Občané zemí patnáctky nové členy nevítají
Kdyby o rozšiřování Evropské unie rozhodovali její nynější členové v národních referendech, nejspíš by patnáctka zůstala patnáctkou. Průzkum Eurostatu z minulého měsíce uvádí, že rozšíření unie považuje za prioritu jen osmadvacet procent obyvatel členských zemí, zatímco téměř šedesát procent si myslí, že to priorita není. Pokud jde o bývalé komunistické země, převažují přívrženci vstupu pouze vůči Maďarsku, Polsku a České republice. Francouzi, Němci a Belgičané jsou proti přijetí všech. Česká republika se referenda o vstupu dočká nejspíše v roce 2002. Pokud v té době republika s unií dojedná dohodu o přistoupení. Jak by takové referendum dopadlo, je ve hvězdách. Postoje českých občanů k evropské patnáctce by se zatím daly shrnout do tří slov: obavy, lhostejnost nebo nepochopení. Alespoň bereme–li jako reprezentativní vzorek Pražany. Dokazuje to monstrózní akce, která 9. května v metropoli propagovala vstup Česka do Evropské unie. Minimálně se minula účinkem. Jak se svezli tramvají. Do historické tramvaje, oblepené plakáty o Evropské unii, nastoupily politické celebrity v jedenáct hodin dopoledne na Palachově náměstí. Na výzvu k jízdě zdarma a nabídku dozvědět se něco přímo od ministra zahraničí Jana Kavana zareagovali pouze tři postarší muži a jedna dáma. Tramvaj je přecpaná novináři, k prvním dotazům se občané dostávají na Vinohradech. A prý jestli náhodou nejsme při vyjednávání příliš bázliví, protože Evropa nám přece nemá co diktovat. Náměstek ministra zahraničí Pavel Telička znepokojenou dámu ujišťuje, že nikoliv, žádné poraženectví na naší straně neexistuje. A jede se dál. Během hodiny mělo o informace o Evropské unii zájem zhruba dvacet lidí. Tramvaj se vrací do Vodičkovy ulice, celebrity vystupují a směřují na Václavské náměstí, v jehož dolní polovině měly své stánky jednotlivé země patnáctky. Ministr Kavan odchází předat diplomy vítězům soutěže Europanostra 2000 ve znalostech o Evropské unii. Pak si odskočí do stánku Velké Británie, kde si s hlavním vyjednavačem Teličkou a vedoucím delegace Evropské komise Ramirem Cibrianem zahraje golf. Do tramvaje mezitím nastupuje další politická reprezentace – senátor Petr Pithart (KDU–ČSL), poslanci za US Vladimír Mlynář a Michal Lobkowicz. Vůz ovšem zeje prázdnotou. Tak se jede od zastávky k zastávce, politici vystupují, rozdávají letáky, zvou lidi dovnitř. V centru města ovšem na ostrůvcích čekají hlavně cizinci, mimo jeho střed zase důchodci. Jak besedovali. Debata o Evropské unii začíná ve dvě hodiny v sále Městské knihovny. Premiér Miloš Zeman, ministr Kavan a jeho stínový resortní kolega Jan Zahradil (ODS), náměstek Telička, velvyslanec Cibrian, senátor Pithart a další se optimisticky usmívají na poloprázdný sál. Optimismus neztrácejí, ani když zjis–tí, že většina tazatelů není s to zformulovat otázku. Hůře se ovšem tváří posluchači, kteří se ptát umějí. Na úrodnou půdu padá hlavně dotaz, zda po vstupu do Evropské unie nezavalí zemi zahraniční zboží. „Některé podniky sice nevydrží konkurenci, ale na rozdíl od kapitánů našeho průmyslu, kteří získali obrovskou moc, ale nadělali dluhy a podniky dovedli do ztrát, je jasné, že tahouny našeho průmyslu jsou zahraniční investoři. Ti exportují, vyplácejí nadprůměrné mzdy a investují tam, kde je nezaměstnanost, říká premiér. Líbí se mu i otázka, jestli českým podnikatelům po vstupu do unie nehrozí zánik. „Přibývá zahraničních investorů, kteří v České republice financují výstavbu nových podniků, staví tak–zvaně na zelené louce, odvětil Zeman. Mnohem konkrétnější odpověď dostal mladík, který si stěžoval na nízké procento vysokoškoláků v České republice a zeptal se premiéra na možnosti podpory vzniku soukromých vysokých škol. Zeman pohovořil o rozhodnutí vlády napojit všechny školy na internet a skončil konstatováním, že soukromé školy nemá rád. Stínový ministr zahraničí využil besedu ke kritice poslanců Evropského parlamentu, velvyslanec Cibrian zase k tomu, aby ujistil přítomné, že politické rozhodnutí rozšířit Evropskou unii padlo už v roce 1993. Unie bude na vstup nových zemí připravena nejpozději na konci roku 2003 a záleží jen na nás. S Německem a nikdy jinak. Týden před konáním Evropského dne v Praze se v Lidovém domě u kulatého stolu sešli zástupci