Dagmar Lastovecká
Senátorka Dagmar Lastovecká (ODS) nebude pravděpodobně v druhé parlamentní komoře minimálně dva roky zastávat žádnou významnou funkci. Její jméno ale i přesto patří k těm, která se v souvislosti se Senátem skloňovala nejčastěji. Nescházelo totiž mnoho, a přestože v Brně získala nejvíce hlasů, nemusela ve Valdštejnském paláci vůbec mít své místo.
Pro většinu kandidátů do Senátu skončil volební boj 21. listopadu jasně: výhrou nebo porážkou. I brněnská primátorka Dagmar Lastovecká se těšila z úspěchu, navíc dvojitého. Po tuhém boji v druhém kole voleb do horní komory Parlamentu těsně porazila sociálního demokrata Václava Božka, a přestože už nekandidovala na primátorku, ale jen do zastupitelstva, nejvíce hlasů získala i v komunálních volbách. „Měla jsem samozřejmě radost, že jsem vyhrála, ale spíš převládala úleva, že už to všechno, celý předvolební maraton, skončilo, říká. Takový pocit jí ale neměl vydržet dlouho. Sedm dní po oznámení výsledků voleb sociální demokraté podali proti jejímu zvolení stížnost k Nejvyššímu soudu. Důvod? Dva články v Lidových novinách a jeden šot v České televizi, v nichž se Lastovecká objevila - v kritické dvoudenní lhůtě před volbami, kdy je zakázána jakákoliv agitace. „Chápala jsem to tak, že neunesli porážku svého kandidáta. Rozhodnutí Nejvyššího soudu v můj neprospěch mne pak dost šokovalo, vzpomíná Lastovecká. „V první chvíli cítí člověk lítost, zklamání. Také jsem se zamýšlela nad tím, jestli mám sílu bojovat dál. Ale člověk se v pol itice nesmí nechat znechutit první ranou natolik, aby už nechtěl pokračovat, dodává. Proto nečekala ani na rozhodnutí Ústavního soudu, na který se obrátila její mateřská ODS, a rovnou začala uvažovat o nové kampani pro případ, že by se volby v Brně musely opakovat. 18. února ale Ústavní soud rozhodl, že zvolení Lastovecké je platné a v Senátu může začít pracovat. Mimo jiné i ve skupině, která se bude zabývat návrhem na změnu volebního zákona a zvažovat, zda by z něj n ebylo dobré kontroverzní pasáž o dvoudenní lhůtě vypustit.
Vzhledem k tomu, že Lastovecká vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, rozhodnutí, do kterého výboru chce v Senátu patřit, bylo nasnadě: do ústavněprávního. Ve stejném ostatně pracovala i ve Sněmovně národů Federálního shro máždění, do které byla zvolena v červnu 1992. Zapojila se i do práce komise, která připravuje návrh na změny ústavy. „Měly by se týkat většího okruhu než jen voleb a volebního systému. Česká ústava byla připravována velice rychle a vš echno nemohlo být upraveno dokonale, tvrdí Lastovecká.
Ze senátorky sice čiší nadšení, zároveň je na ní ale patrná i nervozita z nové práce. Bývalí kolegové z brněnského magistrátu o ní tvrdí, že je nesmírně vitální, otázka, zda si nenasadila pracovní laťku příliš vysoko, je však naprost o na místě. Kromě toho, že je členkou brněnského zastupitelstva a druhé komory, působí i v představenstvech Dopravního podniku města Brna a Brněnských výstav a veletrhů. Současně je předsedkyní nadace Regionální fond pro ochranu zdrav í a zdravých životních podmínek. O položení žádné z těchto funkcí v současné době neuvažuje, chce vyčkat a zkusit, jak půjdou skloubit s prací v Senátu, o které má zatím nejasné představy. V době, kdy ještě ne bylo zřejmé, zda ve Valdštejnském paláci bude mít svou kancelář, sice chodila na jednání senátorského klubu ODS, jednání pléna nebo výboru je pro ni ale novinkou. Její senátní kolegové napříč politickým spektrem si nicméně od Lastovecké slibují, že díky zkušenostem z ekonomické a komunální sféry bude pro druhou komoru cenným přínosem. „Těším se na ni. Je odbornicí na podnikové právo a legislativu související s komunální politikou, říká například předseda ústavněprávního výboru Senátu Jiří Vyvadil (ČSSD) .
Zvolení do Senátu je pro Lastoveckou i příležitostí, jak využít svého vzdělání. K právu se v podstatě dostala jen v půlroční éře svého působení ve Federálním shromáždění. „V posledním ročníku na vysoké škole se mi narodil syn, potom dcera. Po šesti letech v domácnosti pak už nebylo mnoho právnických míst, tak jsem nastoupila do Státní banky československé, kde jsem dělala úvěráře, takže jsem se spíš orientovala na ekonomickou než na právní oblast, vysvětluje. Z banky odešla v roce 1986 a nastoupila do společnosti Drutis, kde se zabývala bytovou problematikou. Práce v bankovnictví jí ale byla asi souzena - v roce 1991 nastoupila do Agrobanky, z ároveň byla jmenována předsedkyní okresní privatizační komise. K obojímu se po krátké přestávce, kdy působila ve Federálním shromáždění, vrátila. „Měla jsem pocit, že když se v zemi nezmění vlastnické vztahy, tak se nemůže změnit nic.
Nyní se už ale Lastovecká ekonomice věnovat nehodlá, chce se vrátit k vystudované profesi a rozmnožit řady rodinných příslušníků, kterým se justice dostala pod kůži: právnickou fakultu v Praze studuje dcera Nora, manželka syna Roberta vystudovala práva, otec Zdeněk Kessler je předsedou Ústavního soudu. Právě kvůli němu se Lastovecká pro studium práv rozhodla. „Jsem spíš člověk humanitně orientova ný a rodinný příklad pro mne mnoho znamenal. Hlavně proto, že otec po návratu z komunistického kriminálu vlastně čistou právničinu nedělal. Ale chodila za ním spousta lidí a mně se zdálo, že má ohromný přehled, že spoustě věcem rozumí a může lidem poradit - to k tomu asi přispělo, říká. Silnou vazbu na rodinu má sedmačtyřicetiletá vdova i nyní, přestože kvůli práci nezbývá mnoho času. „My jsme taková soudržná rodina. Otec nebyl řadu let doma, z kriminálu se vrátil, když mi bylo devět roků. Proto jsme hodně žili s prarodiči, trávili jsme společně Vánoce, narozeniny. Možná kvůli tomu, že jsme měli tolik problémů, drželi jsme hodně pospolu. To jsem se snažila přenést i do své nové rodiny, až si někdy myslím, že tím svoje děti otrav uji, protože chci pořád vědět, co dělají, kde jsou, jak se jim vlastně žije.
