Komentář
Miroslav Štěpán stál nad dělníky v ČKD a poučoval je, že patnáctileté děti nebudou rozhodovat o odchodu vlády a prezidenta. Dělníci ho vypískali. Soudruh Štěpán před deseti lety nechápal.
„Děkujeme, odejděte! napsalo minulý týden šest revolučních studentů na adresu současných politických špiček. Ekologický aktivista Jakub Patočka poté na konferenci na Pražském hradě řekl předsedovi vlády do očí, že ta výzva se týká i jeho. Jakub Pa točka si tím vysloužil potlesk auditoria a zesměšňující odpověď Miloše Zemana. Premiér odvětil, že jde o „pubertální výzvu a že politici neodcházejí na základě nějakých výzev, ale po volbách.
Oba dva, Miroslav Štěpán i Miloš Zeman, měli pravdu. Vlády přece neodcházejí kvůli výzvám studentů. Vyzývat před deseti lety komunistické soudruhy, aby opustili svá křesla, když je držel ústavní článek o vedoucí úloze KSČ a represivní apa rát státu, bylo stejně pubertální jako požadovat odchod předsedů vlády a Parlamentu, když jim jejich křesla fixuje opoziční smlouva. Zároveň se oba dva, Miloš Zeman i Miroslav Štěpán, zmýlili. Ztratili důvěru společnosti v takové míře, že je již nemůže udržet ani síla čtvrtého článku socialistické ústavy, ani síla opoziční smlouvy.
Důvěra v kabinet Miloše Zemana vytrvale klesá. Podle sociologických průzkumů vládě věří pouze pětina občanů, stále více jich je nespokojeno s celkovou politickou situací a dávají to najevo i nostalgickými preferencemi pro předlistopa dový stát a aktuálními preferencemi pro Grebeníčkovu partaj.
Zoufalé Zemanovy tance kolem neudržitelného ministra Ivana Davida nebo vydírání ředitele štiřínského zámku premiérovým poradcem Jaroslavem Novotným kombinované s faktem, že premiér jména svých poradců utajuje, spolehlivě podlamují i poslední zbytky důvěryhodnosti vlády ČSSD.
Důvěra je ve svobodných demokratických společnostech rozhodující veličinou. S poklesem důvěry rostou transakční náklady. Čím méně lidé politikům věří, tím více časových a finančních prostředků (od PR agentur přes utajování a falšování informací až po politické ovlivňování policejních vyšetřovatelů) musí politici na přesvědčování vy nakládat. Prostředků se potom nedostává jinde a stát funguje neefektivně.
Podobný je problém s tunelovanou ekonomikou: hlavní potíží je absence důvěry. Pokud podnikatel nevěří svému obchodnímu partnerovi, musí podstupovat drahé procedury složitých právních zajištění, předchozího detektivního prověřování partnera a z álohových plateb. Celý obchod se tím prodražuje. Třecí odpor se v ekonomickém prostředí zvyšuje a hospodářství upadá.
Absence důvěry zvyšuje i třecí odpor v politice. Závratné preference komunistů, podivné vzpomínky na minulost či zvyšující se odpor ke standardním politickým stranám jsou důsledkem.
