KOMENTÁŘ Splasknutí bublin na trzích by ekonomikám dlouhodobě prospělo
Stačil necelý rok, aby se ukázalo, jak jsou světové finanční trhy závislé na podpoře centrálních bank. A to jako narkomani na další dávce fetu. Jasně to ukázalo zastavení pumpování peněz na trhy ze strany americké centrální banky Fed na konci minulého roku a oznámení, že letos plánuje zvýšit sazby. A to ještě jen symbolicky. Reálně je totiž jedno, zda si někdo půjčí o „celého“ 0,25procentního bodu dráž, či nikoli.
Pochopitelně se to netýká velkých hráčů, kteří jsou „zapákovaní“ jako v předkrizových dobách. A stejně jako v polovině minulé dekády, tak i nyní hrají na burzách vabank o co největší bonusy. A to za vydatného přispění světových centrálních bank. Po roce 2008 stejně jako po teroristických útocích 11. září 2001 centrální bankéři z Fedu, Evropské centrální banky, Bank of Japan a dalších centrálních bank zaplavili zeměkouli hotovostí. Výsledkem tehdy byly bubliny v akciích, realitách, vysoce úročených dluhopisech či komoditách, což se s rozdílem komodit opakuje i nyní.
Oproti předkrizové době je evidentní, že se centrální bankéři vměšují do vývoje trhů daleko razantněji. V posledních letech totiž při jakémkoli zakolísání burz přispěchali okamžitě na pomoc, což jen finančníky utvrdilo, že centrální banka je jejich nejlepším přítelem. Ohodnocení rizika se proto opět odsunulo v honbě za výnosem na vedlejší kolej.
V takové situaci, kdy jsou burzy rozžhavené doběla, stačí přitom jen malý impulz, aby došlo k propadům akcií – na řadě trhů na několikaletá minima–, komodit či drastickému oslabení měn rozvíjejících se zemí, což se stalo v minulých týdnech.
Problémy přišly stejně jako v minulosti, když se (nepatrně) zpřísnila měnová politika. V období, kdy jsou k dispozici levné peníze, totiž rostou burzy jako z vody a otřesy přicházejí až ve chvíli, kdy peníze začnou zdražovat. Tehdy se pozná, zda je hodnota akcií, realit a jiných aktiv ospravedlnitelná reálným ekonomickým vývojem, či nikoli.
Letos ovšem zpřísnění měnových podmínek mimo jiné vyvolalo posilování dolaru, což odnesly především rozvíjející se země a komodity. K tomu se 11. srpna přidala nečekaná devalvace čínského jüanu, která na finančních trzích rozpoutala hotové peklo.
Pouhá korekce amerických akcií o jedenáct procent během několika dnů, což ještě před pár lety nebylo nic extra výjimečného, postačila k tomu, aby se začali ozývat manažeři hedgeových fondů, bank a dalších hráčů, že americká centrální banka Fed by rozhodně neměla zvyšovat sazby, ale naopak by měla uvažovat o dalším pumpování peněz na trhy. To by ovšem byla možná fatální chyba.
Dramatický propad může totiž ukazovat i na to, jak moc jsou finanční instituce „zapákované“ neboli jak velké úvěry si na spekulace vzaly. O obrovských úvěrech ostatně svědčí rychlé posílení eura a japonského jenu, které jsou kvůli nízkým úrokům využívány pro půjčky, za něž investoři nakupují rizikovější aktiva. V minulých dnech propady na burzách vedly k úprku investorů z rizikových investic a k uzavírání půjček v eurech a jenech. Zvýšená poptávka po těchto měnách pak vedla k tomu, že posílily.
Splasknutí bublin na trzích by ale ekonomikám dlouhodobě prospělo. Jejich další nafukování by totiž vytvořilo krizi, kterou by již ani centrální banky nemusely zvládnout. V posledních letech už vystřílely všechny náboje a za stavu, kdy jsou nulové sazby, jim moc manévrovacího prostoru nezbývá.
O autorovi| VLADAN GALLISTL gallistl@mf.cz
