Robotický agent velikosti mouchy sice nemá povolení zabíjet, ale zato je téměř nepostřehnutelný. Minimálně pro konvenční detekční systémy. Špionážní možnosti „flybotu“ vylíčil jeho tvůrce, profesor Robert Wood z Harvardské univerzity: „Vejde se na špičku prstu a v místnosti tuto mouchu pravděpodobně vůbec nezaregistrujete.“ Prozatím sedmiletý výzkum financuje americké ministerstvo obrany, které miniaturní zařízení schopné řízeného letu a pořizování zvukového záznamu využije pro armádní operace. Dvoukřídlá robotická moucha váží 60 mg, tedy zhruba jako hlavička špendlíku. Křídly mává 110krát za vteřinu, přičemž zachovává při letu stejnou polohu jako skutečná moucha. Při výrobě se dostaly ke slovu nejmodernější technologie.
Výroba miniaturního pohybového ústrojí, uchycení kloubů a dalších dílů, jejichž velikost se pohybuje ve škále s předponou nano-, byla prý velkým oříškem. Wood uvádí, že na rozdíl od tvorby běžných robotů nebylo možné jen zminiaturizovat standardní postupy. S kolegy z Univerzity v Berkley nakonec dospěli k několikanásobně levnějšímu řešení, než by si vyžádala výroba elektromechanických částí v řádu mikromilimetrů. Základním stavebním kamenem jsou uhlíková vlákna, jež byla laserem rozřezána na supertenké části, k výrobě dále posloužily pružné polymery. Jednotlivé součástky se křížily a vrstvily na sebe. Tímto způsobem vědci postavili poměrně komplikovanou kostru s žádoucími vlastnostmi – pružné části zajišťovaly rotaci a ohýbání, karbon přidával na tuhosti. Namísto motorků bylo využito efektu elektroaktivního polymeru, který mění při působení elektrického proudu svůj tvar.
Flybot má být využíván při misích, při nichž je zapotřebí detekovat použití chemických či biologických zbraní. Robotická sonda bude zřejmě neocenitelným pomocníkem. Zatím jsou však omezeny možnosti řízení letu. Stabilně dokáže minišpion v současné vývojové fázi pouze vzlétnout kolmo vzhůru. I to prý ale Wooda rozradostnilo natolik, že v laboratoři poskakoval radostí.
