Britové se bouří, Češi se radují. Za energii přitom domácnosti v obou státech platí stejně
Psychologie je disciplína, s níž je zapotřebí v politice i ekonomii pracovat s obzvláštní pečlivostí. Zajímavý důkaz se naskýtá v podobě porovnání cen energií pro domácnosti mezi Velkou Británií a Českou republikou.
„Eat or heat“ (jíst, nebo topit) je heslo letošního britského politického podzimu a opoziční předák Ed Miliband zjevně narazil na zlatou žílu, když tohle téma v září vytáhl. Bývalý konzervativní premiér John Major se k Milibandovi v podstatě připojil, když navrhl zvláštní přirážku daně z příjmů pro energetické společnosti, a minulý týden se vrcholoví manažeři koncernů z oboru dočkali „grilování“ ve výboru pro energetiku a klimatické změny v dolní komoře parlamentu. S nadcházející topnou sezonou se poslanci v živém přenosu předháněli v tom, kdo položí nepříjemnější otázku, například jak se bossové cítí, když si vyplácejí „tučné bonusy“, zatímco chudí a potřební nemají na účty. Nezávislí dodavatelé si zase přisazovali, že postmonopolisté zjevně zneužívají svého postavení, když v případě přechodu k alternativnímu dodavateli nabídnou okamžitě slevu v řádu sto padesáti liber, jen aby klienta udrželi. To známe i z Česka, stejně jako cenovou netransparentnost v podobě obtížně porovnatelných nabídek a velkého množství tarifů.
Jeden by přesto řekl, že pokud by ceny elektřiny a plynu měly být někde důležitým politickým tématem, pak to není v Londýně, ale v Praze. Britský index cen energií narostl sice od roku 2005 o téměř třicet procentních bodů více než v případě Česka, stačí ale posunout srovnávací období o pár let dále do minulosti, aby bylo jasné, že Češi dostali zabrat v případě cen elektřiny a plynu mnohem více.
Vysvětlení rozdílného vnímání nespočívá v ničem jiném než v opačném směru, který ceny v Česku a Británii nabraly. V tuzemsku podle všeho výrazně klesnou, a to jak díky propadu cen silové elektřiny určované trhem, tak kvůli snížení regulovaných složek avizovanému energetickým regulátorem. Méně výrazný pokles se čeká u cen zemního plynu. Kumulovaný efekt pro průměrné domácnosti začíná tisícovkou, což potěší.
Naopak v Británii čtyři členové velké energetické šestky ohlásili zvýšení cen v průměru o 9,1 procenta, tedy vysoko nad očekávanou in? ací celkového spotřebního koše (i silové elektřiny a zemního plynu). Média kalkulují nominální dopad pro průměrnou domácnost na sto dvacet liber ročně.
Z čistě ekonomického hlediska budou platit české domácnosti za energie po přepočtu na koruny včetně daní v příštím roce zhruba tolik co britské, tedy pokud v obou případech využijí nabídky nejvýhodnějších tarifů na trhu. Britské domácnosti jsou přitom podle údajů Eurostatu z hlediska příjmů na osobu po zohlednění rozdílu v paritě kupní síly o půlku bohatší než české. Směr je však jiný a na tom záleží.
JEDNOU NAHORU, PODRUHÉ DOLŮ
Porovnání trhu s energií: Česká republika Velká Británie průměr Evropské unie
INDEX SPOTŘEBITELSKÝCH CEN U ENERGIÍ
(září 2013, 2005 = 100)
???,?
???,? ???,?
100
ROČNÍ MÍRA INFLACE SPOTŘEBITELSKÝCH CEN
Bydlení a utility (v %, září 2013)
INDEXY SPOTŘEBITELSKÝCH CEN U ENERGIÍ
(měsíčně, v %)
CENY SROVNATELNÉHO BALÍČKU
ENERGIÍ PRO DOMÁCNOSTI
Nejnižší nabídka pro rok 2014 (v přepočtu
na tis. Kč; roční spotřeba elektřiny 3,8 MWh,
plynu 14,8 MWh)
??,??? ??,???
Reálný disponibilní
30 příjem domácnosti
v paritě kupní síly je
v přepočtu na osobu
na úrovni dvou třetin
britského.
20
10
0
Zdroj: wwwtzbinfo.cz; confused.com; dopočet autora
Zdroj: Eurostat (údaje za EU jako celek jsou odhady)
O autorovi| MIROSLAV ZÁME NÍK, zamecnik@mf.cz
