Dlouhou dobu se zdálo, že týden před druhým kolem všelidové volby, z něhož má vzejít nový prezident, panuje mrtvolná nuda. Schwarzenberg i Zeman se vzájemně poplácávali po zádech a po skončení televizní debaty společně pokuřovali v zákulisí. Jenže pak přišel Schwarzenbergův odsudek vyhnání a protiněmeckých postojů Edvarda Beneše a bylo zle.
Na sudetskou notičku zapěli jak Zeman, tak dosluhující Václav Klaus. Ten na rozdíl od ještě zdrženlivého důchodce z Vysočiny převzal slovník neúspěšné kandidátky o Hrad Jany Bobošíkové, která žije v zajetí sudetoněmecké psychózy, a prohlásil cosi o „pokusu o zpochybnění poválečného uspořádání“. Prý se zrovna vrátil z debaty tří středoevropských prezidentů a něco takového by bylo v Polsku a na Slovensku nepřijatelné.
Na to, že „pan profesor“ sleduje vědeckou literaturu nejen ve svém oboru a vždy si pečlivě podtrhává, si tentokrát zřejmě zapomněl červenou tužku. Odsun, chceme –li vyhnání, není fenoménem jenom poválečného Československo, ale právě také Polska, Pobaltí, Rumunska, Maďarska nebo Jugoslávie. A všude probíhá silná historická debata, která tehdejší divoké vyhánění i organizovaný odsun ex post posvěcený mezinárodními úmluvami, charakterizuje jako bezpráví.
K tématu čtěte: Dekrety mění kampaň v otevřený boj. Co o nich řekli Klaus a Zeman v minulosti
Říkat v této souvislosti, že dnešní názory na mezinárodní právo nelze uplatňovat na poválečnou Evropu, je čirý alibismus. Na dobu komunismu totiž ahistorickou metodu uplatňujeme běžně. Nebo snad někdo chce vážně tvrdit, že mlácení mániček na koncertech bylo normální, protože šlo dle tehdejší legislativy o výtržníky a příživníky a bylo proti nim třeba zakročit chvaty a hmaty?
Kdepak – lifrovat starousedlíky dobytčáky „heim ins Reich“ jen proto, že jsou Němci, bylo a je stejně nemorální a ostudné, jako brát někoho pendrekem přes záda, protože má dlouhé vlasy, nepracuje a nevoní se Pitralonem.
Přenechávat souzení historie historikům je zrádné. Když se toho ale chytí národovečtí politici, může z toho být hotová katastrofa.
Další komentáře Blahoslava Hrušky:
