Zasedání Mezinárodního měnového fondu ještě nezačalo a semináře Světové banky už spolu s reakcemi na projevy představitelů zasedajících institucí přinesly poselství a rozepře, mnohdy nečekané.
Hlavní ekonom fondu Michael Mussa zahájil maraton výroků prohlášením k euru. Jeho kurs vnímá jako začínající problém. Proto Evropské centrální bance poradil, aby – pokud možno s ostatními centrálními kolegyněmi – intervenovala. Z Portugalska a Německa ho ihned upozornili, že mu do eura nic není. Od doby, co se měnový fond nestará o stabilitu směnných kursů, má ponechat tuto starost na centrálních bankách. „Michael Mussa by se měl soustředit na svou práci místo toho, aby radil Evropské centrální bance, vzkázal mu nejmenovaný člen německého kabinetu. Škoda, že si toto pravidlo neosvojují i další němečtí politikové a hlavně sami pro sebe. Jedním z problémů eura je totiž nekonečná ochota desítek evropských politiků a bankéřů vyjadřovat se k němu, jako kdyby rozhodovali namísto ECB. I oni by si možná měli uvědomit, že na adresu ECB žádné výroky zasílat nemají.
Výkonný ředitel měnového fondu Horst Köhler zase ruku v ruce s prezidentem Světové banky Jamesem Wolfensohnem cosi nepřímo vzkázali demonstrantům obviňujícím jejich instituce z prohlubování celosvětové chudoby. Ta je mezi hlavními tématy pražského summitu. Ti, kteří přijeli zasedání blokovat, chtějí delegáty přinutit, aby chudým zemím třetího světa od bídy pomohli (jak pomáhat na zablokovaném zasedání, neporadili). „To musíte jinam. My jim klidně ty dluhy odpustíme, ale bez jejich vlastních reforem to moc nepomůže, říkají de facto Köhler s Wolfensohnem. „Podmínkou číslo jedna pro snižování chudoby je silný neinflační růst, dodává první z nich. Aby se přiživily i slabé státy, musíme jejich výrobky pustit na světové trhy, míní oba.
Světová banka si také povšimla, jak roste chudoba v zemích bývalého komunistického bloku. Zatímco v roce 1998 vydělávali méně než dva dolary denně dvě procenta obyvatel, nyní je to již 21 procent. Nás se to netýká, naopak v Rusku jde o dvacet procent obyvatel, ve střední Asii o většinu. Nám bude Světová banka radit, jak se nejrychleji dostat do Evropské unie. Chudým zemím ordinuje přijímání pozitivních výsledků globalizace, léku na většinu problémů. Přitom MMF i banka stále volají po účinnější kontrole finančních trhů i příjemců půjček a větším zapojení soukromých institucí do ozdravných injekcí. Asi se té globalizace tak trochu sami bojí. Roste totiž jak rychlost přesouvání injekcí na soukromá konta, tak i přelévání finančních krizí, plynoucích z nedostatečné kontroly kapitálových toků. S přeléváním kapitálu a likvidací střední třídy v méně rozvinutých zemích navíc mohou klesat příjmy států, které na financování MMF třeba zítra nebudou mít.
