytek připadá na biopaliva a vodík. Unii k tomuto cíli vede snaha omezit závislost Evropy na dodávkách ropy, diverzifikovat palivové zdroje a snížit rizika z výpadků dodávek pohonných hmot. Dalším důvodem je ochrana životního prostředí, protože například ze zemního plynu pochází jen zlomek emisí ve srovnání s naftou či benzinem. Práce na náhradě ropných paliv urychluje cena ropy, která šplhá vzhůru. Běžní řidiči, ale především dopravci, kteří v současnosti mají možnost přepnout vozidla na alternativní pohon, šetří spousty peněz. Ceny benzinu a nafty totiž vystoupaly k rekordním číslům. Stlačený zemní plyn je v současnosti nejlevnějším palivem, stojí asi 12 Kč za kubický metr, což je alternativa litru benzinu. Jen o něco dražší je LPG, které lze v načerpat na zhruba 700 pumpách.

EKOBUS UŠETŘÍ OSM TUN EMISÍ

Na nástup zemního plynu a dalších alternativních paliv v dopravě reagují výrobci. Přesvědčit se o tom mohli na konci května účastníci výstavy a konference Evropské asociace vozidel na zemní plyn v rakouském Grazu. Mezi výrobci vozidel s ekologickým pohonem nechyběla česká firma Ekobus. Představila zde novinku ve svém výrobních programu autobusů šetrných k životnímu prostředí a zároveň s velice dobrou ekonomikou provozu. Jedná se o nízkopodlažní Ekobus City plus o délce 12 metrů. Nový model autobusu doplňuje dosavadní řadu ekobusů o délce 9,5 a 10,5 metrů, které třetím rokem jezdí v ČR na meziměstských linkách i v městském provozu. I nový ekobus postavený na bází autobusů SOR vychází ve své konstrukci z osvědčených komponentů pro plynový pohon. Tím je především plynový motor Cummins s emisními parametry na úrovni Euro 5 a tlakové kompozitní zásobníky francouzské firmy Ulitt. Podle údajů výrobce tento autobus ušetří za rok proti naftovému vozidlu 8 tun emisí.

MERCEDES NA PLYN MĚL PREMIÉRU

Plynový pohon převedli v Grazu také přední výrobci osobních vozidel. Čerstvou novinkou byl například sériově vyráběný Mercedes E 200 s pohonem na stlačený zemní plyn, který sjel z výrobních pásů poprvé letos v dubnu. Tovární výroba je na vozidle na první pohled patrná. Plynové nádrže jsou u auta elegantně zabudovány do karosérie vozidla, takže nepřekáží v zavazadlovém prostoru. Mercedesu na plyn dávají dojezd 400 kilometrů, ale řidič může i během jízdy přepnout na benzinový pohon. Původní benzinová nádrž v autě zůstala, takže akční rádius se výrazně zvýšil. Podle výrobce byl vůz koncipován tak, aby byly zachovány základní provozní parametry tohoto vozidla. N apříklad výkon, rychlost, akcelerace vozu jsou u plynového pohonu mercedesu stejné jako na benzin. Řidič navíc získává větší dojezd, výrazně lepší ekologické vlastnosti motoru a podstatně nižší náklady na palivo, které mu vyrovnají zhruba o deset procent větší cenu vozidla s dvoupalivovým pohonem. Ani ostatní výrobci nezůstali za Mercedesem pozadu. Motocykly italské výroby se zabudovanými plynovými nádržemi pod sedadlem jen potvrdily tvrzení expertů, že na plyn může jezdit dobře všechno. S plynovou verzí přišel i V olkswagen. Dodávku na plyn představil v Rakousku Ford prostřednictvím českého prodejce firmy Milox. Tato společnost nabízí společně s čerpacími stanicemi plynové dodávky i na českém trhu. Firma Opel nabídla zájemcům ze svého výrobního programu hned dva modely vozů s pohonem na stlačený plyn - Opel Astra a Opel Zafira. P odobně jako u většiny ostatních aut představených v Grazu se jedná o továrně vyrobená vozidla s dvoupalivovým systémem. Nádrž na plyn umožňuje dojezd 250 až 300 kilometrů, auta mají ještě menší nádrž na benzin, která nabízí ujet dalších 150 kilometrů. Podle odborníků se plynové astry nebo zafiry hodí především do měst nebo příměstských provozů, lze je využít i jako dodávky. V rakouském Grazu několik zafir s plynovým pohonem jezdí jako taxíky. Plynová zafira má ovšem menší dojezd, než by taxíkáři potřebovali. Musí zajet častěji k pumpě, která je v Grazu jen jedna.

