Zatímco v celé řadě oborů je automatizace horkým tématem, vy ani v době moderních technologií nedáte dopustit na kouzlo ruční práce. Mají to tak všichni skláři?
Kdepak, některé firmy v našem oboru automatické či poloautomatické stroje používají. Může za to zvyšující se cena lidské práce, kterou se konkurence snaží nahradit pomocí robotů. Zákazník si pak může koupit výrobek, který je ručně dělaný jen v uvozovkách, protože část za skláře udělal stroj. U nás je ruční výroba kompletní, kdybyste naší sklárnu navštívili před 100 lety, viděli byste to stejné co dnes: že každý proces závisí na konkrétním člověku, který do výrobku vkládá kus sebe.
Tradice je jedna věc, na druhou stranu, doba jde rychle kupředu a stále přináší nové trendy. Hodláte se stejných postupů držet i do budoucna?
V současné chvíli ano. Samozřejmě musíme koukat na to, jak se vyvíjí trh. Pokud by například lidská výroba měla být tak drahá, že by se naše produkty pro zákazníky staly nedostupnými a pro nás tím pádem neprodejnými, pak bychom řešili, jak její část zefektivnit právě zapojením nějakého stroje. Zatím se ale snažíme ochránit to, v čem tkví krása našeho řemesla. A koneckonců i obživa lidí žijících v mikroregionu, který je na sklářství postavený.
A co zákazníci? Oceňují fakt, že jim prodáváte ručně vyráběné produkty?
Víc a víc pozoruji, že lidi zajímá, odkud produkty pochází, jaký se za nimi skrývá příběh a jakou za sebou zanechávají ekologickou stopu. My samozřejmě podporujeme lokální dodavatele, od kterých bereme obalové i surové materiály potřebné pro výrobu. Stejně tak se snažíme co nejméně zatěžovat životní prostředí. Přeci jen, sklo je samo o sobě velmi ekologický materiál, protože v podstatě všechny jeho části pochází z přírody. Zákaznici to vítají. Pro nás to zároveň znamená to, že nemůžeme bojovat cenou, ale kvalitou, příběhem a designem, kdy se snažíme tvořit věci, které jsou o krok dál. A řekl bych, že to asi děláme správně, protože vidíme, jak se nám daří, a povědomí o naší značce se rozšiřuje čím dál více.
Právě design je dalším faktorem, kterým se na tradici snažíte odkazovat. Co přesně je tedy pro české sklářské řemeslo tolik typické?
Určitě optické dekory – v podstatě optická struktura, která se aplikuje na tvar produktu. Konkrétně my jsme značku postavili na kolekci Hobnail, což lze do češtiny přeložit jako ananas – alespoň tak se tomu lidově říká. Jedná se o produkt, který je typický pro naši sklárnu Jílek v Kamenickém Šenově, kde se vyráběl po několik desetiletí. Obecně se s ním v posledních letech tolik nepracovalo, takže jsme se v Klimchi rozhodli jej oživit, dát mu novou podobu ve formě tvarů a výrazných barev.
Společenští Britové a menší renesance
S typicky českými výrobky máte úspěch hlavně v zahraničí. Jaký je naopak zájem ze strany tuzemských zákazníků?
Jejich počet se každým rokem navyšuje a Češi i Slováci pomalu ukrajují větší a větší podíl z našeho obratu, z čehož mám ohromnou radost. Myslím, že nejen v tuzemsku je to hodně o propagaci. Jinými slovy, povědomí o českém sklu je zapotřebí neustále rozšiřovat. A zdá se, že se tento krok vyplácí, protože mám pocit, že české sklářství začíná konečně zažívat takovou menší renesanci. Jsem rád, že jsme toho součástí.
Proč zrovna teď?
Za mě už uběhl dostatek času od doby, kdy těmi výrobky byli lidé přehlcení, protože všechno bylo stejné. Najednou se začíná tvořit něco designově současného, něco, na co i starší generace koukají jinak, než byly zvyklé.
Jaký je tedy aktuální podíl zákazníků z Česka?
Letos to bude víc jak pět procent, což vlastně beru jako super výsledek, protože to jde nahoru.
Nejvíce výrobků se vám daří prodávat ve Velké Británii. Jsou staronovému českému designu Britové více otevření?
Částečně ano. Roli ale hraje také to, že značka Klimchi byla od začátku tvořena přímo pro britský trh. Vzhledem k tomu, že jsem tam studoval světelný design na Universitty College London, tak se mi podařilo jejich kulturu dobře navnímat. Řekl bych, že vím, co si tamní lidé přejí a jakým způsobem to chtějí mít prezentované. Ze začátku britští zákazníci dokonce vůbec netušili, že se jedná o zahraniční značku. Změnili jsme tedy rétoriku a začali naše výrobky prezentovat více jako české sklo z Křišťálového údolí.
Až příliš o tom přemýšlíme
Na britském trhu máte aktuálně pevnou pozici. Nehraje vám do karet tamní záliba ve stolování?
Určitě. Výhoda tohoto trhu je, že si lidé chtějí více užívat života, nebojí se utratit peníze za zážitky a nekoukají při tom na cenu. Naopak v Česku o nákupech stále hodně logicky přemýšlíme. A ano, kultura je tam velmi sociální – v tom smyslu, že se lidé spolu více scházejí, zvou se na odpolední čaje a jiné společenské události. Hostitel chce na hosty samozřejmě udělat dobrý dojem, takže dbá na estetiku.
Vidíte obdobný potenciál i v dalších trzích?
V tuhle chvíli jsou pro nás zajímavé třeba Spojené státy, kde pozorujeme, že přemostění z britské kultury je poměrně krátké. Zajímavý je pro nás také Blízký východ a Asie, což jsou regiony, ve kterých je aktuálně hodně bohatství.
Jak vidíte budoucnost sklářského oboru? Bude pro něj mít dnešní mládež stejné nadšení?
Doufám. Právě proto je důležité ukazovat, že dělat řemeslo má smysl, že je to něco, na co člověk může být pyšný. Chtěl bych, aby naše sklárna byla místem pro nejšikovnější skláře v Česku, aby lákala mladé lidi pokračovat v rodinné tradici. Já osobně na ni odkazuji a jsem na to pyšný.
