Dozorčí rada ČKA hodila rozhodnutí o budoucnosti firmy na vládu
Dozorčí rada České konsolidační agentury (ČKA) si neví rady s prodejem pohledávky vůči nábytkářské akciové společnosti Tusculum Rousínov. Poté, co ani napodruhé nerozhodla mezi nabídkami dvou zájemců o odkup dluhu ve výši 600 milionů korun, postoupila věc vládě.
Cena a záměr.
Dozorčí rada obvykle předává podobné záležitosti vládě s vlastním doporučením. Její předseda Vlastimil Tlustý (ODS) vysvětluje neobvyklý postup komplikovaností případu. Podrobnosti však odmítl uvést s tím, že nebyl na zasedání, které případ poslalo do vlády. Nechtěl se vyjádřit ani k tomu, kterému ze dvou uchazečů by osobně dával přednost. Uvedl pouze, že vláda dostala podrobné materiály a je na ní, aby rozhodla. Člen rady poslanec Miloslav Vlček (ČSSD) vysvětluje mimořádný postup tím, že jeden zájemce nabízí nižší cenu, ale má velmi dobrý podnikatelský záměr, druhý nabízí cenu vyšší, ale „nepředložil téměř žádný podnikatelský záměr“. Tím prvním zájemcem je výrobce nábytku Jitona Soběslav, druhým společnost Flow East. Ta hájí zájmy investiční banky Goldman Sachs, která neuspěla v tendru na odkup druhého balíku pohledávek ČKA a má patrně volné prostředky, které potřebuje umístit. V první fázi jménem Goldman Sachs jednala další v Česku registrovaná firma - Demac Financial Services. S Flow East je mimo jiné spojena osobou statutárního zástupce Jamese Lewise Woolfa z Velké Británie.
Na vzestupu.
Akciová polečnost Tusculum Rousínov vznikla na podzim roku 1992 privatizací někdejšího UP Rousínov. Majoritními vlastníky je šest osob sdružených ve společnosti Tusculum trade. Tusculum je s odbytem za půldruhé miliardy korun spolu se zhruba stejně silnou Jitonou největším výrobcem nábytku v České republice. Zaměstnává 1500 lidí a 90 procent produkce vyváží.
Do modernizace závodů v Rousínově a v Třebíči vložila za deset let od privatizace téměř 600 milionů korun. Odbyt stoupl 1,7krát a je dlouhodobě zajištěn. Kromě dluhu u konsolidační agentury nemá firma nesplácené závazky. Odhlédneme-li od dluhu u konsolidační agentury, je to konkurenceschopná firma s perspektivou dalšího rozvoje. Dluh se však svou výší blíží objemu základního kapitálu
Zlom.
Dluh vznikl z úvěru 400 milionů korun, který si nynější vlastníci vzali na privatizaci od bývalé Investiční a Poštovní banky. Předseda představenstva Tuscula a prezident Asociace českých nábytkářů Ivan Halabala uvádí, že firma sice nedokázala splatit jistinu, ale podle kalendáře splácela veškeré příslušenství, na němž dosud uhradila 570 milionů korun. Spolupráce s IPB byla bezproblémová až do jejího pádu. Halabala říká, že nový vlastník – ČSOB – zaujal nepřátelskou pozici, odmítl spolupráci a nakonec předal pohledávku konsolidační agentuře. „Spláceli jsme úroky včas až do letošního prvního čtvrtletí. Pak už jsme to nebyli schopni utáhnout. Extrémní posílení koruny a pokles konjunktury v zahraničí je pro exportně orientovanou firmu kritickou kombinací,“ tvrdí Halabala. Nabídli jsme státu své majetkové podíly k dispozici s tím, že máme zájem na udržení firmy, v níž řada z nás pracuje celý život.“
Nejen cena.
Letos v květnu bylo Tusculum zařazeno do vládního restrukturalizačního programu Exit – Rozvaha, součásti ozdravného projektu bývalého ministra průmyslu Miroslava Grégra. Program počítal s nalezením strategického partnera. Proto bylo rozhodnuto, že závazky firem do něj zařazených budou prodávány samostatně. Grégrův plán (takzvaný „velký třesk“) se sice nakonec neuskutečnil, ale veřejné výběrové řízení na odkoupení závazku Tuscula se svým pojetím nevymykalo programu Exit – Rozvaha. Šlo o vícekriteriální soutěž, v níž cena není jediným parametrem. Hlavním cílem je nalezení strategického partnera, který by byl schopen firmu kapitálově posílit a zajistit její další zdravý rozvoj.