OBOR ČEKÁ EXPANZE

Průmysl, který je spojen s nástupem alternativních paliv, především zemním plynem, nabírá rychle obrátky. Bylo to patrné i na výstavních stáncích komponentů plynových motorů a dalšího příslušenství. Před deseti lety, kdy Evropská asociace vozidel na zemní plyn začínala svou činnost, doprovázely konferenci odborníků jen malé stánky s malou ukázkou výrobků. Za deset let firmy výrazně rozšířily výrobní program, ale také ekonomicky posílily. Nárůst tržeb je čeká patrně v nejbližší budoucnosti. Během 15 let se má například v N ěmecku zvýšit počet aut jezdících na plyn ze současných 20 000 vozidel na šest milionů. V Itálii, kde jezdí nyní 400 tisíc aut na CNG, což je nejvíce v Evropě, stoupne jejich počet v roce 2020 na 4,7 milionu vozidel. Podobný počet vozidel bude jezdit ve Francii. V České republice by mělo stát v roce 2020 asi 400 čerpacích stanic na zemní plyn a jezdit několik set tisíc aut na toto ekologické palivo.

AUTOBUSŮ NA PLYN PŘIBYLO

Přelom v české nabídce plynových autobusů přinesl letošní veletrh Autotec. Ještě před několika lety nebyl na českém trhu k dostání továrně vyrobený autobus s plynovým pohonem. Autotec nabídl hned tři tyto autobusy od tuzemských firem. Kromě ekobusů, kterých jezdí v Česku padesát, přichází nově na trh s plynovým autobusem firma Tedom. Do nerezové karosérie autobusu vyrobené v Letohradských strojírnách v Žamberku montuje vlastní plynový motor. Tedom jej vyvinul v jablonecké motorárně bývalého Liazu, kterou koupil. Plynový motor plní normy Euro IV. Předběžná cena autobusu se pohybuje kolem 6,5 milionu korun, což je méně, než kolik požaduje zahraniční konkrunce. Plynový motor o obsahu zhruba 12 litrů dává výkon 210 kW. Motor se vyrábí ve variantách horizontálního i vertikálního umístění do vozidla. Tři nádrže na střeše autobusu umožňují dojezd 450 kilometrů. Až do koupě jablonecké motorárny se Tedom věnoval pouze výrobě kogeneračních jednotek na zemní plyn a bioplyn. Z malé firmy, která začínala s motory z favorita, vyrábějícími souběžně teplo a elektřinu, se vypracovala ve společnost, která má nyní 700 lidí a tržby kolem miliardy korun. Plynový motor Tedom použila zlínská firma Zliner také do karosy, která prošla generální opravou. Na rozdíl od dříve přestavovaných karos, kterých jezdí v Česku ještě několik desítek, tato varianta nabízí zástavbu továrního motoru do karosérie autobusu. Motor se tedy nepřestavuje. Za menší prostředky, než co by stál nový autobus, to umožní desítkám dopravců plynofikovat autopark zároveň s generálními opravami vozidel. Zliner má s tímto podnikatelským programem úspěch na Slovensku, kde přestavuje starší karosy na plynový pohon. Například bratislavský dopravní podnik chce letos přestavět na plyn tři stovky autobusů. Vloni tam Zliner dodal patnáct kloubových autobusů s pohonem na stlačený zemní plyn.