sociálnědemokratických a socialistických stran v čele s předsedou Strany evropských socialistů Rudolfem Scharpingem, aby promysleli strategii vysvětlovací kampaně, která by měla rozptýlit obavy občanů jak v kandidátských, tak v členských zemích z toho, jakým způsobem se rozšíření unie promítne do jejich života. Jaké že ty obavy jsou? Ministr Kavan tvrdí, že skutečné i domnělé. „Nafouklá je například obava z pohybu pracovních sil a naopak oprávněný je strach z nových členských zemí, které nedokázaly vyřešit problémy s korupcí, praním špinavých peněz a organizovaným zločinem, soudí šéf zahraničního resortu. Osobně se snažil alespoň rozptýlit strach evropských kolegů z návalu milionů pracovních sil z České republiky do Německa a Rakouska. Sdělil jim, že Češi nejsou mobilní a nejsou ochotni se stěhovat za prací ani v Čechách, natož stovky kilometrů do zemí, v nichž navíc pro ně funguje jazyková bariéra. Evropští socialisté připustili, že občané členských států jsou rozšiřování unie nakloněni stále méně. Ale jak Scharping zdůraznil, Česko má po boku Německa při sjednocování Evropy významnou úlohu. A prioritou sociální demokracie je připravenost unie na rozšíření. Německo si prý myslí, že by na to Evropská unie měla být institucionálně připravena do konce roku 2002. Ani Scharping však výslovně nepotvrdil, že termínem vstupu bude rok 2003, s nímž počítají středoevropské země. Evropská unie momentálně právě kvůli rozšiřování projednává změny základní smlouvy o EU na mezivládní konferenci. Ta by měla skončit (snad) do konce letošního roku. Každá země pak musí nové znění smlouvy ratifikovat. V některých k tomu stačí pouze parlament, v jiných je nutné vypsat referendum. Schvalování by tak mohlo trvat až rok a půl. Krize padesátníků. O minulosti i perspektivě evropské integrace letos, při padesátém výročí deklarace Roberta Schumana o založení Společenství uhlí a ocele, které ukončilo nepřátelství mezi Německem a Francií, diskutovalo na mnoha místech mnoho politiků, bývalých politiků i vědeckých osobností. Podstatná ale byla výroční konference v Bruselu (vystoupili na ní snad všichni evropští státníci), která začala 8. a skončila 9. května, jenž byl před několika lety prohlášen „Dnem Evropy . Nebo jak říkají v Bruselu, na svatého Schumana. Jednání potvrdilo bezradnost Evropské unie ze slibu východního rozšíření i rozpory mezi jednotlivými státy patnáctky. Není náhoda, že největší ovace sklidil bývalý komisař Evropské komise Karl van Miert, který vyzval k opatrnosti a prohlásil, že ještě před integrací nových členů je potřeba vytvořit silné evropské instituce schopné se dohodnout a dodržovat přijaté principy. A hlavně jasně odpovědět veřejnosti, kde chce unie rozšiřování zastavit. Politici se v Bruselu shodli, že Schumanova metoda budovat mír skrze ekonomickou provázanost je všude napodobována, ale rozšíření o bývalé komunistické země bude vyžadovat inspiraci, představivost a tvořivost. Má–li se udát bez ztráty dosaženého stupně integrace a jejího dynamického pokračování. Řečeno slovy komentátorů, Evropa možná prožívá krizi padesátníků. „Paradoxem dneška je to, že před Evropou stojí velké výzvy – euro a rozšíření – právě dnes, kdy vedoucí představitelé unie ztratili vnitřní zápal, napsal například francouzský ekonomický list Les Echos. A připomněl i to, co není žádným tajemstvím: ani Gerhard Schröder, ani Jacques Chirac, ani Lionel Jospin, o Tonym Blairovi nemluvě, nejsou velkými Evropany. „Jsem rád, že naše úsilí o začlenění do Evropské unie nás přivedlo doslova před brány této unikátní evropské organizace, prohlásil před diplomaty v pražském Klementinu ministr zahraničí Kavan. Stojíme před branami. Tak zase na svatého Schumana.
Na informační strategii ve prospěch rozšíření Evropské unie pro léta 2000 až 2006 vyčlenila Evropská komise přibližně 150 milionů eur (5,5 mld. Kč). Reagovala tak na velmi nepříznivé výsledky průzkumu Eurostatu, zveřejněného letos v dubnu (data byla sbírána v zemích Evropské unie v říjnu a listopadu). „Na obou stranách pociťujeme podstatný nedostatek informací, poznamenal komisař pro rozšíření Günter Verheugen. Hlavním nástrojem kampaně mají být elektronická média, do debaty by měli být vtaženi politici, zástupci odborů, zaměstnavatelských organizací, nevládních a občanských sdružení, církví.