Strategie.
Z tohoto pohledu je logický zájem Jitony Soběslav. Její generální ředitel Radek Žďárecký hovoří o synergickém efektu spojení obou firem: „Vznikla by společnost, která by mohla na evropském trhu těžit z diverzifikace výrobního sortimentu. Pro případné ovládnutí Tuscula má Jitona podporu svých největších zahraničních partnerů, společností IKEA a Loddenkemper. Obě jsou ostatně i největšími partnery Tuscula a německá Loddenkemper zpočátku uvažovala o tom, že se o dluh rousínovské firmy bude ucházet sama.
U East Flow je paralela s výrobou nábytku hodně nepřímá. Středoevropský zástupce Goldman Sachs, bývalý ministr průmyslu Vladimír Dlouhý nicméně tvrdí: „Každému je jasné, že aby se investice do Tuscula vyplatila, je třeba, aby podnik vyráběl a rozvíjel se.“ Dlouhý dodává, že představa o finančních investorech, jako o „kapitalistických dravcích“, kteří chtějí získané firmy jen za každou cenu výhodně zpeněžit, je falešná. Jaké ale má Goldman Sachs s Tusculem záměry, Dlouhý týdeníku EURO nesdělil s tím, že sám na případu bezprostředně nepracuje. Rozhodně však popřel zprávy o tom, že by v den prvního jednání dozorčí rady osobně doručil do ČKA obálku s několikamilionovým navýšením nabídky Goldman Sachs.
Ano a ne.
Halabala se nechce k zájemcům o koupi dluhu vyjadřovat. Opakuje pouze, že mu záleží na tom, aby firma dál pracovala. Uvádí, že Jitoně Soběslav asociace poskytla všechny požadované podklady, protože předložila propracovanou představu další existence Tuscula Rousínov. Říká zároveň, že vůči společnosti Goldman Sachs byla asociace stejně vstřícná až do doby, kdy její představitelé odmítli sdělit svůj podnikatelský záměr s Tusculem po jeho ovládnutí.. Goldman Sachs ale do Tuscula už vlastně vstoupil i bez podnikatelského záměru – v rámci prvního balíku problémových aktiv ČKA získal šedesátimilionovou pohledávku za Tusculem týkající se zbytku předlistopadového úvěru na takzvané trvale se obracející zásoby.
Přirazí?
Na program nejbližšího zasedání vlády v pondělí 2. prosince nebyl případ Tusculum zařazen. To pro firmu v nejistotě není dobrá zpráva. V kuloárech se hovoří o tom, že zastáncem prodeje pohledávky Jitoně Soběslav by měl být ministr průmyslu Jiří Rusnok, do jehož resortu nábytkářství patří. Rusnokovo stanovisko se týdeníku EURO nepodařilo získat. O druhé důležité osobě v této kauze – ministru financí Bohuslavu Sobotkovi – některé zdroje uváděly, že že by se spíše klonil na stranu Goldman Sachs. Sobotka však týdeníku EURO sdělil, že ministerstvo financí pravděpodobně dá přednost stratregickému investorovi - Jitoně Soběslav.
Nělteré zdroje označují za zastánce prodeje pohledávky společnosti Goldman Sachs Sachs Miloslava Vlčka, prvního místopředsedu poslaneckého klubu ČSSD. Ten však tuto spekulaci označil za nesmysl: „Neprosazuji ani jednoho ze zájemců. Domnívám se, že vláda by měla o tomto případu rozhodnout sama a že v úvahu připadá i zrušení výběrového řízení. Nabízená cena je v obou případech dost nízká, a to jsem nechal uvést do zápisu. Myslím, že by se mělo začínat na 150 milionech.“ Další oddálení rozhodnutí však Halabala považuje za nejhorší variantu. Mohlo by bezprostředně ohrozit životaschopnost firmy, jejíž obchodní partneři už začínají být nervózní. Týdeník EURO má informace, že původní nabídky činily shodně 126 milionů korun. Nyní Jitona nabízí 132 milionů, nabídka Goldman Sachs je údajně asi o devět milionů vyšší.
