Na srdce jsou Poděbrady, na lázně Sobotka

3. 3. 2014

České lázně se dostávají z nejhoršího. Premiér a ministr zdravotnictví si přijeli pro vavříny

Na půdu Lázní Poděbrady přijela minulý týden delegace premiéra Bohuslava Sobotky a ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka (oba ČSSD).

Nechali se seznámit s rozsahem škod, které zde i v dalších lázeňských městech napáchal svou indikační vyhláškou bývalý ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09), spočítali padlé a vyhlásili záchranný plán: Základní pobyt pacienta v lázních bude od dubna prodloužen u vybraných diagnóz ze tří opět na čtyři týdny, jako tomu bylo před zmiňovanou vyhláškou. Do lázní tak přiteče půl miliardy korun ročně navíc. O další pomoci se prý ještě bude jednat.

Situaci českých lázní vykreslili účastníci poděbradské mise vpravdě apokalypticky. „Škrty se negativně odrazily v ekonomice regionů, v nezaměstnanosti, klesl výběr daní,“ uvedl premiér Sobotka. „Neznám odvětví, které by se s takovým propadem vyrovnalo,“ prohlásil ministr Němeček. „Že to odskákaly jen dvoje lázně, je téměř zázrak,“ doplnil prezident Svazu léčebných lázní Eduard Bláha.

Vývoj skutečně dal loni za pravdu černým scénářům, které při vydání indikační vyhlášky kreslili představitelé lázní. Zatímco v roce 2010 šlo ze zdravotního pojištění do lázní 3,2 miliardy korun, v roce 2012, na jehož konci byla vyhláška vydána, 2,5 miliardy a loni, první rok platnosti změn, pouhých 1,6 miliardy korun. Lázně propouštějí zaměstnance.

Nicméně v poslední době chodí z lázní i dobré zprávy.

Samé dobré zprávy Bez ohledu na to, co dělá vláda, mají české lázně podle všeho to nejhorší za sebou. Šok ze změny pravidel postupně odeznívá. Lékaři si zvykají na novou indikační vyhlášku a svým pacientům píší doporučení na lázně více než zkraje loňského roku. Také pacienti jsou méně zdrženliví. Vydání indikační vyhlášky provázel takový humbuk, že si lidé zpočátku mysleli, že už pojišťovny lázně vůbec nehradí. Nyní obavy opadávají.

Poptávce po lázních hrazených pojišťovnou také pomohlo zrušení stokorunového regulačního poplatku za den na lůžku. Letos by se navíc měla dostat do lázní silná skupina „štamgastů“, kteří dříve jezdili každoročně, a podle nových pravidel mají nárok na lázně jen jednou za dva roky. Ti loni vynechali, ale letos už se na ně lázně opět těší.

Osvědčilo se prý také zkrácení délky pobytu, který si zčásti platí klient a zčásti přispívá pojišťovna, na dva týdny. Díky tomu se do lázní dostávají lidé, kteří by si třítýdenní dovolenou na lázně nevzali.

„Lázně na tom byly v prvním pololetí loňského roku velmi špatně, ve druhém pololetí se situace trochu zlepšila,“ říká Bláha. To ovšem vůbec neznamená, že by vládní pomocí pohrdal. „Velká většina lázní se zachraňuje sama. Vede to ale ke stagnaci lázní i celých regionů,“ tvrdí. Zaplatí to pojišťovny. Nebo ne?

Kromě prodloužení základní délky pobytu v lázních po srdečních operacích, výměně velkých kloubů a při některých dalších diagnózách změní ministr zdravotnictví od dubna jen drobnosti. Lidé se závažnými nemocemi budou moci do lázní častěji, dětem bude možné pobyt prodloužit na neomezenou dobu.

Zdravotní pojišťovny už dopředu počítaly s půlmiliardou, kterou teď ministr do lázní posílá. Koneckonců loni plánovaly na lázně větší výdaje, než nakonec skutečně byly. Další štědrost se ale od nich očekávat nedá. Tak jako tak do lázní v příštích letech rozhodně nepošlou tolik prostředků jako dříve.

Bývalý ministr zdravotnictví Leoš Heger si za svou vyhláškou dodnes stojí. Zrevidovat, s jakými diagnózami je dnes zapotřebí jezdit do lázní s úhradou zdravotní pojišťovny, bylo podle něj načase.

„Po patnácti letech jsme vydali indikační vyhlášku, o které lázně tvrdí, že vše způsobila, ale předchozí pokles způsobený hospodářskou krizí byl významnější,“ říká Heger. „Je jasné, že lázeňská péče se dnes nepovažuje z medicínského pohledu za takový zázrak, je to spíše rekondice,“ tvrdí Heger. O omezení úhrad pojišťoven za lázně se diskutovalo řadu let. Jenže jiné zdroje nejsou zatím s to tento skokový výpadek nahradit. „Není možné se na lázně dívat jen optikou rozpočtu zdravotních pojišťoven,“ míní Bláha. Podle analýzy KPMG v roce 2010 lázně tvořily 16 tisíc pracovních míst a do státního rozpočtu přinesly (přes DPH nebo sociální pojištění atd.) celkem 4,2 miliardy.

Inspirace pro Sobotku Prodloužení základního pobytu v lázních byla jen drobnost, za kterou si vláda pochvalu ještě nezaslouží. Sobotkova vláda má řadu lepších příležitostí dokázat, jestli to s podporou lázní myslí opravdu vážně. Svaz léčebných lázní totiž hýří neotřelými nápady na zlepšováky, které by přitom nestály a nepadaly s citlivým rozpočtem zdravotnictví.

Pro zahraniční klientelu je například důležitá vízová politika státu. Hlavně klienti z Ruska, zemí bývalého Sovětského svazu a arabských zemí mívají problém s plánováním cesty k nám. Neméně důležitá je podpora investic do českých lázní, které si uvědomují rezervy, jež mají ve vybavení při srovnání s německými lázněmi i některými wellness centry.

Inspiraci vidí Svaz léčebných lázní také v Německu, kde jsou příspěvkem na lázně odměňováni pracující penzisté, a to z fondu sociálního pojištění, do kterého ze svého výdělku přispívají. Zdravotní pojišťovny by mohly české lázně více zařazovat do svých preventivních programů. A po systematické podpoře domácího cestovního ruchu se volá už dlouho.

Za prodloužení základního pobytu v lázních si Sobotkova vláda vavříny nezaslouží. Má řadu lepších příležitostí ukázat, zda to s podporou lázní myslí vážně. Lázeňská redukční dieta Výdaje zdravotních pojišťoven na lázeňskou péči (v mld. Kč)