Hadi, výška nebo stísněné prostory. Nějakou formou fobie trpí ve světě aktuálně více než miliarda lidí. Odborníci se přitom shodují, že nejlepším možným způsobem, jak ji překonat, je se nepříjemnému podnětu pravidelně vystavovat. Tady ale psychoterapeuti často naráží na komplikace.
Jde o to, že palubu letadla do kanceláře dostat nelze a hledat výškovou budovu s proskleným výtahem je obdobně složité jako rozdělat oheň v interiéru. K jejich štěstí bude každopádně brzy možné statečnost trénovat v bezpečném prostředí virtuální a smíšené reality, která nabídne nekonečný zdroj situací, a to konkrétně prostřednictvím terapeutického nástroje BraveMind.
Na jeho vývoji momentálně pracuje odborník na problematiku virtuální reality v psychologickém výzkumu a aplikacích Vojtěch Juřík z Psychologického ústavu Filozofické fakulty MU. Ten společně se svými kolegy s moderním nástrojem uspěl v červencové soutěži Jihomoravského inovačního centra Prototypuj a ověřuj. Na dokončení inovativního prototypu a ověření nástroje BraveMind získal téměř 320 tisíc korun, které jim umožní nakoupit testovací vybavení a dokončit složitější části prototypu. Celkem se cena vývoje bude pohybovat v řádech milionů korun.
„Terapeutický nástroj BraveMind klientům umožní bezpečně reagovat na různé fobické stimuly v kontrolovaném prostředí. Zvýší to efektivitu terapeutických sezení a šetří čas i náklady psychoterapeutů,“ přibližuje v tiskové zprávě Juřík, jenž na vývoji technologie spolupracuje s odborníky z Ústavu biomedicínského inženýrství Elektrotechnické fakulty Vysokého učení technického Otou Janouškem a Vratislavem Čmielem. Trojici odborníků pomáhá také psychoterapeutka Kateřina Bartošová z Psychologického ústavu Filozofické fakulty MU.
Jako skutečný svět, ale bezpečnější
Oproti skutečnému světu představuje virtuální realita bezpečné a hlavně kontrolované prostředí, s kterým lze dle potřeby manipulovat tak, aby odborník o pacientovi zjistil co nejvíce. Zároveň je ale realističtější než laboratoř. „Pokud vytvoříme prostředí, které se hodně podobá skutečné situaci, a v tomto prostředí změříme odezvu člověka, dozvíme se o něm více než z psychologických testů nebo formou dotazování,“ vysvětluje redakci Juřík.
V případě BraveMind nehraje klíčovou roli jen kombinace virtuální a smíšené reality. „Přidanou hodnotou je objektivní měření biosignálu klienta, který dává jasnou informaci o tom, jak intenzivní expozici má psychoterapeut v daném momentě zvolit,“ míní Janoušek a upřesňuje, že v praxi bude mít technologie podobu klasických brýlí pro virtuální realitu. Ty budou bezdrátově propojeny s nástroji pro měření a vizualizaci biosignálu.
Z čeho máte fobii?
Právě díky němu psychoterapeut přesně uvidí, jak na jednotlivé podněty jeho klient reaguje, což umožní celý průběh terapie optimalizovat. „To mimo jiné znamená předejít disociaci klienta, dosáhnout lepších výsledků terapie a ve finále moct obsloužit více klientů,“ přibližuje Juřík.
Kromě funkcí budoucího produktu bude zcela zásadní roli hrát také provedení, tedy konkrétně uživatelská přívětivost, která je dle výzkumníků naprosto stěžejní. „Aby produkt v současné konkurenci na trhu obstál, musí být technické provedení z hlediska uživatele v podstatě dokonalé – jednoduché, funkčně vyladěné a klientům musí být příjemné ho používat, aby po něm opakovaně sáhli,“ říká Čmiel s tím, že věří, že v tomto ohledu jsou oproti konkurenci, která je například v USA, napřed.
Hotový produkt bude určený převážně psychologům, potažmo nemocnicím či školám. Aktuálně je ve vzduchu například spolupráce s Psychiatrickou nemocnicí v Havlíčkově Brodě. A co víc, zájem díky zpětné vazbě Juřík vnímá i ze strany samotných psychoterapeutů. „Dosah našeho řešení je velký, protože počet lidí, kteří se snaží aktivně zabývat péčí o své duševní zdraví, narůstá,“ dodává Čmiel. Poptávce by mohl do budoucna pomoci i fakt, že psychoterapie ve virtuální realitě je mezi odborníky diskutovaným tématem již několik let. Technologie se navíc stávají kvalitnějšími, dostupnějšími a levnějšími.
„Nárůst využití virtuální reality v různých doménách lze vnímat jako určitý trend. Spolu s naším BraveMind vzniklo v posledních měsících i několik dalších stejnojmenných projektů. Je tedy stále otázkou, jak budeme s tímto názvem dále pracovat, aby byl pro koncové uživatele dobře rozlišitelný,“ podotýká Juřík
První prototyp už v příštím roce
V nejbližší době budou výzkumníci dolaďovat hardwarové i softwarové části, tvořit cloudová řešení pro sběr anonymních dat a následně produkt postupně ověřovat v praxi, přičemž první funkční prototyp by měl být hotový začátkem příštího roku. „Hned poté bychom rádi navázali spolupráci s psychoterapeuty, nemocnicemi a centry, kam naše řešení bezplatně dodáme a ověříme u uživatelů. Pak nás čeká další ladění nástroje. Teprve potom můžeme BraveMind nabízet i komerčně,“ konstatuje Juřík.
V budoucnosti by mohla být technologie rozšířena i dalšími směry, potenciál odborníci vidí třeba v oblasti diagnostiky. Konkrétně by některá virtuální prostředí mohla sloužit jako vstupní diagnostická brána. Jinými slovy, pacient bude vystaven určitým stimulům a podle jeho reakcí odborníci následně lépe odhadnou, na co se v rámci terapie zaměřit. „Může se jednat o aktuálně řešené fobické podněty, ale například také kompulze, úzkostné a stresové poruchy, závislosti a jiné,“ tvrdí Juřík. A vzápětí doplňuje, že tato linie je zatím hudbou vzdálené budoucnosti.
Roli můžou nové české brýle hrát také v oblasti zaměřené na autonomní režimy terapie. Klienty by tak mohla představovat třeba poradenská centra, metodici prevence či základní a střední školy. „Doba jde dopředu, potřeby lidí se mění, osobně si dokážu představit virtuální prostor, kde se mohou v různých režimech setkávat terapeuti se svými klienty a hledat nejlepší způsob vedení terapie – online, ve virtuální realitě, ve smíšeném režimu a nakonec klidně offline. To vše s dobře nachystaným inventářem nástrojů, který vyvíjíme,“ naznačuje Juřík.
Ten se svým týmem od začátku bojuje proti tomu, aby byl BraveMind vnímán jako další VR či obyčejná aplikace. Naopak chce, aby se mezi zákazníky zapsal jako plnohodnotný specializovaný produkt, který má reálnou šanci zlepšovat péči o duševní zdraví. „Proto je možné, že vývoj bude směřovat dvěma různými směry, kdy jeden půjde spíše k autonomním režimům terapie, které si uživatel doma bude moci spustit sám, a druhá větev povede ke stále preciznějšímu nástroji určenému výhradně do rukou terapeutů s výhledem například na certifikaci,“ uzavírá.
