Okresy byly od Rakouska-Uherska osvědčenou jednotkouTěžkopádná státní mašinerie se dala do pohybu. Po znovuustavení krajských úřadů se ruší úřady okresní. Zaběhaná a relativně spolehlivě fungující forma státní správy je státem velkoryse věnována obcím a krajům. Tedy samosprávě.
Okresy byly od Rakouska-Uherska osvědčenou jednotkou
Těžkopádná státní mašinerie se dala do pohybu. Po znovuustavení krajských úřadů se ruší úřady okresní. Zaběhaná a relativně spolehlivě fungující forma státní správy je státem velkoryse věnována obcím a krajům. Tedy samosprávě.
Není na škodu občas prolistovat Ústavou. Nejen v souvislosti s pravomocemi prezidenta, tím neustále omílaným šlágrem, ale také v tak zásadní věci, jakou je správa věcí veřejných. A tady můžeme jenom žasnout: státní správa a samospráva, tedy kraje a obce, jsou v nejdůležitějším právním souboru republiky od sebe odděleny tlustou čarou. Že si dnešní socialistická vláda hodlá vytvořit ze samosprávy své poslušné knechty, nemusí nikoho překvapovat. Má to tak říkajíc v genech. Že však celá věc má zatím tak slabý ohlas v řadách opozice, by mělo být na pováženou. Okresy byly od dob Rakouska-Uherska přes první republiku osvědčenou formou státní správy. Bylo by dobré si připomenout, že krajské úřady byly u nás poprvé zavedeny za německé okupace, aby pak nerušeně přetrvaly celou komunistickou érou. Jasný příklad toho, že Parkinsonovy zákony o růstu úřadů i úředníků fungují ve všech režimech. Jak říkal komunistický prezident Zápotocký, nebudeme rušit všechno, co u nás nacisti zavedli. Teď tedy máme opět kraje, pro změnu naoktrojované Evropskou unií. Po listopadu 1989 byl v logice věcí návrat k okresní správě. Při rozdělení Československa všechno začalo, navzdory ztíženým podmínkám, docela dobře fungovat. Například agenda řidičských průkazů. Sotva se rozeběhla (a rozeběhla se zdárně, srovnat si může každý, kdo zažil poměry před listopadem 1989) na půdě odjakživa vlastní - na ministerstvu vnitra - už byla jako horký brambor hozena dál, až se dostala do krajů a okresů. To byl jasný příklad vypuštění pokusné sondy - kromě reptání žádné větší protesty. Veřejnost tedy snese ještě víc. A už je to tady. Místo někdejších 73 okresních úřadů jich máme 205 zbrusu nových. O kolik stoupne počet úředníků budou pilně referovat sdělovací prostředky. Jisté je, že jejich počet v žádném případě neklesne. Nejvíc zarážející je to, že úřady patřící „pověřeným obcím“ (kdo je vlastně pověřil?) převezmou agendu patřící státní správě. Nemocnice, domovy důchodců, blázince, až po již zmíněné řidičáky. Krásný příklad organizační zdatnosti! V době, kdy jsou nemocnice zadlužené až po uši, bude jejich provoz hradit pověřená obec. Rozděl a panuj. Klasické pravidlo rozšířila Špidlova vláda ještě dodatkem „a neplať!“ Je to dokonalý příklad, jak se socialistická vláda snaží rozprostřít svá křídla nad celým územím státu. Zaměstná samosprávu tím, co by měla vykonávat sama a vlastní záležitosti obcí se octnou rázem až na druhém místě. Sbohem nové silnice a renovace stávajících! Lidé pocítí, jak vypadá chudnutí jejich regionu. Zato stát bude mít zase po dlouhé době na všem položenou ruku. Dovedete si představit, že takové poměry budou lákat nějakého investora?