BOBR NA ZEMNÍ PLYN

První komunální vozidlo na svoz odpadků Liaz, tzv. bobra s pohonem na zemní plyn, zavedly do svého autoparku na konci května také Pražské služby. Vozidlo Pražské služby převzaly od firmy EkoGasAuto, která se již řadu let zabývá plynofikací dopravy. Majitel firmy Zdeněk Halada již dříve plynofikoval komunální vůz pro Uherské Hradiště a Plzeň, podílel se na přestavbě řady autobusů a osobních aut na zemní plyn v České republice. Pražské služby budou komunální vozidlo nyní několik měsíců testovat. Jestliže se osvědčí v náročném provozu při svozu odpadu, mohou následovat další přestavby autoparku. To potvrdil Profitu i generální ředitel Pražských služeb Lubomír Němejc. Firma EkoGasAuto vlastní povolení na přestavbu všech vozidel s podvozkem Liaz, vedle nákladních aut, také na popelářská auta, kropičky, cestářská vozidla apod. První zkušenosti s plynovým bobrem jsou velmi dobré. Především se výrazně zlepšily ekologické parametry, auto nekouří, neprodukuje pevné spaliny, což by mělo pomoci pražskému ovzduší. Popelářský vůz je podle technického ředitele Pražských služeb Jiřího Šandy ideální pro přestavbu na plyn. Tento vůz ujede za směnu v průměru 80 kilometrů, ale přitom spotřebuje 80 litrů nafty. Hodně paliva spotřebuje na místě, při nakládaní odpadu. První zkušenosti s bobrem na zemní plyn byly dobré. Vedoucí technického oddělení Pražských služeb Petr Kropáček oceňuje vedle ekologie také zvýšení výkonu motoru o 25 procent na 210 kW. Plyn dává nejen větší výkon, ale lépe se spaluje, což snižuje spotřebu. Motor nehlučí, až zarážející je ticho v kabině, což přispívá k větší kulturnosti a bezpečnosti práce. Řidič také slyší dobře pokyny z vysílačky. Přitom se nejednalo o nový vůz. Pro plynovou přestavu Pražské služby zvolily liazku starou sedm let, která měla najeto 250 tisíc kilometrů.

ELEKTROBUS NA ČESKÝCH SILNICÍCH

Ani autobus, ani trolejbus, ale elektrobus. Na ten vsadila znojemská firma Čas service, která v minulých dnech začala toto vozidlo testovat v běžné městské dopravě ve Znojmě. Čas service vyvinula elektrobus ve spolupráci s VUT Brno a dodavatelskými firmami Škoda Plzeň a Eprona Rokytnice. Vývoj podpořilo ministesrtvo průmyslu a obchodu grantem ve výši 10 milionů korun. Ještě asi o dva miliony korun více vložila do vývoje sama firma. V České republice se jedná o první elektrobus, podobné vozy jezdí v počtu jen několika desítek kusů v USA. Mezi prvními zájemci se ozvali zástupci Dopravního podniku v Karlových Varech, které hledají čistá, nekouřící vozidla do lázeňského centra. I Znojmo, podobně jako většina českých měst, se potýká se zplodinami z aut a zastupitelé chtějí tento problém řešit. Nyní mají na výběr plynové autobusy nebo elektrobusy. „Jsme schopni zvládnout opakovanou výrobu,“ vyjádřil finanční ředitel Čas service Rostislav Polach, že s výrobou nízkopodlažních elektrobusů to firma myslí vážně. Prvním kusem by vývoj a výroba neměly ve Znojmě končit. Elektrobus se musí zatím vypořádat s velkou váhou niklkadmiových akumulátorů, která dosáhla 2,5 tuny. Na jejich plnou kapacitu ujede vozidlo asi 110 až 130 kilometrů, což pro městský autobus sice není mnoho, ale elektrobus může překvapivě rychle dobít potřebnou kapacitu například na konečné zastávce. Během 20 minut nabije rychlonabíječka akumulátor na 80 procent. N ejvětší předností elektrobusu jsou jeho nulové emise a nízké provozní náklady - kilometr jízdy vychází na 76 haléřů, což je asi desetina nákladů na palivo u naftových autobusů, které provozuje Dopravní podnik v P raze. Někteří experti ale upozorňují, že životnost akumulátorů není velká, což provoz prodraží. Výrobce udává pro životnost akumulátorů zhruba 3300 nabíjecích cyklů. Zástupci Čas service upozorňují, že finančně lze těžko vyčíslit přínos autobusu, který ve městě neprodukuje žádné zplodiny. Srovnávají jeho nasazení s trolejbusy, protože cena těchto vozidel by měla být přibližně stejná. Na rozdíl od trolejbusů nepotřebuje elektrobus troleje a výměníkové stanice.